SETKÁNÍ S HRABALEM“ BLANKY KOSTŘICOVÉ

Městská knihovna Česká Třebová uspořádala v pondělí 24. března ke stému výročí narození Bohumila Hrabala autorské čtení Blanky Kostřicové. Ve své knize „Dole a nahoře“ popisuje autorka velice barvitě dvě vzácná setkání s oblíbeným spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Poprvé ho navštívila  v lednu 1989 na jeho chatce v Kersku, podruhé se jí podobné cti dostalo v pražské pivnici U zlatého tygra v březnu 1990. Jejím průvodcem byl vždy  vydavatel a zakladatel  Spolku přátel Bohumila Hrabala, RNDr. Václav Kadlec.

Panu Hrabalovi poslala diplomovou práci, kterou o něm sepsala, dostalo se jí i odpovědi, kde Mistr krom jiného píše: „… děkuji za Vaší diplomku, přečetl jsem ji něčemu jsem rozuměl, jinému už ne, já už jsem všechno zapomenul, jsem už daun…“. Diplomová práce Blanky Kostřicové o největším českém spisovateli 20. století je založena spolu s dalšími texty Bohumila Hrabala i materiály o něm, v Památníku národního písemnictví na Strahově, pod přírůstkovým číslem 909.

Z knihy „Dole a nahoře“ předčítal spolu s autorkou Bedřich Ducháček, herec českotřebovského DS Hýbl. Autorské čtení se neslo přesně v Hrabalově duchu: „Já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbon…“

Ve druhé části večera přednesla Blanka Kostřicová esej „Prokopnuté bubny Bohumila Hrabala“. V diskuzi se čtenáři autorky ptali především na osudové setkání se vzácným pábitelem, na otázku které české spisovatele obdivuje nejvíce zazněla odpověď: Bohumil Hrabal, Jiří Kratochvíl, Jan Balabán. Doktorka Kostřicová nechtěla věřit tomu, že na rozdíl od České Třebové město Ústí nad Orlicí Bohumil Hrabal navštívil. V roce 1974 uváděl v Galerii pod radnicí druhou část výstavy svého, bohužel zesnulého, kamaráda Vladimíra Boudníka. Tuto velice důležitou událost pro dějiny českého výtvarného umění popsaly podrobně „Ústecké ozvěny, říjen 2008“ (str.15 až 17.). Článek se jmenuje“ „Město Ústí nad Orlicí – místo prvotního impulsu zrození Hrabalova „Něžného barbara“.

Není bez zajímavosti, že komunisty dlouhá léta zakazovaný spisovatel vstoupil do této partaje krátce po osvobození, v květnu 1945, aby zase v červnu 1946 vystoupil. Na lísteček potom bývalým  spolustraníkům napsal: „Tytéž důvody, které mě do strany vedly , mne ze strany vyvádějí. Tenhle národ má v genech to, co tam mám já, sklon k chlastu a ke komunismu…“

STA LET BY SE BOHUM HRABAL DOŽIL 28. BŘEZNA 2014.

PhDr. Blanka Kostřicová, Ph.D se narodila 16. dubna 1961 v Litomyšli, žije v České Třebové. Vystudovala FF UP v Olomouci obor čeština – angličtina. Pracovala v Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze, poté jako středoškolská učitelka v České Třebové. Literární kritiky, recenze a eseje publikuje hlavně v časopise Host a A2. Pracovala rovněž pro Lidové a Literární noviny. Dvě její knižní prvotiny „Třebovské povídky“ a „Ledovcová turistika“ vyšly v roce 2007 o rok později zveřejnila odbornou publikaci „Románový cyklus Jiřího Kratochvíla“. V roce 2009 jí vyšla knížka „Lyžařské povídky“. Kniha „Dole a nahoře“ spatřila  světlo světa v roce 2010.

