Prvňák až na posledním místě – ZŠ Parník                          

Přišel nám nepodepsaný dopis, ale zaslouží si publikovat, samozřejmě s reakcí ředitelství ZŠ Parník, která je kritizována

Dovolte, abychom se s vámi podělili o zážitky a fakta „jak to chodí na ZŠ Ústecká“,  kterou začalo naše dítě od září navštěvovat. A zároveň varovali rodiče, kteří se rozhodují kam dítě umístit do budoucna.

Když jsme byli na jaře u zápisu, vypadalo vše velmi pozitivně, říkali nám „zde máme školičku určenou pro prvňáčky, zde si v klidu a mimo starší děti a chaos, v pohodě odstartují své školní roky“…… moc se nám to líbilo.

První varování přišlo na schůzce, kterou pořádala škola v červnu.  Tam jsme se dozvěděli, že naše děti do školičky pro prvňáčky chodit nebudou (údajně z kapacitních důvodu, i když škola již měla i silnější ročníky). Dostali jsme tištěné materiály, na třech papírech A4, které byly chaotické, splácané informace, které si navzájem odporovaly  obsahem a strukturou se zdály napsané jak od žáka prvního stupně, pod tím podepsaný ředitel p. Beneš. Napadlo nás, jaký pán takový krám, ale pořád jsme doufali, že jde o profesionály, kteří  to nedělají první rok a vědí co dělají. To byl velký omyl. Litujeme, že jsme neuposlechli prvních varovných signálů a nedali naše dítě na jinou školu.

První den školy, paní učitelka i pan ředitel přejí žáčkům a rodičům, aby se jim ve škole líbilo, ale přitom již sami museli moc dobře vědět, že zajistili pravý opak. Naše 6tileté děti mají třídy ve staré budově, okna přímo k silnici, okno se nedá otevřít, protože by toho žáci při hodině moc neslyšeli, o přestávce jim při větrání proudí čerstvý vzduch přímo z hlavní silnice. Šatna je jedna malá místnost pro čtyři třídy, kde nestihli do 1.září označit na dveřích správné obsazení šaten, dvě děti se dělí o jeden věšáček, takže když váš kolega přijde s mokrou bundou, máte smůlu. Do šatny za vlastním dítětem nesmíte, prvňáku bojuj, takže rodiče stojí za lítačkami u vchodu a nahlíží do chodby, zda dítě zvládlo boj v šatně a odchází do třídy.

Jednou z nejhorších věcí ale je, když jdou prvňáčci do školy, téměř všichni musí přejít nejfrekventovanější silnici našeho města. Proč to dětem ulehčovat a zamyslet se nad nebezpečím, které na silnici hrozí. Když mají děti tělocvik, musí se obléknout a přes tuto silnicí musí znovu, protože kde je tělocvična? Ano, na druhé straně. Na oběd, opět převlékání a přes hlavní silnici. Takže minimálně třikrát denně. Kdo by zde čekal alespoň ráno strážníka městské policie je na omylu, je zde přece tlačítko, které zastaví řidiče na červenou, bohužel ale ne vždy, byli jsme toho svědkem. Strážník  raději stojí na křižovatce u Pewagu.

Družina také velmi dobře vymyšlená instituce. Pokud má dítě nezaměstnaného rodiče, nebo matku na MD do družiny nesmí, je tedy trestáno za to, že má mladšího sourozence. Děti do družiny chtějí, protože jim částečně nahrazuje podobností školku, je-li tam milý přístup p. vychovatelek, které na děti nekřičí a mají snahu dětem první rok ulehčit, díky družině se naučí fungovat v jídelně a zvyknout si na prostředí školy O toto děti, co mají doma mladšího sourozence přicházejí.  Dítě, které nesmí do družiny a chce chodit na oběd je. také zajímavá kombinace, protože je tu naše hlavní silnice a rodič do jídelny s dítětem nesmí, takže co s tím? Na ZŠ Parník si s tímto hlavu nelámou. Ve druhé třídě již máte minimální šanci se do družiny dostat i když pracujete, což se takhle zamyslet nad zvětšením kapacity družiny, když poptávka je….. Tady se přemýšlí  ještě po staru, proč se snažit vycházet nějak rodičům a dětem vstříc ? Překvapilo nás též, že nesmíte pro vlastní dítě do družiny, ani ke dveřím jako ve školce, co kdybychom viděli co tam děti dělají? Takže stojíte opět za lítačkami a sdělíte vaše jméno do telefonku a dítě Vám ke vchodovým dveřím pošlou. Je-li více dětí najednou, kontrola minimální, stačí znát jméno nějakého dítěte v družině a je vaše.

Perlička také je, když dítě onemocní, nedají Vám v jídelně pro něho oběd do jídlonosiče, ale musíte si jídlo na vyhrazeném místě do jídlonosiče z talířů sami přemístit.

