První světová válka a Orlickoústecko  
Před sto lety začala První světová válka (Velká válka), která ukončila dlouhou dobu míru. Šlo o celosvětový konflikt, boje se odehrávaly na několika kontinentech, na moři i pod mořem a poprvé i ve vzduchu. Rozhodující úlohu sehrál technický pokrok, obejvily se nové zbraně, letadla, ponorky, kulomety, minomety, plyn, spojovací prostředky a další technické prostředky.
Co o tom vědí nynější generace? Německý historik Seibt konstatoval, že velké události prožívají tři generace: dědové vyprávějí vnukům o tom, co prožili, otcové jejich tvrzení a názory popírají a vnukové si vytvářejí nové názory na základě protichudných hodnocení, pokud je tyto události ještě zajímají.
Naše země prožily poslední válku v roce 1886 mezi Pruskem a Rakouskem, kdy se řada bitev odehrála ve východních Čechách, včetně té závěrečné u Hradce Králové. Zavraždění rakouského následníka trůnu Ferdinanda d’Este v červnu 1914 v Sarajevu se stalo roznětkou celosvětového konfliktu. Toho se zúčastnily i desetitisíce Čechů a následky ovlivnily statisíce občanů v řadě zemí.
 
Jak se tyto události odrazily v životě lidí na Orlickoústecku? 27. června 1914 byla zahájena Živnostensko-hospodářská výstava v Chocni, kde se konaly sjezdy politických stran, divadelní představení, sokolský slet Východočeské župy, sjezdy dalších spolků a vystoupila zde řada politiků. Oslavy měly vrcholit 26. července. To ale přerušil rozkaz c. k. sborového velitelství v Litoměřicích, který nařídil obsazení nádraží a tunelu a byla vyhlášena částečná mobilizace 12 ročníků zálohy (muži do 39 let) do 24 hodin. Tato částečná mobilizace se týkala 98. pěšího pluku a 2. hulánského pluku ve Vysokém Mýtě. Jádro těchto pluků tvořili Němci z Lanškrounska a Králicka, u hulánů šlo o Poláky a Rusíny z Haliče. Mobilizace zatím neplatila pro zeměbranecký pluk číslo 30, který byl z 90 % doplňován z českých okresů od V. Mýta po Lanškroun, Náchod, Pardubice, Žamberk a i část důstojníků byli Češi.
Do Vysokého Mýta přicházelo množství povolanců (hned při částečné mobilizaci 16 000 mužů a přes 1 000 koní), k 30. pluku na 5 000 mužů. Město bylo přeplněno a vojáci zabrali řadu budov, část byla přesunuta do Chocně a dalších obcí. Ve městě chyběly potraviny, zhoršila se hygiena a rostla nespokojenost občanů. Při odjezdech na frontu se ženy a děti ze širokého okolí loučily s otci a syny a docházelo k srdceryvným scénám.
Po vypovězení války Srbsku 29. července odjížděly první transporty po hlavní trati přes Choceň na srbskou a ruskou frontu. Všechny tři pluky zasáhly v srpnu do těžkých bojů na ruské frontě a utrpěly vysoké ztráty. Odpor k válce se projevil už v říjnu 1914, kdy téměř celý 1. a 2. prapor 30. pluku přešly u řeky San k Rusům. Proto byl pluk 1. listopadu rozpuštěn a zbytky přiděleny k jiným plukům. V únoru 1915 byl obnoven, ale přechody k ruské armádě trvaly. Pluk byl vyloučen z 10. armády, ale podílel se na dalších bojích a jeho vojáci získali v dalších letech tisíce medailí za statečnost. V září 1918 byl přesunut na italskou frontu. 27. října odmítli vojáci nastoupit do první linie a pod vedením poddůstojníků pochodovali pryč z fronty do Slovinska. Až 30. října se důstojníci dozvěděli o převratu v Praze a postavili se opět do jeho čela. Celý pluk (bez 200 Němců) se vrátil jako jediný 13.-15. listopadu v čele s podplukovníkem Beranem do Vysokého Mýta. 98. pěší pluk bojoval od roku 1915 v Itálii, utrpěl značné ztráty a v říjnu byl celý pluk zajat. Hulánský pluk č. 2 utrpěl v Rusku značné ztráty, pak bojoval v Itálii a jen malé zbytky se vrátily do V. Mýta.
