Na místě čp. 10 se mělo stavět již v minulosti                       

Stará Matouškova chalupa čp. 10 v Klácelově  byla ulici od roku 1883 sídlem obchodu zabývajícího se „prodejem zeleniny a hliněného a mosazného nádobí“, provozovaného Janem Matouškem nejst., který se oženil s dcerou dosavadního majitele chalupy, Františka Klacla, Terezií. Po úmrtí Jana Matouška  († 1. 12. 1900) ve věku dvaačtyřiceti let provozovala obchod ovdovělá manželka Terezie. Obchod spočíval v tom, že se každý den ráno zboží na malém dřevěném vozíku – „žebřiňáčku“ dopravovalo pod podloubí domu čp. 42 na náměstí, kde se prodávalo na širokých prknech na podsíni. Večer se zase vše postupně odvozilo zpět do chalupy. Chodu živnosti se postupně začala věnovat i dcera majitelky, slečna Anna Matoušková, která si roku 1928 otevřela svůj vlastní obchod stejného rozsahu jako její matka. V roce 1937 získal živnostenský list také  syn Terezie Matouškové,  Jan Matoušek ml. V témže roce si otevřel svoji prodejnu na podsíni  v Grünwaldově domě čp. 45 na náměstí, v místnosti, kde do té doby provozovala prodej ovoce a zeleniny v malém firma Gzíl & Krása. Zde byla prodejna ovoce a zeleniny provozována i po zestátnění až do doby přestavby domu a rekonstrukce přízemí na mléčnou jídelnu podniku Pramen.  Tolik známá fakta.

Téměř neznámou skutečností je, že Jan Matoušek ml. v době, kdy pomýšlel na zřízení vlastního kamenného obchodu, se nechal unést myšlenkou stavby vlastního  dvoupatrového domu  na místě své rodné chalupy čp. 10 v Klácelově ulici, v sousedství Gzílova domu čp. 11, tedy  na místě, kde se dnes nachází  přístavba městského muzea.

V březnu 1932 zdejší zednický mistr František Holeček vypracoval stavební plány tohoto nového domu a také „Rozpočet výloh  na stavbu  dvoupatrového domu pánům manželům Janu a  Hermíně Matouškovým v Č. Třebové “ v celkové ceně 294 397, 68 Kč.   Dne 6. dubna t. r. Holeček manželům  Matouškovým zaslal účet za příslušné plány a rozpočet  na částku 2000,- Kč. Přízemí domu mělo obsahovat průjezd na levé straně a za ním, při zdi Böhmova domu čp. 8 – 9, se nalézala v přístavbě kolna  a za ní dřevníky. Na pravé straně přízemí byl projektován  společný vstup do dvou krámů. Za pravým z nich mělo být zřízeno skladiště a klozet. Suterénní prostory pod krámem měl zabírat sklep, určený pravděpodobně pro skladování ovoce a zeleniny, neboť v jeho těsné blízkosti, ve dvorním traktu domu, jsou na plánech zakresleny dvě betonové nádrže o rozměrech 140 x 220 cm a jedna o rozměrech 120 x 220 cm. Ty měly sloužit k praní výše uvedeného sortimentu zboží. Obě obytná patra měla obsahovat po dvou bytech. V obou případech, ten větší, situovaný do Klácelovy ulice, měl sestávat ze dvou pokojů, ložnice, za ní potom do dvora umístěné kuchyně, spižírny, koupelny a klozetu. V zadním , levém traktu domu byly potom nad dřevníky zamýšleny v každém patře  dva byty o kuchyni, pokoji, spižírně a vlastní koupelně  a klozetu.

Tolik nám říkají  fakta z dochovaných  stavebních  plánů. Dále můžeme jen uvažovat, neboť pro absenci pamětníků této plánované investice v Matouškově rodině se není možno další přímé skutečnosti dozvědět. První zajímavostí jsou dva krámy v přízemí. Jeden, ten větší se skladištěm,  měl být, jak se samo sebou rozumí,  zcela jistě určen pro majitele domu Jana Matouška. Levý, menší, mohl sloužit jeho sestře Anně Matouškové, která mohla chtít do stavby domu investovat nějaké své peníze. Ve staré chalupě čp. 10, která by tehdy musela být zbořena, žila a  tak se sní zcela určitě počítalo i v novostavbě. Je sice pravdou, že umístěním obchodu své sestry, prodávající stejný sortiment, do domu by Jan Matoušek získal vlastně konkurenci. Ale těžko říci, jaká byla dohoda mezi sourozenci.  Anně Matouškové měl být zcela jistě určen i zadní menší byt v prvním poschodí domu. Kdo měl však obývat druhé patro, je nám opět záhadou. Mohl to být někdo další ze sourozenců Jana Matouška či mohl vzniknout také záměr prostory pronajímat do doby dospělosti Matouškova syna Jana nejml.  Proč k investici vlastně nedošlo nám také zůstane záhadou. Mohlo v daném okamžiku dojít k  finančním problémům investora, nemusel mít požadovaný obnos při ruce. Odklad stavby na pozdější , vhodné období zase mohla zhatit mezinárodní politická situace v Evropě a nadcházející druhá světová válka. Stavba realizována nebyla a stará Matouškova chalupa zde stávala až do doby své demolice v roce 1962.                                                                                                           Martin Šebela.

Poznámka.

Další plán na zástavbu proluky po domu čp. 10 (který se neuskutečnil)vypracoval městský architekt Ing. Jiří Jandera pro účely Městského muzea a rozšíření městského úřadu v letech 2000/2001 v souvislosti se vznikem pověřeného úřadu v České Třebové. Po nástupu nového Zedníkova vedení českotřebovské radnice v r. 2002 se zde připravená dostavba nerealizovala, odbory MěÚ byly umístěny jinde (Odbor dopravy v Podbranské ulici a Úřad práce v ulici Na Strouze).  Nakonec se zástavba proluky a spojení se sousedním domem čp. 11 pro městské muzeum realizovala až s desetiletým zpožděním po získání dotace z Regionálního operačního programu -  rozvoj infrastruktury cestovního ruchu. Městské muzeum díky tomu získalo velmi důstojné výstavní prostory, čekání se rozhodně vyplatilo.  (mm)