- Hokejbalový areál není jen vizitkou klubu, ale i města …
1) Rozhovor s trenérem hokejbalu Jaroslavem Badzikem
Hokejbalu
se věnujete od jeho počátků v našem městě. Jak hodnotíte jeho výsledky ve
vztahu k podmínkám pro jeho provozování. Jistě můžete srovnávat s jinými
městy…..
Hokejbal je v České Třebové už přes 20 let a nezačal až výstavbou hokejbalového hřiště v Benátkách. Začínali jsme na hřišti u školy na Parníku, a také na Července, kde nebyly mantinely. Domácí utkání jsme zpočátku hrávali v Chrudimi a později v Letohradě. Pak jsme se přes Dlouhou Třebovou přiblížili k České Třebové, kde máme hřiště od sezony 2004-2005. Vzhledem k podmínkám, které náš sport ve městě má, musím jeho výsledky hodnotit jako skvělé. V současné době hrajeme několik let druhou nejvyšší soutěž mužů. Dvě sezony po sobě obsadil tým okolo Petra Kvasničky a spol. pod taktovkou trenéra Jebouska třetí příčku. Pár sezón předtím skončil na stejném postu i extraligový tým staršího dorostu. Dalších skvělých výsledků dosahujeme i v mládežnických kategoriích od 6 místa v MČR přípravek až po 5 místo na MČR žáků. Samozřejmě mohu porovnávat s dalšími městy, a to jak výsledkově, tak především ve vztahu k zázemí. Většina měst má své sportovní areály oplocené a nemusí jako my investovat spoustu času do úklidu kolem hřiště. Ale přiznávám, že postupem času jsme už také otupili, protože jak to kolem našeho hřiště vypadá, není jen naše vizitka, ale i města. Úklid a opravy nás stojí peníze i čas, který v jiných městech mohou investovat do náborů a trénování. Zázemí v nedalekém Letohradu je pro porovnání asi ten nejhmatatelnější případ a proto jsme v minulosti přicházeli i o několik vynikajících hráčů, kteří dali právě Letohradu přednost a nakonec i úspěšně reprezentovali Českou republiku.
2) Jakou byste přál hokejbalu perspektivu rozvoje a možností ?
Hokejbalu V České Třebové bych určitě přál oplocený areál, ve kterém by nemuseli před každou akci uklízet neskutečný nepořádek na střídačkách a tribuně, který tam zanechává nejen místní mládež. Plechové koše umístěné u střídaček, které tam již byly, ale vzali hodně rychle za své zřejmě v blízkých sběrných surovinách. Zázemí šaten odpovídající druhé nejvyšší soutěži a několika reprezentantům, kteří z našeho klubu vzešli. A kdybych měl být opravdu snílek, tak i nový povrch. Třeba takový, který již delší dobu leží v Heřmanově Městci a nedávno ho položili dokonce i Prachovice. Do nové sezóny to stihne i nedaleká Polička. Dostatečný počet zájemců z řad mladých hráčů, což je jedno z hlavních přání a následně kvalitní trenéry, kteří budou pracovat především s mládeží. Ti nejlepší pak budou u A týmu jak mužů, tak i expandujících úspěšných žen. To vše se také neobejde bez kvalitních tréninkových pomůcek. V neposlední řadě diváky, kteří budou i nadále chodit a slušně fandit nejen domácím, ale i dobrému hokejbalu. Ve spolupráci s vedením Zimního stadionu nějakou větší hokejbalovou akci, jako je třeba letošní finále Českého poháru na opraveném stadionu v Hronově za účasti České televize či MČR žen, žáků a přípravek. A každému malému hokejbalistovi či hokejbalistce, aby si po tvrdé práci mohli čichnout k nejen k reprezentační šatně, ale i skvělé atmosféře mezinárodních utkání.
3) Jsou v hokejbalu největší překážkou peníze na činnost? Z čeho se financuje hokejbal dospělých, vždyť hrajete v celorepublikových soutěžích?
Peníze na činnost sháníme ze všech možných zdrojů, ale nikdo v českotřebovském hokejbale není zaměstnán na plný či částeční úvazek. Žádný z funkcionářů ať z vedení klubu či trenéři nepřekročí v ročním vyúčtování hranici 10 tisíc. Jak je jistě zřejmé jsme opravdu blázni co mají rádi hokejbal. Vzhledem k počtu hodin co za sezonu našemu sportu věnujeme, je finanční odměna v přepočtu na hodinu směšná. Jelikož nemáme finance na oblečení hráčů, nikoho nenutíme, aby si před každou sezonou například pořídili jednotnou soupravu či další vybavení jako jsou míčky, helmy či chrániče. Podobně je to i se sadami dresů. Dodnes máme u C týmu sadu dresů, ve které jsme hráli více jak před 10 lety, kdy jsme měli domácí hřiště ještě v Dlouhé Třebové. Na zápasy se dopravujeme vlastními auty hráčů. Pouze ve výjimečných případech jsme použili autobus nebo vlak, když to bylo jen trochu možné. Při tvorbě rozpisů spolupracujeme s Ligovou komisí ČMSHb a snažíme se utkání slučovat ve dvojzápasy podle dostupných soupeřů, kteří to k sobě mají blízko. Důvod je jasný, každá ušetřená cesta se počítá. V případě dvojzápasu využíváme k přespání ubytoven na úkor většího komfortu několika * hotelu. Kromě několika věrných partnerů, kteří nás finančně podporují, jsme hodně ušetřili na materiálních dotacích z hokejbalového svazu. Prostě žádný zbytečný přepych, přesto že bych také rád viděl naše týmy v jednotných „dres kódech“ jak se ve sportovním prostředí říká a to nemyslím na oblečky luxusních značek.
4) Máte dostatek zájemců z řad mládeže?
S nedostatkem mládeže se v posledních letech potýká každé sportovní odvětví i zájmové kroužky a hokejbal není výjimkou. Částečně vidím chybu i na naší straně. Lákadel a akcí, které by děti, ale i rodiče motivovaly v tom, aby zkusily hrát hokejbal, či k nám přivedly své dítko, není mnoho. Nejen já bych rád měl přípravku, která navazuje na mini přípravku tedy ty úplně nejmenší, obě kategorie žáků s dorosteneckou kategorií a následně mužské a ženské soutěže.
5) Od hokejbalu není daleko k lednímu hokeji , pro který máme podmínky a přesto třeba chybí soutěžní tým starších žáků nebo dorostu . Proč myslíte že to je?
Je to především o strategii vedení hokejového klubu a jeho prioritách. Myslím, že stadion byl uveden do provozu před sedmi lety a za tuto dobu zde určitě mohlo být kvalitní zázemí od přípravky, až po dorost. Možná je to ale dáno i tím, že se tady pokud se nepletu, několikrát změnilo vedení a navíc se klub rozdělil na několik subjektů. Letos dokonce na tři.
Děkuji za rozhovor . Milan Mikolecký