MOŘEPLAVEC RUDOLF KRAUTSCHNEIDER POSTAVIL NĚKOLIK LODÍ V ČESKÉ TŘEBOVÉ A V JEJÍM OKOLÍ, NYNÍ CHCE OBEPLOUT ATLANTIK NA VORU „EURICA“.

V České Třebové a v jejím okolí našel ryzí člověk Rudolf Krautchneider vždy dost spřízněných duší k uskutečnění svých plánů. Kamarádi mu zde ochotně pomohli se stavbou lodí. V prostorách JZD Lhotka stavěli Velu i čluny pro malé námořníky z dětských domovů. Ve stodole Státního statku Česká Třebová slavnou Polárku. Vloni sestavili v Semaníně vor „EURICA“…

Statek v Lupenici obývaný v současnosti jedním z největších světových dobrodruhů, Rudolfem Krautschneiderem se poslední srpnovou sobotu zaplnil stovkami obdivovatelů a kamarádů tohoto všestranně nadaného a pracovitého člověka. Dřevorubec, stavitel lodí, mořeplavec, spisovatel, muzikant, filmař i fotograf, hlavně však velice spravedlivý a kamarádský chlapík (71).

Jeho pozvání přijala i velice vzácná dáma, třiaosmdesátiletá Nina Ingrišová. Vdova po Eduardu Ingrišovi (*11.2.1905 Zlonice u Slaného + 2.1.1991 Reno USA). Tento hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman i fotograf byl kromě jiného autorem velice známé písně „Teskně hučí Niagara“ (1931). Napsal šedesát operet, jedna z nejúspěšnějších „Rozmarné zrcadlo“ dosáhla 1600 repríz.

Tato usměvavá paní ve slušivém kloboučku pokřtila úderem šestnácté hodiny spolu s Rudou mohutný vor EURICA. Délka 0,5 metru – šířka 7 metrů – výška 11 metrů, hmotnost 22 tun. Stavitel Rudolf Krautschneider a kamarádi… Děvčata rozdala přítomným návštěvníkům bílé kelímky a pán statku se nechal slyšet: „Původně jsem chtěl připravit občerstvení za deset tisíc korun, nakonec to máme za šedesát  tisíc. Tolik stál vrt ze kterého si pochutnáte na lahodné vodě“, smál se šibalsky. To však nebylo jediné překvapení, po stržení modré látky se na zdi stavení objevila  cedule s červeným písmem. Náměstí Ed. Ingriše. Paní Nina ale rovněž bodovala, krom šampaňského pokřtila vor i kamaráda Rudolfa svěcenou vodou, kterou si přinesla v lahvičce. Zazněla i slavná Niagara za mořeplavcova kytarového doprovodu. Rozhodně bylo velice zajímavé naslouchat vyprávění paní Niny o milovaném manželovi. Do Jižní Ameriky odjel v roce 1947 a po únoru 1948 se již do vlasti nevrátil. Usadil se v peruánské Limě a stal se vyhledávaným kameramanem a fotografem. Jeho fotky tiskly časopisy jako Life a Time. Ve vlastní produkci vytvořil tři celovečerní filmy, spolupracoval s Ernestem Hemingwayem, setkal se se známými českými cestovateli, Hanzelkou a Zikmundem, natočil i záběry z jejich pouti po Jižní Americe.

Ve svých 49 letech se seznámil s věhlasným norským etnologem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Po jednom neúspěšném pokusu na balsovém voru KANTURA I. plavbu úspěšně zopakoval v roce 1959 na voru KANTURA II.

Do Ameriky se z Peru přestěhoval v roce 1962 a usadil se v South Lake Tahoe. Jeho žena Nina, se kterou se oženil, pocházela z Brna a s rodiči opustila Československo hned v květnu 1945. Její otec byl potomkem ruských kozáků a to by se Rudé armádě moc nelíbilo.

