Novou publikaci "Literáti na trati" představíme v pondělí 24. listopadu v městské knihovně Jedním z 18 spoluautorů nové publikace, nedávno slavnostně pokřtěné v prezidentském salonku hlavního nádraží v Praze je také Třebovák Pavel Stejskal. To je prvním důvodem, proč novou knihu také představujeme kulturní veřejnosti i v našem městě. Druhým důvodem je také samotný název knihy, který je odvozen od názvu českotřebovského literárního festivalu, pořádaného o.s. Triarius - poprvé v Národním domě, později pak v klubu Modrý trpaslík. Další ze spoluautorů - Martin Vídeňský z Letohradu se již také v Modrém trpaslíku autorského čtení v rámci Literátů na trati zúčastnil. Přislíbil, že přijede i do naší městské knihovny na předvedení nové publikace a s ním i někteří další členové autorského kolektivu, možná i "šéfredaktor" František Tylšar, který to k nám bude mít docela daleko - až z Veselí nad Lužnicí. Na pár otázek spojených s novou knihou se ptám Pavla Stejskala, píšícího a fotografujícího železničáře tělem i duší: Jak tato publikace spojující 18 autorů z celého Česka vznikala? Kniha vyšla v jindřichohradeckém nakladatelství Epika na podnět Františka Tylšara. Má podtitul: Antologie píšících železničářů, tedy souhrn výběru prací železničářů, či lidí, kteří prošli povoláními okolo železnice. František Tyšar prostřednictvím železničářských periodik vyzval železničáře, kteří se zabývají psaním, aby se ozvali a vytvořil náhled do prací jak své tak dalších 17 autorů. A tak se v této knize sešli rozdílní lidé nejen prací na železnici, ale také tvorbou. Mezi autory jsou lidé, píšící pohádky, příběhy ze života, fejetony, cestopisy a třeba i básně. Několik autorů rovněž doplnilo knihu vlastními kresbami, nebo fotografiemi. Mezi píšícími železničáři jsou také ženy, profesně jsou zde zastoupeni strojvedoucí, vlakvedoucí, výpravčí, zabezpečovák, revizor, ale také několik železničářů na penzi. V knize je každý s autorů představen krátkým životopisem, nebo alespoň seznámení s jeho tvorbou a je doplněno podobenkou každého s autorů. Jak dlouho trvalo, než publikace vznikla? František Tylšar si s myšlenkou shromáždit a představit v knize píšící železničáře pohrával několik let a nebylo snadné vše vymyslet, zorganizovat a dotáhnout celé dílo do zdárného konce. Výběr prací pro knihu začal na jaře roku 2013, potom se hledal název díla. Z několika návrhů byl nakonec odsouhlasen "českotřebovský" titul Literáti na trat, který získal jak podporu autorů, tak i potřebný souhlas od protagonistů stejnojmenného literárního festivalu. Přes zimu připravil František Tylšar knihu do tisku v nakladatelství Epika. Jeho úsilí bylo korunováno slavnostním křtem dne 22. 10. v prezidentském salónku na nádraží Praha hlavní nádraží. František Tylšar v úvodním slově shrnul své úsilí vytvořit tuto knihu a poděkoval dalším spoluautorům i mediálním partnerům. Pak došlo na představení jednotlivých spoluautorů knihy – všech podle abecedy. Každý z nich promluvil několik slov o své literární práci. Pro zajímavost, mnozí z těchto spoluautorů se právě zde setkali poprvé. Kmotrem knihy byl mediálně známý lékař, sexuolog MUDr. Radim Uzel, který se křtu zúčastnil. Ve svém proslovu zmínil zážitek z mládí, který se mu stal při cestě vlakem a ovlivnil v budoucnu jeho profesi. Železnice tak vlastně nepřímo nastartovala dráhu dnes uznávaného doktora sexuologie. Jak vznikla zajímavě pojatá obálka knížky? To jsem se dozvěděl až při samotném křtu knížky v Praze. na kterém vystoupil jeden z autorů knihy, Martin Vídeňský z Letohradu. Představil totiž ještě autora fotografie na titulní straně knihy. Tím je profesionální fotograf z Letohradu Petr Pulc. Nápad i snímek samý plně vystihuje titul knihy. A jak se podílíte na této publikaci jako autor? I já patřím mezi 18 spoluautorů této knihy. Ozval jsem se na výzvu Františka Tylšara, uveřejněnou minulý rok v časopise Cargovák. Následovala korespondence po mailu, František Tišar si nakonec vybral z našich internetových stránek dvě moje vyprávění. To první povídání vzniklo v roce 2011 a jmenuje se Retro 1981 – aneb co se dalo vyfotit v tomto roce. Text je vlastně seznámením s mým vlastním prvním fotoaparátem a počátky mého fotografování. Na našich stránkách je pochopitelně celá řada snímků toho toku, v knize je jen výběr. Druhé vyprávění se jmenuje Kořenovské zubačky, Zde je vlastně vzpomínka na doby, kdy jsem u železnice začínal jako učeň ČSD právě na učilišti v Kořenově. Opět doplněno několika mými snímky.
Většina ze spoluautorů publikace na slavnostním křtu v Praze 22. října 2014 (salonek pražského hlavního nádraží)
|
|