Ve vnitřní politice se Rakousko-Uhersko rozhodlo využít války k potlačení neněmeckých národů, zesílila germanizace a začala perzekuce. Hned v září 1914 byla zrušena občanská práva (svoboda slova, právo shromažďování, listovní tajemství a další), byla zastavena činnost mnoha spolků (Sokol) a řada politických představitelů byla uvězněna (např. V. Klofáč z Dobříkova u V. Mýta, předseda českých socialistů). Úřady zastavily vydávání většiny celostátních a regionálních časopisů, byly konfiskovány články a fotografie, soudy vynášely vysoké tresty za běžné výroky („Německý císař pán je na válce vinen“ 3 roky těžkého žaláře, „To je přeci dobrý regiment“ 28. pražský pluk přešel k Rusům, 6 měsíců, „Osmadvacátníci jsou moji hoši“ 4 roky). Učitelům bylo nařízeno podporovat vlastenecký duch, v řadě úřadů byla obnovena němčina jako úřední jazyk, od roku 1915 i na železnici (pro neznalost němčiny byl propuštěn vrátný na nádraží v Č. Třebové).
Řada škol se změnila v lazarety, v zimě se téměř neučilo, učitelé museli asistovat u rekvizic na vesnicích, podílet se na sběru barevných kovů, na gymnáziích probíhala předvojenská výchova. Učitelé byli odváděni do armády (z okresu V. Mýto 171, z nich 21 vstoupilo do legií). Velká část učebnic byla konfiskována, nesměly se používat čítanky, protože prý jsou panslavistické, protiněmecké a protikatolické. Ze zpěvníku zmizela řada písní, např. „Kdybys byl Jeníčku“ pro negativní postoj k armádě, měly se zpívat písně „radostné“, ne melancholické. Byly rušeny menšinové školy, ačkoliv náklady na ně hradila z velké části Ústřední matice česká. Přes 200 knih českých a světových autorů bylo zabaveno nebo cenzurováno. Nesměly se hrát vlastenecké, ruské a francouzské hry.
Nejvíce ovlivňovaly chování obyvatelstva nedostatky v zásobování, kde úřední opatření zcela selhala. V březnu 1915 přikročila vláda k přídělovému systému, např. u chleba šlo o 56 ústřižků po 35 g chleba, později se do chleba míchala mouka kukuřičná, bramborová i otruby, kaštany a piliny. Lidé stáli mnohahodinové fronty, v nichž docházelo k hádkám a rvačkám. Látky se tkaly z papírových a kopřivových vláken. Nejvíce doléhal hlad na děti a z podnětu spisovatelky Růženy Svobodové vzniklo „České srdce“, které posílalo v letech 1917 a 1918 děti z měst do venkovských rodin. Sedláci odmítali peníze a lidé z měst za potraviny dávali šperky, šatstvo a zařízení. Pro černý obchod vznikl pojem „keťasení“. Na vesnicích probíhaly rekvizice obilí za účasti vojáků, policie a četnictva. Rozmohlo se udavačství a okresní hejtmanství vydalo prohlášení, které odsuzovalo vyřizování sporů tímto způsobem.
Do Chocně přijížděly už na podzim 1914 transporty uprchlíků z Haliče, Poláků, Rusínů a Židů a úřady zde vybudovaly rozsáhlý tábor, v němž v roce 1916 žilo přes 22 000 osob (zemřelo zde téměř 8 000 osob). Menší tábor byl i v Lanškrouně. Do okresu byli přemístěni v roce 1915 i Italové z Tyrol, kteří se vrátili domů až v roce 1919 (dnes se konají vzájemná setkání).
Od roku 1916 docházelo ve městech k hladovým demonstracím a stávkám, např. v České Třebové 1916 a 1917, v Ústí nad Orlicí 1915, 1916 600 žen, 1917 1 500 lidí, v Žamberku, Letohradě a Králíkách. Rychle rostla úmrtnost a poklesla porodnost (o 50 %).
V Rusku byl v březnu 1918 uzavřen v Brestu Litevském mír, ale ve Francii přešli Francouzi, Angličané a Američané v létě do rozhodné ofenzívy. V Rakousku v lednu došlo ke generální stávce a následovala řada hladových stávek a protiválečných demonstrací. Čeští poslanci 6. ledna 1918 v Tříkrálové deklaraci žádají právo na sebeurčení pro „národ československý“. Němci v Čechách vyhlásili v lednu ustavení provincie Deutschböhmen (Německé Čechy), která by byla součástí Rakouska. V té době už lidé věděli, že Masaryk usiluje o vznik samostatného státu a o bojích legií v Rusku, Francii a Itálii. Z Ústecka pocházelo 1 401 legionářů (834 ruských, 445 italských, 122 francouzských).
28. říjen se pak stal dnem zrození československého státu. Ten kromě ustavení orgánů státní moci musel vést boj proti sudetským Němcům, což se týkalo i Orlickoústecka. Rozhodující úlohu zde sehrály 30. pěší pluk spolu s obnoveným 98. plukem, které na začátku prosince obsadily území od Králík, Lanškrouna, Rokytnice až po Šumperk, Šternberk a Svitavy. Zlikvidovaly tzv. provincii Sudetenland a její Volkswehr (Národní obrana).
Světová válka přinesla smrt 9,5 milionům a zanechala 20 milionů raněných a lidé věřili, že válka se už nikdy nebude opakovat.