Mojmír Stránský by se dožil 29/6 devadesáti let
Před
90 lety se narodil konstruktér motorové tříkolky Velorex
V České Třebové se 29. června 1924 narodil
Mojmír Stránský, vynálezce a konstruktér, který se zapsal do historie jako
otec motorové tříkolky Velorex. První vozítko na třech kolech sestrojil
spolu s bratrem Františkem v roce 1943.
Po „káře na ose”, které říkali Oskar, vyrobili ještě několik tříkolek, až
do konce války se ale jednalo spíše o experimenty. První malou sérii svých
vozítek vyrobili bratři Stránští už v roce 1945. Na potah namísto
původního montérkového plátna začali používat koženku, která se během
dalšího čtvrtstoletí stala poznávacím znamením tříkolek jejich konstrukce.
Ty se na trhu udržely i přesto, že v době znárodňování průmyslu končil
jeden tradiční český výrobce vozidel za druhým. Bratři totiž vozítko
začali nabízet jako dopravní prostředek pro invalidy. Samozřejmě ale
nemohli působit jako soukromníci a na samém počátku roku1951 proto vstoupili do Velodružstva v
Hradci Králové.
Pod jeho křídly zůstala výroba Velorexu
až do listopadu 1971, kdy vznikla poslední ze zhruba
15 tisíc vozítek. Pozdější pokus o čtyřkolovou verzi
už ale neuspěl. Možná i proto, že Mojmír Stránský
musel v roce 1955 kvůli neshodám s vedením družstvo
opustit a s Velorexy už později neměl moc společného.
I nadále se ale věnoval technickým vynálezům a
vytvořil například úspěšný systém pro úpravu řízení
běžného automobilu pro invalidy. Zemřel v červnu 2011
ve věku 87 let.
Před 10 lety k i jeho osmdesátínám uspořádal Fanklub
Velorex u nás v České Třebové svůj pravidelný letní
sraz, na kterém byly 80. narozeny Mojmír Stránského
řádně oslaveny. Hlavní část srazu se konala na
českotřebovském letišti U Dvora. Odkaz Mojmíra
Stránského a vozítka Velorex, které dobylo svět, nyní
šíří českotřebovské městské muzeum, které má expozici,
věnovanou výrobě vozítka Velorex a jeho rozšíření do
světa.
Kraj chce uchovat tradici „stínání kohouta“
Pec pod
Sněžkou (26. 6. 2014) – K zápisu do Seznamu nemateriálních statků
tradiční lidové kultury schválila Rada Pardubického kraje už čtvrtou
položku, takzvané stínání kohouta. Tuto tradiční hru, která má
v posledních letech jen symbolický charakter, uvidí zájemci například už
tuto sobotu v Kostěnicích. Obec má totiž kohouta ve znaku.
„Tento zvyk se jako součást
obyčejové tradice v současnosti vyskytuje na území Pardubického kraje v
11 obcích,“ vysvětluje náměstkyně hejtmana Jana Pernicová a
pokračuje: „Doplní tak v seznamu už zapsané
Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, Vodění jidáše a
Východočeské loutkářství.”
V okrese Chrudim organizují stínání
kohouta západně a jihozápadně od Chrudimi v obcích Kozojedy, Lány,
Libkov, Markovice, Medlešice, Načešice, Pohled a Sobětuchy a v okrese
Pardubice v Holicích, Rábech a Stojicích. Nově připravili hru na stínání
kohouta také v Kostěnicích, kde se tuto sobotu pod záštitou hejtmana
Martina Netolického uskuteční setkání tanečních souborů České besedy
Pardubického kraje.
Dodržování tohoto
obyčeje, někdy zvaného také honění nebo
tlučení kohouta, je v těchto oblastech doložitelné nepřetržitě od
poloviny 19. století. „Od veřejného zabití zvířete bylo
upuštěno, ale zůstala zachována dějová osnova obyčeje. Živé zvíře bylo
nahrazeno maketou nebo jiným předmětem, do kterého bylo možno se strefit
a docílit tak vítězství. Kohout se stal živou výhrou pro toho, kdo
splnil soutěžní podmínky,“ dodává podrobnosti z historie ředitelka
Východočeského muzea Pardubice Jitka Rychlíková.
Současná podoba tradice je trochu
zjednodušená, vše se koná na vymezeném prostoru pod širým nebem
s maketou kohouta. Pro Pardubický kraj je typické, že hlavní pořadatel
vyzve po úvodním proslovu zájemce k účasti. Každému soutěžícímu jsou
zavázány oči a na výchozím stanovišti je několikrát otočen kolem osy
nebo obchází stanovený pevný bod. V některých lokalitách platí
přihlášený určitý obnos. Pořadatel mu vloží do ruky šavli nebo dřevený
meč a nasměruje ho směrem k maketě. Za úspěšný pokus je považováno,
pokud se soutěžící poslepu k maketě dostane a zbraní se jí dotkne.
Náměstkyně
hejtmana Jana Pernicová také předložila radním kraje také návrh na
vyhlášení titulu Nositel tradic lidových řemesel v Pardubickém kraji.
Ten bude veřejným oceněním těm, kteří udržují znalost tradičních
technologií, nebo těm, kteří se významným způsobem zaslouží o podporu,
zachování a rozvoj tradiční lidové kultury. Metodiku pro způsob
udělování tohoto titulu zpracuje Regionální pracoviště pro tradiční
lidovou kulturu - Soubor lidových staveb Vysočina v termínu. První
ocenění by mohlo být uděleno do konce roku 2015.
Nová přírodní památka ochrání čolky
Pardubice (26. 6. 2014) – Pardubický kraj od 1. srpna zřídí na
Pardubicku novou přírodní památku Michnovka – Pravy. Ta je součástí
evropské sítě lokalit soustavy Natura 2000, kde je vedena v kategorii
evropsky významná lokalita. Proto na ní platí podmínky zvláště
chráněných území.
Mezi
obcemi Michnovka a Pravy tak bude chráněna populace obojživelníků a
jejich biotopu, tedy stanoviště jejich rozmnožování a vývoje a také
jejich zimoviště. „Zde se ochrana týká zejména silně ohroženého druhu
čolka velkého a dalších vzácných a ohrožených druhů živočichů a rostlin,“
vysvětlil krajský radní pro životní prostředí, zemědělství a venkov
Václav Kroutil. Přírodní památka zde bude mít celkovou rozlohu 3,37
hektaru.
|