-
První světová válka a
Orlickoústecko
-
Před sto lety začala První světová válka (Velká válka), která ukončila
dlouhou dobu míru. Šlo o celosvětový konflikt, boje se odehrávaly na
několika kontinentech, na moři i pod mořem a poprvé i ve vzduchu.
Rozhodující úlohu sehrál technický pokrok, obejvily se nové zbraně,
letadla, ponorky, kulomety, minomety, plyn, spojovací prostředky a další
technické prostředky.
-
Co o tom vědí nynější generace? Německý historik Seibt konstatoval, že
velké události prožívají tři generace: dědové vyprávějí vnukům o tom, co
prožili, otcové jejich tvrzení a názory popírají a vnukové si vytvářejí
nové názory na základě protichudných hodnocení, pokud je tyto události
ještě zajímají.
-
Naše země prožily poslední válku v roce 1886 mezi Pruskem a Rakouskem,
kdy se řada bitev odehrála ve východních Čechách, včetně té závěrečné u
Hradce Králové. Zavraždění rakouského následníka trůnu Ferdinanda d’Este
v červnu 1914 v Sarajevu se stalo roznětkou celosvětového konfliktu. Toho
se zúčastnily i desetitisíce Čechů a následky ovlivnily statisíce občanů
v řadě zemí.
-
-
Jak se tyto události odrazily v životě lidí na Orlickoústecku? 27. června
1914 byla zahájena Živnostensko-hospodářská výstava v Chocni, kde se
konaly sjezdy politických stran, divadelní představení, sokolský slet
Východočeské župy, sjezdy dalších spolků a vystoupila zde řada politiků.
Oslavy měly vrcholit 26. července. To ale přerušil rozkaz c. k. sborového
velitelství v Litoměřicích, který nařídil obsazení nádraží a tunelu a byla
vyhlášena částečná mobilizace 12 ročníků zálohy (muži do 39 let) do 24
hodin. Tato částečná mobilizace se týkala 98. pěšího pluku a 2. hulánského
pluku ve Vysokém Mýtě. Jádro těchto pluků tvořili Němci z Lanškrounska a
Králicka, u hulánů šlo o Poláky a Rusíny z Haliče. Mobilizace zatím
neplatila pro zeměbranecký pluk číslo 30, který byl z 90 % doplňován
z českých okresů od V. Mýta po Lanškroun, Náchod, Pardubice, Žamberk a i
část důstojníků byli Češi.
-
Do Vysokého Mýta přicházelo množství povolanců (hned při částečné
mobilizaci 16 000 mužů a přes 1 000 koní), k 30. pluku na 5 000 mužů.
Město bylo přeplněno a vojáci zabrali řadu budov, část byla přesunuta do
Chocně a dalších obcí. Ve městě chyběly potraviny, zhoršila se hygiena a
rostla nespokojenost občanů. Při odjezdech na frontu se ženy a děti ze
širokého okolí loučily s otci a syny a docházelo k srdceryvným scénám.
-
Po vypovězení války Srbsku 29. července odjížděly první transporty po
hlavní trati přes Choceň na srbskou a ruskou frontu. Všechny tři pluky
zasáhly v srpnu do těžkých bojů na ruské frontě a utrpěly vysoké ztráty.
Odpor k válce se projevil už v říjnu 1914, kdy téměř celý 1. a 2. prapor
30. pluku přešly u řeky San k Rusům. Proto byl pluk 1. listopadu rozpuštěn
a zbytky přiděleny k jiným plukům. V únoru 1915 byl obnoven, ale přechody
k ruské armádě trvaly. Pluk byl vyloučen z 10. armády, ale podílel se na
dalších bojích a jeho vojáci získali v dalších letech tisíce medailí za
statečnost. V září 1918 byl přesunut na italskou frontu. 27. října odmítli
vojáci nastoupit do první linie a pod vedením poddůstojníků pochodovali
pryč z fronty do Slovinska. Až 30. října se důstojníci dozvěděli o
převratu v Praze a postavili se opět do jeho čela. Celý pluk (bez 200
Němců) se vrátil jako jediný 13.-15. listopadu v čele s podplukovníkem
Beranem do Vysokého Mýta. 98. pěší pluk bojoval od roku 1915 v Itálii,
utrpěl značné ztráty a v říjnu byl celý pluk zajat. Hulánský pluk č. 2
utrpěl v Rusku značné ztráty, pak bojoval v Itálii a jen malé zbytky se
vrátily do V. Mýta.
