Z důvodu velkého zájmu o besedu lze již nyní zakoupit vstupenky. Lístky nutno ihned zaplatit, k dostání v I. patře knihovny. Cena 70,- Kč. V případě, že máte zakoupené lístky a nemůžete se dostavit, kontaktujte jana.jakeschova@ceska-trebova.cz. Počet míst omezen, neváhejte.
- Startuje festival Kocianovo Ústí
„Stěžovat si ale nemá smysl, musí se makat, přemýšlet, bojovat,“ říká
V posledních
týdnech je doslova na roztrhání, jinak tomu nebude ani v týdnu od 5. května.
Pole působnosti Jaroslava Svěceného je nebývale široké - shání finance,
dává dohromady program festivalu Kocianovo Ústí, na kterém i koncertuje,
propaguje akci, s níž je spjat, nejrůznějšími cestami. Přinášíme exkluzivní
rozhovor, pořízený nedlouho před začátkem „ústeckého hudebního týdne“.
Festival a soutěž od letoška vystupují pod novým, společným logem. Co vás vedlo k této změně?
Je to velice prosté: prezentovat město Ústí nad Orlicí prostřednictvím významné hudební události, která nese jméno vynikajícího rodáka Jaroslava Kociana, jednotným způsobem. Již 9 let funguje a existuje festival, který tehdy vznikl na podporu nelehké situace soutěže. Toto pro veřejnost širší a čitelnější hudební spektrum dává po všech stránkách lepší prostor jak soutěžnímu klání mladých houslistů, tak samotným festivalovým koncertům. Jméno Jaroslava Kociana již nebude znát pouze malá skupina „zasvěcených“, ale postupně stále větší posluchačská základna, což je při dnešní celostátní konkurenci kulturních akcí, dle mého názoru, krok správným směrem.
Podle informací od ředitele KHS Jiřího Tomáška se podařilo přilákat generálního sponzora v podobě firmy Rieter. I to je podle vás výrazný posun?
Samozřejmě. Firma Rieter řadu let podporovala soutěž a později také festival. Na základě mé dlouhodobé spolupráce s Ing. Janem Lustykem, generálním ředitelem této firmy, která na českém území slaví 20 let své existence, se podařilo navázat mnohem intenzivnější a v opravdu přátelském duchu vedenou spolupráci v rámci Kocianova Ústí. Nesmírně si toho vážíme.
Hudebních mecenášů obecně přibývá, nebo by jich umělci podle vás potřebovali přeci jen více?
Není žádným tajemstvím, že se náročnější, tedy tak zvaná vážná hudba, dostala mimo hlavní proud společenského zájmu. Je proto potřeba přicházet s novými projekty a oslovovat partnery, sponzory, mecenáše a prezentovat tento druh muziky v médiích. Podle lokality to někde jde lépe, jinde hůře. Je to náročná práce, o které už dnes přece jen něco vím, neboť jsem celý život osoba samostatně výdělečně činná, která pracuje bez jistoty jakékoli dotace na rozdíl od hudebních těles, například orchestrů. V Česku tak vzniká opravdu pozoruhodná situace a rozdílné ekonomické myšlení u pojmu „dotovaný“ či „nedotovaný“ umělec. Orchestrální hráč má jistotu ve stálém měsíčním platu a také v administrativním aparátu. Jeho výše ho však neuživí, takže musí dělat ještě něco jiného. Sólista či člen tria, kvarteta nemá žádný plat, ale když je aktivní po umělecké i manažerské stránce, tak se může uživit velmi dobře. Pokud však čeká, že někdo něco za něj udělá, tak s tím na „volné noze“ logicky také neuspěje a uchýlí se většinou ještě k pedagogické činnosti. Nedotovaný interpret klasické hudby musí zvládat ještě další úskalí: neustále „vyvažuje“ hranice mezi komercí a opravdovým uměním, což je v dnešní době stejně velký kumšt jako hrát na hudební nástroj. Stěžovat si ale nemá smysl, musí se makat, přemýšlet, bojovat a hlavně se nenechat odradit hloupými žvásty některých samozvaných nosičů pravd, kteří se v českých luzích a hájích i v této kulturní oblasti vyskytují.