V pátek dne 14. února 2013 v předvečer  svých neuvěřitelných stých narozenin oslavila  paní  Vincenice Abrahamová, žijící  v českotřebovském DPS v Bezděkově,  své významné životní jubileum.  Oslavenkyni přišli popřát zástupci městského úřadu, starosta Jaroslav Zedník a místostarostka  ing. Jaromíra Žáčková, Josef Jurenka, ředitel domova  spolu se svými spolupracovnicemi.  Po slavnostním blahopřání došlo na přípitek, předání krásného dortu, který paní Abrahamové připravily pracovnice kuchyně domova a zajímavý rozhovor, který oslavenkyně poskytla místní  kabelové TV. Vincencie Abrahamová se narodila dne 15. února 1914 ve Vizovicích jako nejmladší ze šesti dětí.  Tatínek  pracoval v dodnes známé vizovické pálenici, odkud pomocí koňského povozu rozvážel kořalku do hostinců v blízkém, ale i vzdálenějším okolí. Jezdil prý až do Lanškrouna. Ve Vizovicích absolvovala Vincencie  školní docházku. Po jejím ukončení, jako patnáctiletá, nastoupila do Zlína do továrny firmy Baťa, kde se zapracovala na šičku vrchů bot.  Zde ve zlínské továrně paní Abrahamová poznala majitelova syna, Tomáše Baťu. Sama oslavenkyně  na tyto chvíle dodnes vzpomíná: „Tomík, jak jsme Tomáši Baťovi s děvčaty říkaly, chodil po dílnách a továrním dvoře a tak jsme ho tam denně vídali.  On byl stejně starý jako já, taky čtrnáctý ročník“. V roce 1938 se měla Vincencie provdat za svého budoucího manžela Josefa Abrahama, který byl povoláním stavař. Den před svatbou však byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Jelikož musel Josef Abraham rukovat, zdálo se, že se svatbou je konec.  Nakonec však na svatbu došlo, i když měla poměrně rychlý průběh, pouze na  zlínském úřadě, ale vše se stihlo a novomanžel narukoval o den později.  V Baťových závodech zůstala paní Abrahamová zaměstnaná až do doby druhé světové války, kdy se dostala do pobočného závodu firmy ve Zruči nad Sázavou. Manžel následně neunikl totálnímu nasazení v závodě „Herman Göring Werke“ v Braunschweigu v Německu. Po skončení druhé světové války nalezl Josef Abraham  zaměstnání na železnici, u Dopravního stavitelství.  Tak jej spolu s rodinou závály do našeho města pracovní povinnosti.  V našem městě nalezli také ubytování v Pernerově ulici. Odtud později přesídlili do vlastního domku na Jelenici. Vincencie Abrahamová po příchodu do Třebové nalezla zaměstnání v parnické textilce, konkrétně v niťárně. Odtud přešla do bývalého SOUŽ na Skalce, kde pracovala na vrátnici a později zde byla zapracována na topičku parních kotlů. Velikou zálibou paní Abrahamové byla turistika. Poměrně brzy po příchodu do Třebové vstoupila mezi zdejší turisty, později putovala na výlety v tzv. „Nerudově skupině“.  Dodnes vzpomíná na řadu jejich členů, jako byli např. Jindřich Přibyl, Karel Havlíček, Franta Kapoun, učitelka Božena Rybková, Vlasta Kapounová a její bratr Jarda Morkes.  Měla možnost spolu s turisty navštívit Tatry, Vysočinu, Krkonoše a řadu dalších zajímavých míst.  Pravidelně, každou neděli, chodívala se svojí přítelkyní Olgou Preislerovou na vycházky kozlovskou Serpentýnou  na Kozlovský kopec. Při zpáteční cestě obvykle následovala zastávka  na kávu v Národním domě.  Turistku paní Abrahamová nezapřela ani ve své každodenní cestě z Jelenice na internát na oběd. Do své oblíbené kuchyně docházela ještě v loňském roce, ve svých devětadevadesáti letech. Vincencie Abrahamová se těší dobré fyzické i duševní kondici. Popřejme jí proto, za všechny čtenáře zpravodaje, mnoho zdraví a štěstí do dalších let.                                                                                                                                                          Martin Šebela Fotografie Z GRATULACE v Domově pro seniory (foto Martin Šebela)