-
Ve vnitřní politice se Rakousko-Uhersko rozhodlo využít války k potlačení
neněmeckých národů, zesílila germanizace a začala perzekuce. Hned v září
1914 byla zrušena občanská práva (svoboda slova, právo shromažďování,
listovní tajemství a další), byla zastavena činnost mnoha spolků (Sokol) a
řada politických představitelů byla uvězněna (např. V. Klofáč z Dobříkova
u V. Mýta, předseda českých socialistů). Úřady zastavily vydávání většiny
celostátních a regionálních časopisů, byly konfiskovány články a
fotografie, soudy vynášely vysoké tresty za běžné výroky („Německý císař
pán je na válce vinen“ 3 roky těžkého žaláře, „To je přeci dobrý regiment“
28. pražský pluk přešel k Rusům, 6 měsíců, „Osmadvacátníci jsou moji hoši“
4 roky). Učitelům bylo nařízeno podporovat vlastenecký duch, v řadě úřadů
byla obnovena němčina jako úřední jazyk, od roku 1915 i na železnici (pro
neznalost němčiny byl propuštěn vrátný na nádraží v Č. Třebové).
-
Řada škol se změnila v lazarety, v zimě se téměř neučilo, učitelé museli
asistovat u rekvizic na vesnicích, podílet se na sběru barevných kovů, na
gymnáziích probíhala předvojenská výchova. Učitelé byli odváděni do armády
(z okresu V. Mýto 171, z nich 21 vstoupilo do legií). Velká část učebnic
byla konfiskována, nesměly se používat čítanky, protože prý jsou
panslavistické, protiněmecké a protikatolické. Ze zpěvníku zmizela řada
písní, např. „Kdybys byl Jeníčku“ pro negativní postoj k armádě, měly se
zpívat písně „radostné“, ne melancholické. Byly rušeny menšinové školy,
ačkoliv náklady na ně hradila z velké části Ústřední matice česká. Přes
200 knih českých a světových autorů bylo zabaveno nebo cenzurováno.
Nesměly se hrát vlastenecké, ruské a francouzské hry.
-
Nejvíce ovlivňovaly chování obyvatelstva nedostatky v zásobování, kde
úřední opatření zcela selhala. V březnu 1915 přikročila vláda
k přídělovému systému, např. u chleba šlo o 56 ústřižků po 35 g chleba,
později se do chleba míchala mouka kukuřičná, bramborová i otruby, kaštany
a piliny. Lidé stáli mnohahodinové fronty, v nichž docházelo k hádkám a
rvačkám. Látky se tkaly z papírových a kopřivových vláken. Nejvíce doléhal
hlad na děti a z podnětu spisovatelky Růženy Svobodové vzniklo „České
srdce“, které posílalo v letech 1917 a 1918 děti z měst do venkovských
rodin. Sedláci odmítali peníze a lidé z měst za potraviny dávali šperky,
šatstvo a zařízení. Pro černý obchod vznikl pojem „keťasení“. Na vesnicích
probíhaly rekvizice obilí za účasti vojáků, policie a četnictva. Rozmohlo
se udavačství a okresní hejtmanství vydalo prohlášení, které odsuzovalo
vyřizování sporů tímto způsobem.
-
Do Chocně přijížděly už na podzim 1914 transporty uprchlíků z Haliče,
Poláků, Rusínů a Židů a úřady zde vybudovaly rozsáhlý tábor, v němž v roce
1916 žilo přes 22 000 osob (zemřelo zde téměř 8 000 osob). Menší tábor byl
i v Lanškrouně. Do okresu byli přemístěni v roce 1915 i Italové z Tyrol,
kteří se vrátili domů až v roce 1919 (dnes se konají vzájemná setkání).
-
Od roku 1916 docházelo ve městech k hladovým demonstracím a stávkám, např.
v České Třebové 1916 a 1917, v Ústí nad Orlicí 1915, 1916 600 žen, 1917
1 500 lidí, v Žamberku, Letohradě a Králíkách. Rychle rostla úmrtnost a
poklesla porodnost (o 50 %).
-
V Rusku byl v březnu 1918 uzavřen v Brestu Litevském mír, ale ve Francii
přešli Francouzi, Angličané a Američané v létě do rozhodné ofenzívy.
V Rakousku v lednu došlo ke generální stávce a následovala řada hladových
stávek a protiválečných demonstrací. Čeští poslanci 6. ledna 1918
v Tříkrálové deklaraci žádají právo na sebeurčení pro „národ
československý“. Němci v Čechách vyhlásili v lednu ustavení provincie
Deutschböhmen (Německé Čechy), která by byla součástí Rakouska. V té době
už lidé věděli, že Masaryk usiluje o vznik samostatného státu a o bojích
legií v Rusku, Francii a Itálii. Z Ústecka pocházelo 1 401 legionářů (834
ruských, 445 italských, 122 francouzských).
-
28. říjen se pak stal dnem zrození československého státu. Ten kromě
ustavení orgánů státní moci musel vést boj proti sudetským Němcům, což se
týkalo i Orlickoústecka. Rozhodující úlohu zde sehrály 30. pěší pluk spolu
s obnoveným 98. plukem, které na začátku prosince obsadily území od
Králík, Lanškrouna, Rokytnice až po Šumperk, Šternberk a Svitavy.
Zlikvidovaly tzv. provincii Sudetenland a její Volkswehr (Národní obrana).
-
Světová válka přinesla smrt 9,5 milionům a zanechala 20 milionů raněných a
lidé věřili, že válka se už nikdy nebude opakovat.
|