Milan Richter

Blanka Kostřicová a Bedřich Ducháček Foto: M. Richter

ÚVODNÍ ŘEČ BLANKY KOSTŘICOVÉ NA AUTORSKÉM ČTENÍ SETKÁNÍ S HRABALEM

Nazvala jsem své dnešní čtení Setkání s Hrabalem. Není to poprvé, co se s tímto autorem setkávám s třebovským publikem: v březnu roku 1990 jsem tady měla přednášku o Hrabalově díle, rovněž v místní knihovně, která však ještě tehdy sídlila na Starém náměstí, v budově dnešní Komerční banky. S tehdejší ředitelkou knihovny, paní Alenou Řezníkovou, jsme v polistopadové euforii domluvily sérii přednášek o české literatuře. Nakonec se uskutečnily dvě; ta hrabalovská byla druhá a poslední.

Moje vlastní setkání s Hrabalem se samozřejmě odehrálo nejprve v rovině metonymické – šlo tedy o setkání s jeho dílem, nikoli osobou. Někdy v době mých středoškolských studií jsem si od něj přečetla první knihu – Slavnosti sněženek. Ačkoli povídky v ní obsažené jistě výrazně převyšovaly většinu tehdy oficiálně povolené prozaické produkce (jejíž autoři jsou dnes často právem zapomenuti), přece mě Slavnosti sněženek nijak zvlášť nenadchly. Skutečné setkání s Hrabalovým dílem jsem zažila nedlouho na to, těsně po maturitě. V létě roku 1980 mohl – po dlouhých letech zákazů vydávání Hrabala – vyjít zase výbor z jeho povídek. Nesl symptomatický název: Každý den zázrak. Přečetla jsem první povídku z této knihy – a Hrabal byl můj a já jsem byla jeho. Právě nad touto knihou jsem začala přicházet na to, co že to ta literatura vlastně je, a říkám od té doby, že Hrabal byl mým literárním guruem.

Jako studentka filosofické fakulty jsem se Hrabalovým dílem zabývala, napsala o něm několik studentských odborných prací, a také práci diplomovou. Odborný zájem pokračoval nějaký čas i po absolvování, a hlavně – došlo na dvě setkání osobní.

Poprvé jsem Hrabala navštívila v jeho lesní chatě v Kersku. Bylo to koncem ledna roku 1989, těsně po tzv. Palachově týdnu. Pro ty, kteří nepamatují, anebo již zapomněli, připomenu, že to byla série pokojných demonstrací na Václavském náměstí (v souvislosti s dvacátým výročím upálení Jana Palacha), jež byly velmi brutálně rozháněny policejními obušky a vodními děly. Hrabal se jedné z demonstrací zúčastnil, byl zasažen vodním dělem a pod dojmem tohoto prožitku napsal text Kouzelná flétna. V té době již spolupracoval s Václavem Kadlecem, který založil samizdatové nakladatelství Pražská imaginace, v němž mj. vydával ty Hrabalovy texty, které neměly šanci na publikování oficiální.

Právě s Václavem Kadlecem jsem Hrabala v Kersku navštívila. Kouzelnou flétnu měl právě čerstvě dopsanou, vytáhl ji z psacího stroje a dal nám ji přečíst. V. Kadlecovi ji poté poskytl k ineditnímu publikování. (V. Kadlec si později pochvaloval, že přede mnou prý Hrabal „dělal haura“ a text mu skutečně ponechal – jinak se totiž pořád svých pro samizdat určených textů bál a svému vydavateli ještě leckdy sebral to, co mu už dal, a třeba to i spálil…). Kouzelnou flétnou započalo poslední Hrabalovo tvůrčí období, kterému on sám říkal literární publicistika (postupně vzniklo několik souborů takovýchto textů – např. Listopadový uragán, Aurora na mělčině a další).

V té době, počátkem roku 1989, chtěl Václav Kadlec založit Společnost Bohumila Hrabala – k autorovým pětasedmdesátinám. Nechtěl to však dělat vysloveně ilegálně, usiloval o oficiální povolení. Toho se mu nepodařilo dosáhnout, a tak Společnost byla založena až o rok později, na jaře 1990. Právě tehdy jsem se s Hrabalem setkala podruhé – byla jsem pozvána do jeho oblíbené pražské pivnice U zlatého tygra.

O těchto dvou setkáních teď budeme s Béďou Ducháčkem číst z mé knihy Dole a nahoře, v níž jsou zachycena v beletristické podobě.....       

Blanka Kostřicová