Výše uvedenou fotografii přivezl ve svém fotoaparátu z Itálie Jan Kotek. Snímek porovnával s českotřebovskou sochou Jana Pernera od Jaromíra Garguláka a našel mezi nimi mnoho souvislostí. Montorsoliho socha má představovat Skyllu, dceru mořského boha Forkýna a bohyně mořských vln Krataie a najdete ji v nádražní hale v italském přístavu Messina. Okolo sochy je řada zábran, které brání tomu, aby si ji mohli kolemjdoucí dobře prohlédnout a také vyfotografovat. Z porovnání s fotografií Jana Pernera můžeme říci, že Skylla je Pernerovi podobná, nebo obráceně Perner (v zobrazení Gargulákově) je podobný zmíněné zakleté Forkýnově dceři? Naštěstí právě máme ve Třebové možnost navštívit autorskou výstavu Jaromíra Garguláka a porovnávat s dalšími jeho pracemi.
Nakonec se na vše můžeme zeptat Jaromíra Garguláka
přímo na jím komentované prohlídce výstavy, která se uskuteční ve čtvrtek
6. října od 17 hodin ve Výstavní síni Kulturního centra. Výstavu,
otevřenou až do 23. října doporučuji k prohlídce, snad si tak uděláte
lepší obrázek o autorovi sochy Jana Pernera. Při vernisáži o Janu
Pernerovi řeč prakticky nebyla, ačkoliv to byla právě tato práce,
která vlastně vedla až k této výstavě. Vztah Třebováků k našemu
Pernerovi je stále z velké části odtažitý, projevilo se to také trochu na
účasti při vernisáži výstavy. Nebyl to sice propadák, ale přece jen
zde byla postrádána řada pravidelných a tradičních návštěvníků
českotřebovských výstav a jejich vernisáží. Ti tím, že nepřišli dokázali,
že jim Gargulákův Jan Perner nijak k srdci nepřirostl. Škoda, že vernisáž
nezačínala právě tady na nedalekém náměstí Jana Pernera. Zde nám mohli
přímo ti, kteří sochu tak doporučovali a prosazovali na místě ukázat, z
jakých pohledů je socha nejhezčí a jak se údajně proměňují pohledy na
ni, procházíme-li kolem dokola. Tak alespoň zdůvodňoval svůj výběr
člen výběrové komise, ústecký starosta Richard Pešek. Na vernisáži jsme ho
ale postrádali, i když jeho vztah k Jaromíru Gargulákovi je jistě velmi
dobrý, na ústeckou Kociánku si u něho objednal tři výtvarné práce. Socha
byla označena za vítěze ve výtvarné soutěži, která sochu koncipovala
dokonce do středu kruhového objezdu před hotelem Padevět, nyní tedy
Šatlavou. Nakonec se (naštěstí) vybranou sochu podařilo
z centra kruháku přemístit o několik metrů výše do jiného
místa, kolem kterého se již ale nedá chodit kolem dokola. Zdá se mi,
že to je ku prospěchu věci, Perner tím vlastně "vstoupil" na náměstí.
Pokud by zůstal dole na kruháku, byl by vlastně před jeho branami.
některé otázky však zůstávají. Nám, co dílo tak nějak nechápeme, by
mělo být vysvětleno, jak byla na tomto novém (daleko prestižnějším) místě
určena orientace sochy k okolí a proč se Jan Perner vlastně otáčí k
železnici zády. Bude komentovaná prohlídka výstavy, na které však
jakákoliv dokumentace k soše Jana Pernera chybí, což je myslím velká
škoda. I tak se budeme moci zeptat....
Ještě lekce z Wikipedie: Skylla (latinsky Scylla) je v řeckých bájích mořská obluda se šesti hlavami a dvanácti nohama. Je pravděpodobně dcerou mořského boha Forkýna a bohyně mořských vln Krataie. V bájích je nebezpečná plavcům, kteří se přiblíží Sicílii a její nástrahy vždy násobí druhá příšera na protějším břehu, Charybdis. Její původ stejně jako její původní podoba nejsou jisté, některé pověsti ji uvádějí jako velice krásnou dívku, kterou v obludu proměnila manželka boha Poseidóna Amfitrita ze žárlivosti. V jiných pověstech ji zase proměnila kouzelnice Kirké.
Druhá Skylla je v řeckých bájích dcera megarského krále Nísa a jeho manželky Megary. Když její otec byl ve válce s králem z Kréty Mínóem, ustřihla mu purpurovou kadeř, symbol jeho moci a přinesla ji Mínóovi, aby si ho získala. Mínós ji však za zradu vlastního otce vyhnal a nakonec ji bohové proměnili v ptáka střižku (řecky „keiris“). Také Nísos byl proměněn v mořského orla, který střižku neustále pronásleduje.
A ještě
PERNER Jan
(* 1815 Bratčice na Čáslavsku, + 10. 9. 1845 Pardubice) -
český vlastenec, projektant a stavitel železničních tratí. Tisíce
Pražanů očekávalo v odpoledních hodinách 20. srpna 1845 příjezd prvního
vlaku z Olomouce do Prahy. Okolo půl páté zazněla dělová rána, která
"zvěstovala příjezd parovozu Čechy, kterýž pak veden od vrchního inženýra
p. Pernera, za malou chvíli do prvního drážního dvora zašuměl". Pět minut
poté přijel vlak s oficiálními hosty. Hrála hudba, hřměly dělové výstřely,
vyzváněly zvony. Tři dny slavila Praha tuto událost. Hrdinou těchto dnů
byl inženýr Jan Perner, který projektoval a od roku 1842 vedl stavbu tratě
na úseku Pardubice-Praha. Ačkoliv mu bylo teprve třicet let, významně
přispěl k vysoké, mezinárodně uznávané úrovni projekce i výstavby
železničních tunelů, viaduktů a mostů v Čechách. Stavbě železnic se
věnoval od roku 1836, kdy po krátké studijní cestě do Anglie a Belgie
odešel pracovat do Ruska na stavbu tratě Petrohrad-Carskoje Selo. Později
získal řadu zkušeností při práci na ředitelství železnic ve Lvově a ve
Vídni. Od jara 1842 žil Perner v Praze. Vzdělaný, kultivovaný a energický
inženýr, "Čech každou kapkou své krve", se brzy objevuje u všech
významnějších vlasteneckých akcí té doby. Působil především v Jednotě k
povzbuzení průmyslu v Čechách, kde si vydobyl značnou autoritu a spolu se
svými přáteli Riegrem, Trojanem a Strobachem vedl úspěšný boj za přeměnu
Jednoty v demokratickou instituci s českou většinou. Tragická
událost ukončila Pernerův život brzy po dokončení stavby železnice do
Prahy. Při služební cestě 9. září se při výjezdu z Choceňského tunelu
vyklonil z vlaku a narazil hlavou na sloup. Utrpěnému zranění
následujícího dne podlehl. (jk)
Ederer A.: Jan Perner, Praha
1946; Černý J.: Jan Perner: Přemožitelé času 6, MON Praha 1988