POŘAD „SILNĚJŠÍ NEŽ STRACH“ VZNIKL NA POPUD MARIE ROLLEROVÉ
Při
jednom milém setkání vzácné paní Rollerové z České Třebové s neúnavným
dobrodruhem, reportérem, spisovatelem, krátce všeumělem Stanislavem Motlem
(1952) se pětasedmdesátiletá paní kromě jiného rozhovořila o hrůzném zážitku
z dětství, kdy v jejich Doležalově statku v Jehnědí přenocovaly stovky
zbídačených zajatců z transportu smrti. Lidské trosky jí posunky naznačovaly
ať jim dá jablko, které jedla. Když ho mezi ně vhodila, okamžitě se o něj
hladoví lidé poprali a sedmiletá dívenka dostala od gestapáka takovou ránu,
že upadla na zem.
Je pochopitelné, že ústeckého rodáka a úspěšného lovce nacistů Stanislava Motla nenechala tato příhoda v klidu. S paní Rollerovou a několika přáteli se do Jehnědí vydal v sobotu 16. listopadu 2013. Hovořil s nynější majitelkou statku paní Ivou Šaldovou, s místním kronikářem Vojtěchem Novotným, s pamětníkem celé události Jiřím Benešem (1935) a na místě samém vzpomínala i babička Marie Rollerová. Stanislav Motl si výpovědi těchto lidí pečlivě zaznamenával.Prošel obrovskou stodolu i chlév, kde 700 účastníků pochodu smrti z třítisícihlavého transportu přenocovalo, stovky dalších ubožáků se tísnily v dalších statcích. S velkým zaujetím následně pan Motl hlasitě předčítal do svého diktafonu autentické výpovědi očitých svědků tohoto hrůzného divadla: Jana Doležala (1908-1981), Jana Kuty (1899-1978), oba z Jehnědí, Josefa Vaňouse z Hrádku a dalších hrdinů své doby. Pan Kuta dokonce transport smrti procházející Jehnědím vyfotil. V případě prozrazení to byla „poukázka smrti…“
Posluchači
Českého rozhlasu „DVOJKA“ si mohli toto půlhodinové poutavé vyprávění
vyslechnout v neděli 19. ledna 2014 v 10 hodin 30 minut, reprízu potom
v pondělí 20. ledna od 18,30 hodin v pořadu „Stopy, fakta,
tajemství Stanislava Motla“. Kapitola o Jehnědí „Silnější než strach“byla
již 175 dílem mistrovsky zpracovaných dokumentů, kterým každý týden
naslouchá více jak půl milionů posluchačů.
V pořadu zazněl hlas paní Marie Rollerové z České Třebové hned dvakrát: „Tady bylo hnojiště, na něm prkno, kde stál esesák a okolo samí zajatci. Dělali na mne , abych jim jablko, které jsem jedla hodila…“. Když přicházeli do chléva, babička Rollerová vzpomíná: „Tady ležel jeden zraněný zajatec, druhý se ani nehýbal, zřejmě měl něco s kyčlí. Leželi na slámě….“
Pochod smrti přišel do Jehnědí v únoru 1945. Angličané dvanáctého, ti byli celkem oblečeni a gestapáci se dle úmluvy k nim nijak brutálně nechovali. Ruští zajatci, kteří přišli 13. února byli naprosto zbídačelí. Kronikáři vzpomínali: „Polonazí bez plášťů, modré lehké blůzy s nápisem SU, bez čepic, onuce se slámou svázané špagátem či drátem. Mráz klesal k teplotám – 15 až -200C. Zprvu museli pochodovat 30km denně, později 15 až 20km. Za pochodu nesměl nikdo vystoupit z řady, kdo nemohl, byl ubit. Němečtí dozorci, to byli zabijáci. Vězni – jako sfingy smutku, bídy, nenávisti a smrti. Ženy plakaly nad tou hrůzou. Hlad byl tak velký, že mnozí žvýkali seno a listí, z čehož dostali úplavici“, poznamenali si očití svědkové.
Jan
Kuta si tehdy poznamenal: „Bylo vybubnováno, že naší obcí půjdou zajatci,
kterým je přísně zakázáno podávat jídlo. Tři tisíce ruských mužů v poklusu,
v hadrech, mlátili je, že dobytek na jatka se tak nesmí vodit…“ Dále
vzpomíná na hrdinného starostu Jehnědí Jana Brokeše, který šel za velitelem
pochodu se slovy: „Neručím za klid v obci, bude-li takto s vězni nakládáno.
Jednejte s nimi alespoň tak, jak my zacházíme s dobytkem“, řekl rázně.
Velitel se naštěstí nechal obměkčit a tak další dny vařily ženy z Jehnědí,
Džbánova, Svatého Jiří, Hrádku velké hrnce brambor a polévek a vše se
sváželo do statků v Jehnědí.
Nic se však neutajilo a do Jehnědí přijel rozzuřený šéf gestapa z Ústí nad Orlicí Franc Líbl. Starostovi vyhrožoval, že by jeho obec mohla dopadnout stejně tragicky jako Ležáky a Lidice. Jan Brokeš se hájil tím, že dát vězňům jídlo povolil velitel pochodu.
V zažloutlých archivních dokumentech ještě Stanislav Motl vypátral, že sestra sudetského Němce France Líbla Veronika se provdala za nacistického zločince Adolfa Eichmana.
Gestapák Franc Líbl dal ještě 8. května 1945 rozkaz k popravě pěti občanů z Ústí nad Orlicí.
A hrůzu nahánějící půlhodinku končí Stanislav Motl slovy: „Myslím na všechny ty hrdiny, starostu obce Jehnědí Jana Brokeše, který se postavil na odpor veliteli gestapa, na kronikáře a fotografa Jana Kutu a další. Lidskost a odvaha bývají někdy mocnější, než síla smrti“.
Milan Richter
Výprava v Doležalově statku 16.11.2013
Marie Rollerová se Standou Motlem Foto: M. Richter
Pochod smrti Foto: Jan Kuta