Chceme být všichni šťastní? A co by nás mohlo učinit šťastnými? Existuje skutečně nějaké dobro? A kde ho máme hledat? Jak ho poznat? Co je základním smyslem lidského života? Stojí za to být čestný a dodržovat morální pravidla? A je největší hodnotou našeho života tělesná rozkoš? Musí se zákony státu zodpovídat ještě něčemu vyššímu? Máme být poslušní, nebo si máme pravidla tvořit sami? Může být člověk šťastný z toho, že dodržuje pravidla a nepodvádí? Je poctivost projevem blbosti? Tyto a další otázky najdeme v rozsáhlém díle středověkého dominikánského mnicha Tomáše Akvinského (1224-1274). V jeho myšlenkovém světě došlo k pozoruhodnému posunu: člověk je chápán jako celistvá bytost, která je složená z duše a těla, a proto jsou věci tělesné a pozemské důležité nejen pro přípravu na Boží království, ale též samy o sobě. Akvinského teorie přirozeného práva bývá považována za jeden ze zdrojů dnes tak významné teorie lidských práv – dle tohoto pronikavého myslitele je celý stvořený svět dobrý, tedy i lidské tělo a vše, co k němu patří, a proto jsme jako lidé zavázáni k tomu, abychom jeden k druhému, sami k sobě a ke světu přistupovali s úctou. Člověk (s nehmotnou a nesmrtelnou duší) se však může svobodně obrátit také svému Stvořiteli, a tím pozvednout celý materiální svět k duchovnímu.
Za ČKA a Městské muzeum zve Jakub Brdíčko
|