Cesta do země zaslíbené. Okinawa - srpen 2013                   

V souvislosti s uveřejněným článkem v minulém čísle Českotřebovského zpravodaje,bych rád uvedl na pravou míru své umístění na světovém šampionátu a okolnosti mé cesty na Okinawu. O české výpravě jsem věděl už rok dopředu, ale mé možnosti, jak finanční tak pracovní mi to nedovolovaly, takže jsem o tom ani neuvažoval.

Stalo se však něco nečekaného. Moji žáci mi darovali velkou sumu peněz, která pokryla dvě třetiny nákladů na cestu a 14ti denní pobyt na Okinawě v době trvání semináře s okinawskými mistry a světového šampionátu W.O.F. Tréninky probíhaly pod širým nebem v zahradách hradu Zakimi. Podnebí připomínalo prostředí v prádelně a tak to bylo fyzicky velmi náročné.

V posledních dvou dnech pobytu se konal šampionát této organizace, kde jsem obsadil ve své kategorii seniorů:

1. místo   Kobudo - dlouhé zbraně  

2. místo   Kobudo - kombinace krátké a dlouhé zbraně

3. místo   Karate – kata kumiwaza tým

Moje umístění jsem neměl v úmyslu zveřejňovat,ale protože proběhly trochu milné informace,tak je tímto napravuji.

Karate cvičím už od 15ti let a po deseti letech cvičení v roce 1995 jsem založil společně se svou ženou SK Karate-ka Česká Třebová. Klub se postupně rozrostl. Za 19 let existence našeho klubu se v něm vystřídala spousta cvičenců a naší velkou oporou byl vždy i další trenér Libor Kovář. 

Pokud se bojová umění praktikují v původním duchu, při pravidelném několikaletém tréninku, vzniká velice silná vazba ve vztahu žák-mistr a naopak. Není to trenér a sportovec, protože sportovní úspěchy nejsou prioritou. V karate platí: Není důležité porazit soupeře, ale být lepší než předtím. Tato zásada neobsahuje pouze fyzickou stránku, ale i morální hodnoty a chování v běžném životě. Někteří z našich žáků mají dnes již černé pásy a dále se věnují karate i v jiných městech a dokonce reprezentují cizí země(Anglie). 

Při cvičení karate hledám celý život pravdu a vždy jsem si říkal: “To už je ono?“

Stále jsem pochyboval a tak se svými nejvěrnějšími jsme vyjížděli na semináře  za japonskými mistry karate u nás i v zahraničí. Postupně jsme se ze sportovního karate přes japonské dostali až ke kořenům tohoto bojového umění a nyní cvičíme pod vedením okinawského mistra Kenyu Chinena 9. Dan karate i kobudo (cvičení se zbraněmi).

Škoda, že název bojové umění (budó) se používá i tam, kde se neuplatňuje východní filosofie, protože to škodí původnímu poslání. Budó v dobách míru má přinášet vyšší hodnoty a naplňovat životy lidí, kteří se mu věnují. Cílem karate-dó je dobré srdce a klidná mysl.   

Závěrem bych se chtěl hluboce poklonit svým žákům zúčastněným na „bláznivém“ výletě na Okinawu a poděkovat mé ženě, mé rodině a mým rodičům za podporu na celoživotní cestě budó. Poděkování patří i mému zaměstnavateli CZ LOKO a dále panu Ing. Jiřímu Prokopovi, který mi při této výpravě velice pomohl.                                                                                      Michal Čáslavský