Daleko nejvíc mě zaujalo srovnání výše školného na ZUŠ s velikostí příspěvků rodičů sportovním oddílům, kde město nemá možnost  tyto příspěvky omezovat, i když dosahují i násobku školného na Zušce. Právě na prvním sobotním divizním fotbale jsem si vyslechl povzdechy tatínků malých fotbalistů nad finanční náročností takového malého sportovce. Zde je poplatek 350 Kč měsíčně, platí se za 11  měsíců v roce (mimo červenec), navíc si musí koupit malí žáci přípravek kopačky, dres a také fotbalový míč.  Vyjde to více než 4000 - 4500 korun ročně, přitom hlavně ti malí ani příliš sprchy v šatnách nevyužijí, rodiče je po tréninku odvážejí sprchovat a převléknout domů. Pokud by měly být stokoruny navíc vynaložené ročně pro malého hudebníka překážkou jeho rozvoje (kterým ovšem škola hudební nástroje zapůjčí zdarma), tak u sportu je to třeba i dvojnásobek této částky. Natěšenost malých školáků a jejich rodičů ke sportu a fotbalu zvláště je však veliká a tak se přípravky každoročně zaplní mladými adepty fotbalu. Kéž by jim jejich nadšení vydrželo a  v co největší míře se všichni také vypořádali i s tím, že se ne vždy ve sportu každému daří, že ne všechno se každý hned  naučí a že prostě každý také dělá chyby. Mladí sportovci neradi snášejí kritiku a je třeba opatrně volit způsob, jak je motivovat do další hry, která má smysl jen tehdy, je-li opravdu kolektivní.

Město navíc sportovní činnost mládeže podporuje, na každého registrovaného mladého sportovce posílá v letošním roce např. 1400 korun a tím posiluje materiální základnu sportovních oddílů vychovávající mládež a zajišťuje také slušné odměny za trenérskou práci u mládežnických družstev. V jiných městech se takto trenéři neodměňují. A tak velké sportovní kluby, které mají např. 200  členů v mládežnických družstvech hospodaří se slušným balíkem finančních prostředků. Na příspěvcích od mládeže získá takový klub za rok 800 tis. Kč, dalších 400 tis. Kč pak z dotací z rozpočtu města.

Když jsem se nad přehledem počtu sportující mládeže pozastavoval nad celkovým počtem dotovaných mladých sportovců srovnatelným s počtem žáků základních škol ve městě, dostal jsem vysvětlení, že mnozí schopní  pěstují více sportů, tedy platí více příspěvků (?).  Klobouk dolů před  takovými rodinami, osobně však nevěřím, že by jich bylo nadbytek.

Fotbal přitom jistě není finančně nejnáročnějším sportem. Nájmy za tělocvičny je třeba platit jen v zimní přípravě, jinak se hraje na vlastním hřišti. Je ho však třeba posekat a zalévat, ale jistě nejen pro mládež, ale i pro dospělý fotbal. Jiné sporty musí platit za pronájem tělocvičen (zpravidla 150 Kč/hodina), bazénu, ledové plochy (mnohem více), za energie, mají náročnější výzbroj, musí dojíždět daleko k soutěžím.... Dokonce potřeba mít dostatek finančních prostředků na provoz sokolského areálu na Skalce nutí Sokoly, aby si platili nájem hřišť a prostor sami sobě (!), za hřiště např. 90 Kč/ hodinu. Potřeba platit nájem, ve stejné výši vyhnala např. volejbalisty Sokol Č. Třebová II z antukových hřišť v areálu na Skále jinam... Ale ke sportování na hřišti je třeba i voda na sprchování, údržba  hřišť, kropení.... Vše stojí peníze a  někdo to zaplatit musí....

Nyní nastává na konci léta start do podzimní sezóny, spojený s náborem nových mladých sportovců. Každý oddíl či sport je láká na něco jiného. Někdo na dřívější dosažené úspěchy, jiný na pestrou sportovní činnost, ale málokdo napíše, kolik bude sportování stát, jaké budou příspěvky na sportování budoucích mladých sportovců. Sport a peníze ale patří k sobě, práce se sportovci je odpovědná práce, kterou nebude dnes nikdo dělat jen zadarmo. Je to možné krátkodobě,  také při vedení vlastních dětí, ale je nutné počítat s tím, že za sportovní výchovu a přípravu je zapotřebí zaplatit. Můžeme si prolistovat nabídkový katalog zájmových útvarů DDM Kamarád Česká Třebová, kde jsou jasně stanoveny i finanční podmínky pro účast dětí v zájmovém kroužku.  Doby, kdy bylo všechno zadarmo  už jsou dávno pryč....  (mm)