Vzpomínka na MUDr. Radomíra Lánu
Dovolte mi na tohoto obětavého lékaře, vynikajícího odborníka ve svém oboru, regionálního politika a především bývalého občana našeho města, k němuž se vždy hrdě hlásil, malou vzpomínku. Po řadu let jsem jméno MUDr. Lány slyšel v našem městě v souvislosti s jeho pracovištěm a laskavým přístupem k pacientům. Moje maminka vždy vzpomínala na jeho rodiče, známé českotřebovské pedagogy, s nimiž se jako žákyně základní školy setkala a do konce svého života je chovala ve velké úctě. Já sám jsem se však v té době s panem doktorem nikdy nesetkal.
Až rok
2013 mne dvakrát po sobě přivedl do Ústí na operaci na jeho pracoviště.
Během mého druhého pobytu v nemocnici se mi dostalo té cti, že mě pan
primář osobně operoval. V Ústí jsem pobyl asi čtyři dny, kdy jsem pana
primáře vídal na chodbě a při vizitách. Vždy se zajímal o můj zdravotní
stav, stejně jako u dalších pacientů, a pravidelně nás všechny informoval o
dalším průběhu léčby. Konečně nastal den, kdy jsem měl být propuštěn. Věci
jsem měl sbaleny a čekal na chodbě před ordinací, spolu se dvěma dalšími
pacienty, na propouštěcí papíry. Po chvíli čekání jsem byl vyzván ke
vstupu do ordinace. Pan primář pohlédl na mne a se slovy, „tak to je
pan….“ začal listovat v mé dokumentaci. Najednou se na mne podíval a
pravil „Martin Šebela. To jste Vy , co píšete ty knihy o Třebové“?
Já přikývl a dali jsme se do řeči. Dozvěděl jsem se, že pan primář má velký
zájem o historii, velice ho lákala zdejší rotunda
Znova jsme se s panem primářem setkali za deset dní při mé kontrole v nemocnici. Opět přijetí v přátelské a milé atmosféře. Další okamžik, kdy se naše cesty setkaly byla slavnost odhalení pamětní desky generálu Ferdinandu Antonínovi, hraběti z Bubna a Litic, na jeho rodném zámku v Zámrsku, která se uskutečnila dne 6. prosince 2013. Zde jsem v množství návštěvníků pana primáře zahlédl v doprovodu jeho syna, zaměstnance archivu, který ve zmíněném zámku sídlí. Opět následoval srdečný rozhovor a podařilo se mi pořídit několik fotografií pana primáře. Poslední naše setkání bylo velmi krátké. Nikdo z nás, tehdy netušil, že jde opravdu o setkání poslední. Procházel jsem Moravskou ulicí směrem od Křibu a najednou vyšla z protější čínské restaurace skupina lidí. Muž uprostřed na mne na druhý chodník zamával. Koukám a on to pan primář Lána s rodinou. Pozdrav a milý úsměv jsem opětoval a kráčel svojí cestou dál. Bylo to někdy v lednu letošního roku. A tak v posledních dnech, jdu-li těmito místy, vždy si na toto setkání vzpomenu. Bylo milé, žel krátké. Chtěl bych dnes panu primáři na jeho cestě tam do té „nebeské nemocnice“ touto cestou za všechny pacienty a přátele poděkovat za vše, co pro nás vykonal a vzkázat mu, že na něho budeme stále vzpomínat. Čest jeho památce! Martin Šebela
|