Dlouho jsem zpovzdálí sledoval dění kolem vyhlášených konkurzů na ředitele DDM a ZUŠ. Věřil, že zdravý rozum zvítězí a mediální přestřelky v oblastních listech a mediích skončí. Hlavou mi šla otázka, proč se brání pouze jeden z ředitelů, kterých se vyhlášený konkurz týká. Proč se stále píše v tisku o kvalitách pouze jednoho, proč se podepisují petice a oslovují rodiče pouze jedné instituce?

V tisku se psalo o kvalitách pana ředitele B. Mimry, ale o kvalitách (též nesporných) p. ředitelky J. Endyšové jsem se nedočetl ani slovo. Zapomněli snad novináři na druhý vyhlášený konkurz? Ptám se proč?  Vždyť budu-li se chtít přihlásit do konkurzu na místo ředitele školy, jehož předchůdce je vyzdvihován v novinách, na jehož podporu jsou sepisovány petice, budu si tuto kandidaturu hodně rozmýšlet. Nebudu se umět v té složité situaci zorientovat a možná si budu říkat něco o státě dánském. Vše je tak jednoduché.

Pravidla konkurzu na místo ředitele školy jsou jasně dány vyhláškou o náležitostech konkurzního řízení a konkurzních komisích (č. 54/2005 Sb.,),dále pak § 166 odst. 2 a odst. 3 školského zákona č. 561/2004 Sb.

Píše se v nich, že zřizovatel školy jmenuje ředitele na vedoucí pracovní místo na základě jim vyhlášeného konkurzního řízení na období 6 let. Dále z těchto paragrafů vyplývá, že zřizovatel může vyhlásit konkurz na ředitele školy nebo ředitele školského zařízení pro další období. Zřizovatel rozhodne o vyhlášení konkurzu (usnesením rady/rozhodnutím starosty) a v souladu s ustanovením  § 3 vyhlášky na úřední desce nebo jiným způsobem v místě obvyklým konkurz vyhlásí.

Konkurzní komisi tvoří:

-     dva členové určení zřizovatelem,

-      jeden člen určený krajským úřadem (zástupce Pardubického kraje),

-      jeden člen, kterým je odborník v oblasti organizace a řízení v oblasti školství podle druhu a typu příslušné školy nebo školského zařízení (ředitel jiné školy stejného druhu a typu srovnatelné velikosti, v tomto případě jiné ZUŠ či DDM),

-      jeden člen, kterým je pedagogický pracovník příslušné právnické osoby vykonávající činnost školy (zástupce ze  školy, kde je vyhlášen konkurz),

-      jeden člen, kterým je školní inspektor České školní inspekce,

-      jeden člen, kterým je člen školské rady, je-li zřízena - škola typu ZUŠ tuto instituci ze zákona zřízenou nemá.

Práce komise:

- zaváže se zachovávat mlčenlivost uloženou příslušnými právními předpisy, zejména zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (odpověď pro pana Plocka)

- posuzuje vhodnost uchazeče pro výkon činnosti ředitele na základě přihlášky a řízeného rozhovoru trvajícího nejméně 15 minut a nejdéle 60 minut (vyhláška blíže nespecifikuje okruh otázek řízeného rozhovoru),

- hlasuje o vhodnosti uchazeče, vhodným uchazečem je takový uchazeč, který získal nadpoloviční počet kladných hlasů přítomných členů komise; v případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy komise (vyhodnocení provede předseda komise),

- předseda komise za účasti všech členů komise provede celkové vyhodnocení konkursu a určí výsledné pořadí uchazečů (§ 5 odst. 5 vyhlášky),

- po vyhodnocení konkursu vyhlásí předseda komise za účasti členů komise výsledné pořadí přítomným uchazečům,

- předseda komise předá zřizovateli zápis podepsaný všemi členy komise, kteří byli přítomni u konkursu; v případě odmítnutí podpisu zápisu členem komise se do zápisu uvede důvod odmítnutí.

Zřizovatel pak projedná výsledek konkurzu v radě, a pokud rozhodne o jmenování na pracovní místo ředitele (dle § 5 odst. 6 vyhlášky má výsledné pořadí pro zřizovatele doporučující charakter), vyhotoví jmenovací dekret. Tolik poněkud obšírná litera zákona.

Pokud tedy město Česká Třebová rozhodlo o vyhlášení konkurzu na ředitele DDM a ZUŠ, činilo tak v souladu se zákonem. Oba stávající ředitelé měli možnost se do konkurzu přihlásit a v konkurzním pohovoru ukázat své kvality a přesvědčit komisi, o tom zda jsou vhodnými uchazeči na post ředitele dané školy či školského zařízení. Na základě konkurzního pohovoru pak komise doporučila nebo nedoporučila ke jmenování ředitelem jednoho z přihlášených uchazečů. Je otevřenou otázkou bez odpovědi, proč se jeden z kandidátů na post ředitele ZUŠ své kandidatury vzdal ještě před konkurzem. Neumím si představit, že by 6tičlenná komise, která je složena z výše uvedených členů, mohla být natolik zmanipulována, že by výsledek byl předem ovlivněn rozhodnutím zřizovatele zlikvidovat stávajícího pana ředitele ZUŠ. Bohužel vzhledem k mlčenlivosti komise (dané zákonem) se ani nedozvíme, jak konkurz probíhal, s jakými záměry se představil p. ředitel B. Mimra a s jakým výsledkem skončil konkurz v případě ředitele ZUŠ. Nedozvíme se, zda pan ředitel Mimra získal nadpoloviční většinu hlasů. Nedozvíme se, zda rozhodnutí, které vzešlo z konkurzu, bylo skutečně ovlivněné osobou paní místostarostky J. Žáčkové.  To nám může sdělit pouze pan ředitel B. Mimra, který není vázaný mlčenlivosti.

