- Šéf ČD Zelený: Dráhy potřebují odborné vedení, ne další Komsomolce a loupežníky
Dalibor
Zelený strávil prakticky celý svůj profesní život na železnici. Vystudoval
Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině, šéfoval českému a později i
slovenskému národnímu dopravci, byl viceprezidentem Mezinárodní železniční
unie (UIC), viceprezidentem Společenství evropských železnic (CER) a v
polovině minulého roku se vrátil do čela Českých drah.
Po profesní stránce mu nelze nic vytknout. Patří k mezinárodně uznávaným odborníkům, přesto se už několik měsíců spekuluje o jeho nedobrovolném odchodu. Vinu na tom má i bývalý ministr úřednického kabinetu Zdeněk Žák, který Zeleného nepodpořil, když dozorčí rada loni jednala o prodloužení jeho manažerské smlouvy. Prý proto, že o tak důležitých věcech má rozhodnout nový kabinet.
Pane řediteli, všeobecně se soudí, že si vás do čela Českých drah vybral právě ministr Žák. Čím si vysvětlujete, že byl v tomto případě tak zdrženlivý, když jiná zásadní rozhodnutí dělal bez ohledu na svůj omezený mandát?
S panem Žákem pracujeme ve stejném oboru a známe se léta. Zda si mě vybral přímo on, nebo jsem mu byl doporučen jako manažer s dlouholetou zkušeností v železniční dopravě, to opravdu nevím. Tím, kdo mě oslovil a dosadil do čela Českých drah, byla dozorčí rada a té v tu chvíli šéfoval pan docent Žemlička.
Pana docenta znám dlouhá léta a velice si ho vážím. To, že se dozorčí rada neshodla na mém platovém výměru a pracovní smlouvě, není rozhodně jeho vina. Každopádně, neexistence smlouvy nemá žádný vliv na moje pracovní úsilí a jsem rád, že dosažené výsledky dozorčí rada i za přítomnosti nového pana ministra ocenila.
Mrzelo vás, když se za vás bývalý ministr nepostavil?
To není třeba řešit. Pro mě je důležité, že se firmě začíná dařit a že je i dozorčí rada s výsledky spokojená. Jsem tady půl roku. I za tak krátkou dobu se nám podařilo ušetřit firmě nemalé peníze, uzavřít kolektivní smlouvy na ČD i ČD Cargu, dotáhnout podnikatelské plány i střednědobou strategii obnovy vozidel.
A nepočítalo se s vaším odchodem od začátku, když jste měl manažerskou smlouvu jen do konce roku?
To s tím nesouvisí. Kdyby se od ledna neměnily zákony, měl jsem uzavřenou manažerskou smlouvu na několik let a nemuseli jsme teď nic řešit. Nicméně, já jsem do funkce řádně jmenován a skutečnost, že nemám manažerskou smlouvu, na tom nic nemění. Pokud budu končit, musím být stejně odvolán.
V takové situaci se ale obtížně pracuje, ne?
Nepřipouštím si to. Na funkcích rozhodně nelpím. Pro mě je důležité, že mohu být firmě, kterou řídím, prospěšný. Navíc, České dráhy a železnice obecně jsou pro mě srdeční záležitostí.
Přesto, nebrzdí to některá vaše rozhodnutí, když nevíte, jestli od března nepřijde někdo jiný a nesmete všechno ze stolu?
Lhal bych, kdybych řekl ne. Být ředitelem státem vlastněné firmy je vždycky otázka jak manažerských dovedností, tak politické vůle. S tím musí každý počítat. Snažím se proto strategické věci předjednat s novým ministrem, což je mimochodem rozumný člověk a dopravní odborník. Pro mě je podstatné především to, že se u Českých drah leccos podařilo, i když času jsme zatím měli málo.
Například?
Tak třeba jsme nahradili dříve ztracené přepravy na Cargu a díky tomu a úsporám jsme na konci roku museli propustit jen 400 zaměstnanců namísto 1600, s čímž počítal předchozí management. Díky zrušení 11 odborů a dvou náměstků na generálním ředitelství ušetříme mateřské firmě přes 80 milionů ročně jen na platech a benefitech. Dalších 20 milionů jsme ušetřili na právních službách, 13 na marketingu, 30 na poradenství a tak bych mohl pokračovat. Naopak víc peněz půjde na opravárenství a budeme dál investovat do modernizace vozidel.
