Za Vojtěškou Vohralíkovou

O svém příchodu do České Třebové píše Vojtěška Vohralíková ve svých vzpomínkách: "1.září 1946 jsem přišla do České Třebové a začala učit na OŠŽP. Bylo to po smrti otce (zemřel na rakovinu jater 14.7.1946). O přeložení jsem požádala proto, abych byla blíž k matce.  Bydlela jsem hned vedle školy v podnájmu u Mačátů,  v domě, kde bydlela v nájmu i ředitelka školy Marta Cupalová, která zde žila do doby, než musela přijmout péči v Domově důchodců. Zemřela loni, den po svých 100. narozeninách. Od prvního seznámení až do její smrti , byly Marta a Vojtěška nerozlučné přítelkyně. (pozn. red).  V hospodě U Rudolfů, kam jsem chodila na oběd, jsem se v roce 1948 seznámila s vdovcem, profesorem zdejšího Gymnázia Josefem, který měl z prvního manželství  rok starou dceru Janu (*31.8.1947).  Dne  14.5.1949 jsme se na Okresním úřadě v Blansku vzali...."

 

 Po tříletém působení na škole nastoupila na mateřskou dovolenou. Vychovala tři děti, syna a dvě dcery. "Nejdříve jsme bydleli rok v nájmu u Štěpánků v Nádražní ulici", vzpomínala Vojtěška Vohralíková. "V době, kdy se manžel  stal ředitelem Gymnázia (1.9.1950 – 1953) jsme bydleli  v ředitelské vile u Gymnázia a v r.1956 jsme se přestěhovali do současného bytu v domě čp. 1451, který  v roce 1937 postavil v Hýblově ulici knihkupec Trávníček. Do školství jsem se vrátila až v roce 1958, kdy jsem začala učit na ZDŠ na „Července“. Učila jsem šití a vaření, péči o dítě, dějepis, občanskou výchovu, matematiku, tělocvik, tedy to, co bylo potřeba...."

 

Před nástupem do školství vypomáhala v mateřské školce v Podbranské ulici jako vychovatelka. Od roku 1964 byla zástupkyní ředitele této školy.  Do důchodu odešla v roce 1975. V témže roce jí byl udělen titul Zasloužilá učitelka. Od mládí ráda zpívala, poslední dva roky v Brně byla členkou Sboru moravských učitelek, v Jaroměři členkou smíšeného sboru Jaromír a v České Třebové pak až do 80 let aktivní členkou Bendla a členkou Komorního souboru českotřebovských učitelek. Po celou dobu působení na  ZDŠ  pracovala v Metodickém sdružení školského odboru v Ústí nad Orlicí a byla okresní metodičkou pro výuku pracovního vyučování dívek. Pro Ministerstvo školství vypracovala osnovy pro výuku šití, vaření a péče o dítě.  Jako členka Červeného kříže byla dobrovolnou sestrou a pracovala mnoho let ve výboru. Ráda cvičila, učila i tělocvik. Aktivní členkou Sokola byla až do nástupu na mateřskou dovolenou. Až do r. 2009, kdy ji postihla mrtvice, se živě zajímala o dění ve Třebové, pravidelně navštěvovala koncerty vážné hudby a ještě v 90 letech zavařovala letní úrodu.  Byla také babičkou i prababičkou – měla 6 vnoučat a 4  pravnučky.  Manžel Josef Vohralík (*1910)  zemřel v první školní den v roce 2000....

 

Jak začaly poslední komplikace, říká dcera Vojtěška Vohralíková: "5. září doma spadla, ale po RTG v Ústí ji vrátili, že nic zlomeného nemá. Měla jsem velkou radost, že to nic  není. Po 10 dnech se bolesti zvětšovaly,  měla i teplotu. Ukázalo se, že je zlomený krček. Po operaci (v 95 letech!) se zdálo všechno v pořádku, jenže se přidaly komplikace.  ARO, JIP, interna.  V pondělí 13.10. ji chtěli pustit domů. Polohovací postel jsem zajistila ve Svitavách  na úterý dopoledne a současně z nemocnice přišla zpráva, že máma má teplotu. Přidal se zápal plic a doktorka řekla, že není jisté, jestli vůbec přečká noc. Přečkala. Bojovala do pátku dopoledne.... Za  4 neděle toho absolvovala hodně: interna, chirurgie, JIP, ARO, znovu interní JIP a opět interna. Jeden zbytečný pád a změní najednou celý život. Zemřela v nemocnici v pátek 17.10. v 10.29."

 

Paní učitelka Vojtěška Vohralíková vychovala těžko spočítatelný počet žáků a žákyň, patřila mezi významné osobnosti našeho města, ve kterém působila 68 let. Čest její památce! 

Milan Mikolecký 18.10.2014