Eduard Ingriš zemřel v nevadském Renu v roce 1991. Právě jeho žena Nina Ingrišová věnovala ohromný manželův archív České republice. O převoz 1100 kg písemností, not, nahrávek, filmů a fotografií se v roce 2001 zasloužil Miroslav Zikmund. Nyní se tento poklad nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Na Rudově statku se rozhodně  nikdo nenudil. Kromě zajímavých zemědělských strojů byly k vidění čluny, na zahradě pobíhaly kozy a ovce. Jedna ze stájí se dokonce proměnila v obrazárnu. Jedenáct významných polských mořeplavců zde vystavil pražský výtvarník Ladislav Vlna. Jak příhodné jméno pro podobnou událost… To si pochvalovali hlavně  polští kamarádi, kterých přijelo do Lupenice požehnaně.

Pán domu ochotně podepisoval svoje knihy, které zde byly ke koupi, ta šestnáctá se jmenuje „Vnučka oceánu“ a kromě písemné podoby je v ní CD namluvené Alfrédem Strejčkem s kytarovým doprovodem Štěpána Raka. Rovněž počasí se vydařilo, sláva proběhla za slunečného svitu a když začalo pršet, to již si hosté pochutnávali na nejrůznějších laskominkách, které sami přinesli. Koláče, buchtičky, dortíky, jednohubky, paní domu měla na ochutnání kozí mléko a sýr. Dort v podobě voru však zůstal nedotčen a návštěvníci obdivovali cukrářské umění.

Od kamaráda Rudy jsem nikdy nezaslechl, že něco nejde. Naopak si s úsměvem vzpomínám, když jsem si někdy před pětatřiceti lety před ním posteskl: „Za těch komunistů se člověk nikam nedostane“. „Ale dostane, jen když chce“, zněla jeho odpověď. A předvedl to prakticky. S dřevorubeckou pilou si rozumí celý život a tak pokácel stromy, postavil loď, namluvil si děvče z Polska, do této přímořské země se potom na pozvání bez problému dostal i s lodí a když se loď spokojeně houpala na moři měl celý svět na dosah ruky… Do historie námořního jachtingu se zapsal více než svérázně. S první svoji postavenou lodí Velou doplul v roce 1976 na Shetlandy, o tři roky později s další jachtou Polkou na Špicberky, na Falklandech byl v letech 1981 – 1983. Kolem Antarktidy se plavil na další lodi Polárce. Zatím poslední a největší lodí je replika Magalhaesovy Victorie.

„Padesát let pracuji jako dřevorubec a kácím převážně smrky. Celou tu dobu nosím v hlavě plán, že si jednou postavím ze smrků vor a obepluji na něm Atlantik. Léta sbírám informace o vorech, které pluly nejenom po řekách ale i po mořích“, vzpomíná Rudolf Krautschneider. V zimě roku 2012 všechny získané informace a zkušenosti zkompletoval, nakreslil projekt voru a zároveň začal kácet smrky na jeho stavbu. Přátelé mu je pomohli oškrabat a na jaře 2013 z nich v hale v Semaníně sestavil vor. Celé dílo  bylo následně převezeno do Lupenice (vesnička mezi Vamberkem a Rychnovem nad Kněžnou). Na konci zimy 2014 postavil za pomoci sousedů hlavní stěžen voru, celá vesnice z toho měla radost. Nyní šije plachty, připravuje mapovou část plavby a jak již bylo zmíněno, vor byl pokřtěn v sobotu 30. srpna 2014.

„Na svých plachetnicích jsem Atlantik přeplul patnáctkrát“, říkal Ruda. Plavba Atlantikem v pasátech do Ameriky je tou nejsnadnější na světě. Čeští jachtaři Martin Ducháč a David Křížek ji přepluli na malém nafukovacím katamaránu. Polský důchodce Alexander Doba ji letos přepádloval na kajaku, jiný Polák přeplul na malém gumovém člunu. Zkrátka je to plavba vhodná pro sedmdesátiletého důchodce, jako jsem já. Hlavním a jediným důvodem je pro mě radost z plavby oceánem a nikoliv exhibice“, dodal Rudolf Krautschneider.

                                                                                              Milan Richter

Křtění voru „EURICA“   Foto: M. Richter