Nejdůležitější je ale to, že se obě hlavní části firmy zase naučily vydělávat tím, od čeho byly zřízeny - tedy vlastní činností, osobní a nákladní železniční dopravou – a přestaly jen saturovat ztráty půjčováním dalších a dalších peněz. To je pro ČD do budoucna nejdůležitější. Pak už jen potřebují vysoce odborné vedení a stabilitu, rozhodně ne další Komsomolce a loupežníky.
Kde na to vezmete, když má firma už teď půjčeno 25 miliard korun?
Míra zadluženosti je veliký problém. To je taky jedna z věcí, které vyčítám našim předchůdcům. Je samozřejmě pravda, že dráhy neměly peníze na obnovu a bez ní bychom přišli o zákazníky a ztratili bychom konkurenceschopnost. Ale půjčovat jsme si měli s větším rozmyslem. Teď stojíme před problémem, že jsou z minulosti uzavřené smlouvy na víc vozidel, než na co je zajištěno financování. I s tím si ale poradíme, když budeme mít příležitost. Od roku 2016 už by mělo zadlužení Českých drah klesat.
Říkáte, že zadlužení je jedna z věcí. Co jsou ty další?
Víte, nejsem tady proto, abych kritizoval své předchůdce. Oni vycházeli z tehdejší reality a věřím, že se snažili dělat to, čemu věřili. Železnice ale, stejně jako každý obor, nemůže efektivně fungovat bez odborníků. To se týká plánování provozu, obchodu, stejně jako mezinárodních jednání. Na zasedání UIC nebo při obchodním jednání mi nikdo nebude vysvětlovat souvislosti, automaticky se očekává, že tomu rozumím. Nespornou výhodou pro mě je, že většinu lidí jak u obchodních, tak u mezinárodních jednání znám osobně a s mnohými nás pojí dlouholeté přátelství.
Je to opravdu tak důležité?
Bezpochyby. Vždyť právě teď se v Bruselu jedná o IV. železničním balíčku, který nás v případě schválení ve stávající podobě může zničit. Českého národního dopravce nepoloží na lopatky domácí konkurence, ale silné železniční holdingy ze zahraničí, které se prostřednictvím svých dceřiných firem chystají na plnou liberalizaci železnice v rámci EU. Když se v rámci UIC nebo CER nespojíme se stejně ohroženými kolegy a společně nezabojujeme, přijdeme o podstatnou část trhu, budeme muset propouštět a stát bude prostřednictvím úhrady prokazatelné ztráty dotovat zahraniční firmy.
Když mluvíme o mezinárodní spolupráci, jak jste na tom s DB a linkou do Hamburku? Proslýchá se, že Němci už s Regiojetem Radima Jančury nepočítají.
Nemohu mluvit za naše německé kolegy. DB jsou náš tradiční partner a byl bych moc rád, kdyby se nám podařilo naše dobré vztahy z minulosti obnovit. Smlouvu máme do konce roku a další se uvidí. Aktuálně jednáme a já věřím, že s naší nabídkou budeme úspěšní. Při setkání s německým šéfem drah v Berlíně minulý týden mě velmi potěšil racionální přístup v této oblasti, který byl asi trochu podpořen i dlouholetými dobrými osobními vztahy.
Nebudou vám chybět vozy, které vám tzv. vyfouknul Radim Jančura? Jak se to vlastně stalo?
Bohužel jsme doplatili na to, že musíme postupovat podle zákona o veřejných zakázkách. Když jsme dostali nabídku od ÖBB, nemohli jsme jako soukromník říct: fajn, bereme je, protože jsou kvalitní a my je potřebujeme. Jsme státem vlastněná akciovka a museli jsme vypsat výběrové řízení. Než proběhly všechny lhůty, přišel někdo jiný, kdo nabídnul víc a položil peníze na dřevo. Manažeři v ÖBB nemohli rozhodnout jinak. Každopádně, jsme na provoz linky Praha – Berlín – Hamburk připravení, budeme pro tento koncept modernizovat vozy, které již máme, a další kupujeme.