Osobně bych zastával názor, aby ředitel byl ve funkci na dané škole maximálně 2 krát 6 let. Domáhat se nároku na funkci je dle mého názoru přinejmenším amorální. Souhlasím s tou změnou, která zavedla funkční období ředitelům, protože nebylo dobré ani to, když si někteří ředitelé mysleli, že mají svůj post doživotně. Skončit po šesti letech a třeba i dobře odvedené práce najednou ve vzduchoprázdnu, sice také není fér, ale odejít včas a se ctí, s pocitem dobře odvedené práce, je velké umění.

Obracím se na zřizovatele našich škol s poměrně jasnou žádostí a prosbou. Nedopusťte, aby lidé vzdělaní, chytří a schopní odešli pouze proto, že u vás nemají zastání. A tato prosba se netýká pouze ředitelů. Z našich „českotřebovských škol“ muselo odejít i mnoho kvalitních učitelů, a mnohdy právě díky rozhodnutí našich ředitelů. Časově omezená doba funkce ředitele školy je určitě správná, po delší době působení na stejném postu totiž každý z nás ztrácí tu pomyslnou objektivnost, ten nadhled, ale zároveň také patřičný náboj, energii, nápady a kreativitu - říká se tomu syndrom vyhoření. Pak přichází čas na změnu, možná i čas na vyhlášení konkurzu, čas umět odejít. Cítí-li se však ředitel na další práci, nic mu nebrání (jako stávajícímu řediteli) dokázat prostřednictvím své koncepce dalšího vývoje školy a prostřednictvím řízeného rozhovoru se členy komise, že je tím pravým manažérem, tou osobností ve vedení školy a to nejenom po stránce odborné, ale i manažerské a lidské.

Myslím si, že ředitel školy musí cítit ve svém zřizovateli zastání, oporu a pomoc, ale to platí i naopak. Zřizovatel by měl znát, kdo řídí jejich školy, znát jejich připravenost na těžkou manažerskou úlohu, znát jejich schopnosti. Právě proto vyhlašuje konkurzy, možná dle známého českého přísloví „důvěřuj, ale prověřuj“. Ředitelé základních i mateřských škol v našem městě prošli konkurzním řízením a byli jmenování radou města na základě výsledků těchto konkurzů.  Pouze dvě školské instituce neměli do této chvíle jmenované ředitele na základě konkurzu vyhlášeného jejich současným zřizovatelem, a to ředitele DDM a ředitele ZUŠ. Oba výše jmenovaní ředitele do svých funkcí plynule přešli po přechodu pod město, jakožto svého zřizovatele. Oba měli stejnou možnost přesvědčit celou komisi (a zdůrazňuji nejenom zástupce samosprávy) o svých kvalitách, o tom, že jsou ti praví.  Časově omezená doba ředitelské funkce je správná cesta, i když můžeme diskutovat o rozumné době jejího trvání. Obávám se však, že 23 let trvání ve funkci, to pravděpodobně nebude.  Konkurz je tak správný a legitimní nástroj výběru. Ale jako vše rozumné a správné, i on může pomáhat, ale rovněž tak škodit.  V našem případě se tento nástroj stal spíše bojem než ukazatelem, kam jít dál v naší ZUŠce.  Na vině je naprostá ztráta chuti komunikovat, ztráta důvěry. A neumím si představit, jak by mohla škola kvalitně fungovat, jak by se podařilo stávajícímu panu řediteli a zřizovateli zacelit rány, které vznikly díky všem článkům, peticím, které rozhodně nevnesly klid do života České Třebové, natož do školy, jejíž osud jim tak leží na srdci. Je velkým životním uměním odejít včas, se ctí a pomoci předávat své nesporné zkušenosti dál.

Za sebe musím říci, že mne tato mediální kampaň s podivně hořkou příchutí už ani nebaví sledovat. Je to stále stejné. A bojím se, že stejně tak jako jsem unaven já, musí být unaveni pedagogové ve škole. A to asi není v tuto chvíli to nejlepší prostředí pro předávání radosti z umění. Naštěstí se blíží prázdniny, čas, který snad přinese klid a to správné řešení pro naší základní uměleckou školu. To bych jí ze srdce přál. Nerad bych se totiž stal občanem města, které ztratí fungující Základní uměleckou školu, jen proto, že se odpovědní lidé nebyli schopni domluvit.    Děkuji.  M. Kopecký

 

Poznámka. Tento článek byl omylem redaktora při zpracování příspěvků přisouzen radnímu Mgr. Josefu Kopeckému. Příčinou bylo, že do redakčního počítače přišly během víkendu dva maily těsně za sebou označené "Kopecký". Po reakci označeného "nepisatele"  jsem článek stáhl. Uvádím ho nyní samostatně, aby nedošlo opět k nějaké spojitosti osob. Za nedopatření se omlouvám.  (mm)