„Musíme se mít rádi až do konce…“                                      

Paní Doleželové zemřel v březnu 2014 partner. Bylo mu 75 let, žili spolu 30 let a jejich vztah se dá spolehlivě nazvat láskyplným.

Když bylo paní Doležalové 28 let a měla tři děti, myslivec omylem zastřelil jejího muže a ona ovdověla. Dnes má 4 děti, 8 vnoučat a očekává narození prvního pravnoučete. „To víte, jeden člověk odejde a další přijde,“ komentuje životaběh rodiny.

K historii partnerova onemocnění uvádí: „Milana začal loni na jaře bolet kyčelní kloub, chvíli chodil na rehabilitaci, ale nepomáhalo to, až z rozboru krve se zjistily ukazatele nádoru.“  Na plicním oddělení zjistili lékaři nádor plic a po týdnu byl propuštěn do domácího ošetřování. Doma ale brzo nastaly problémy s dýcháním, a tak dcera, která pracuje v nemocnici a má zkušenosti s Charitou, zařídila vypůjčení oxygenerátoru a charitní ošetřovatelskou službu. „Každý den večer k nám jezdily charitní sestry píchnout mu injekci na ředění krve,“ říká dále paní  Vlasta,“ lékař mu řekl, že má před sebou dva měsíce nebo léčbu, a tak se začal léčit. Všechno snášel dobře, po chemoterapii mu ani neslezly vlasy, chutnalo mu… Takhle to šlo až do Vánoc, kdy mu hodně stouply hodnoty a nebylo možné pokračovat v chemoterapii. Stále jsem ho utěšovala…“

Stav pana Milana se ale zhoršoval a vyžadoval téměř 24hodinovou pozornost jeho nejbližšího člověka – paní Doležalové: „Nemohl ležet, protože se mu špatně dýchalo, a tak stále seděl. V noci nespal, chtěl chodit, volal mě k sobě a ptal se, když už bude ráno. Asi měl strach, protože mě nechtěl pustit daleko, a když jsem šla třeba do obchodu, kladl mi na srdce, ať se nikde nezdržuju  nebo ať přijdu brzo od slepiček…  Do posledka byl čilý, sledoval televizi, luštil sudoku, až poslední týden chtěl mít klid…“  Jako velkou pomoc hodnotí paní Doležalová taká půjčovnu kompenzačních pomůcek, kde si rodina zapůjčila polohovací postel. Když si na ni pacient zvykl, byl velmi rád, že si může sám zvolit polohu, která odpovídá jeho zdravotnímu stavu.

Poslední týden jezdily sestřičky dvakrát denně – ráno a večer.  Pacienta zkontrolovaly a umyly, přivezly mu léky, píchly injekci. Později podaly infuzi s léky proti bolesti a neklidu. Podařilo se jim také zahojit začínající dekubit. Na bolesti v kostrči, kde byly metastázy, měl pacient nalepeny náplastě a na podporu dýchání zapojen kyslík….„Děda na ně vždycky čekal a ptal se, kdy už přijdou…,“ říká paní Vlasta a pokračuje: „Poslední noc spal do půlnoci. Pak se vzbudil a řekl: „Babičko, pojď ke mně, musíme se mít rádi až do konce,“ a já mu říkala: „Ale dědoušku, vždyť já vedle tebe sedím celou noc…“, poprosil, ať ho dám lehnout, a usnul. To byla jeho poslední slova, pak už nemluvil. Ráno ho sestřičky převlékly, byl bledý, nereagoval . Sestřička Kaplanová mi říkala, že má velmi nízký tlak i saturaci, a asi to už nebude dlouho trvat. Nabídla mi, jestli tady může být se mnou do konce…. Dýchal ztěžka, a pak se nadechl a už nevydechl…jeho život skončil. Společně se sestřičkou jsme ho umyly, ustrojily..  Lékař z RZ, kterého jsme volali k ohledání říkal, že už dlouho neviděl člověka, který by se narodil a zemřel v jedné vesnici…

S péčí sestřiček jsem byla moc spokojená. Byl tu někdo, kdo mě utěšoval a podporoval. Všechno to jsou skvělá děvčata, posilovala nás…  Při jakékoliv pochybnosti jsem mohla zavolat… Beznaděj je zlá, ale smrt už je jen vysvobozením pro obě strany. Dnes si říkám, že bych byla už na dně, ta nepřetržitá péče je nesmírně náročná. Kdo to nezažil, těžko to pochopí…A já jsem nesmírně vděčná, že tady v těch chvílích byl někdo s námi a naprosto profesionálně nám pomáhal…“

Služba domácí hospicové péče umožňuje těžce nemocnému strávit poslední dny života doma, v kruhu svých blízkých. Vychází z doporučení lékaře, přání a potřeb pacienta i pečující rodiny. Komplexní  péče o pacienta zahrnuje péči lékařskou, zdravotní, ošetřovatelskou, psychologickou, sociální popř. duchovní a podporu pozůstalých. Předpokladem poskytování této služby je aktivní spolupráce rodiny nebo blízkých nemocného. K pacientům chodí speciálně vyškolené, zkušené zdravotní sestry, podle potřeb  několikrát denně, na telefonickou výzvu 24 h denně.

Kontakt: Oblastní charita Ústí nad Orlicí, Matyášova 983, Česká Třebová