Jsme šokováni z toho, jak může být vedena škola v roce 2014. Žáci na druhém stupni mají vše nadosah a školu za celý den nemusí opustit, malé děti jsou vystaveny dennímu oblékání a stěhování tam a zpět, v mrazu, dešti a hlavně riziku při přecházení přes hlavní silnici.

Na co se čeká? Až se stane neštěstí? Pak teprve se někdo zamyslí nad nesmyslností, která zde panuje? Nebo je to pohodlnost vedení se zamyslet nad organizací co je pro děti nejlepší, aby malé děti  nemusely  pendlovat tam a zpět. Nebo je vina ve financích na přemístění učeben?  Myslím, že je dost pádných důvodů na změny a investice, pro tyto věci tu přece máme paní místostarostku Žáčkovou, která je ale zřejmě zaneprázdněna vítáním a organizováním italských delegací a zřejmě nemá příliš času se zajet podívat, jak vypadá škola v našem městě, co je možné pro děti zřídit a jak hezky může vypadat škola v roce 2014, stačí zajet do okolních měst a porovnat úroveň, je mi z toho smutno …

Myslím, že úplně každému z rodičů, které na tuto školu dítě dávají, dochází riziko a nechápou Kocourkov, který zde vládne. A doufají, že to jejich dítě školní docházku zvládne v pořádku.

Jak škola pracuje je velmi dobře demonstrováno i na webových stránkách školy, kde i přes začínající školní rok je poslední aktualita z května 2014 a již měsíc je na stránkách informace, že se stránky neaktualizují, připravují se nové. Není právě začátek školního roku ten nejdůležitější čas pro informace v elektronické podobě? Dnešní doba je taková, ale tady se zastavil čas.

V poslední době se v našem městě řeší kauzy o konkurzech na ředitele škol…, tato škola by nové myšlení potřebovala jako sůl….

Omlouváme se, že nakonec nepřipojíme svůj podpis, chceme totiž chránit naše dítě před vedením školy.

Nemůžeme nereagovat na článek „Prvňák až na posledním místě - ZŠ Parník“, který, jak všichni na naší škole věříme, není příkladem toho, kam  v  současné době směřuje tolik potřebná spolupráce rodiny a školy. Jeho jediným smyslem je zřejmě školu pošpinit, protože v opačném případě by jeho autor jistě našel jiný způsob, jak získat informace k uvedeným skutečnostem. Reagovat budu na ty, které za to stojí.

Je skutečně tradicí na naší škole, že v tzv. „školičce“ byly téměř každý rok 1. třídy,  takto bylo prezentováno i rodičům během zápisu pro letošní školní rok. Ale protože se zapsalo celkem 52 dětí, rozhodli jsme se, že zde ponecháme současné 2. třídy a prvňáčky umístíme do prostornějších a stejně vybavených učeben na staré škole. Nikdy nebylo ve školičce více dětí, než je v současných 1. třídách. Pokud něco slíbíme, snažíme se to splnit, pokud to splnitelné je a je to ku prospěchu dětí.

            Stará škola je umístěna u frekventované hlavní silnice. Před několika lety zde byla namontována nová okna, která svou konstrukcí snižují tepelné ztráty, omezují hluk zvenku a umožňují různou úroveň větrání s ohledem na bezpečnost dětí. Poloha staré školy není ideální, ale její přemístění nebo omezení provozu před ní není v našich silách.

            Šatny na staré škole jsou problém, který po zvýšeném počtu dětí už řešíme a vyřešíme. Bohužel nemáme místnost na další šatnu, ale řešení máme.

            K přecházení hlavní silnice. V minulých letech chodili prvňáčci do školní družiny, která sídlí ve staré budově. Přecházeli tedy (jistě v doprovodu rodičů) semafory stejně jako dnes. Když děti přecházely do školičky před 8. hodinou, převáděly je vychovatelky ze školní družiny. Dnes před 8. hodinou děti tedy přecházet nemusí. Tělesnou výchovu mají děti na 1. stupni dvakrát týdně. Opět přecházejí s učitelkou. Když děti byly ve školičce, tam se musely převléci a přezout také. Po vyučování si děti odloží věci ve školní družině a již bez aktovek jdou na oběd opět s doprovodem. Stejně tak se i do družiny vracejí. Po skončení vyučování převádí na oběd všechny děti 1. stupně učitel.

            K přechodu obecně. Ředitelství školy se snažilo mnohokrát řešit tento problém na školské radě, s vedením města a s Policií ČR. Požadovalo častější dohled nad dodržováním rychlosti před školou, snížení rychlosti v obou směrech, použití měřiče rychlosti, další světelné signalizace, zpomalovacích pruhů atd. Dokud nebyly před školou semafory, městští strážníci u školy dohlíželi na přecházení dětí. Po zavedení semaforů tato činnost přestala, protože i jiné školy mají podobné problémy s přecházením dětí a nemají semafory. Během místního šetření bylo škole zástupci Dopravní policie ČR sděleno, že u nás máme 2. nejlépe zabezpečený přechod na okrese (1. je přechod u školy v Libchavách.) a vzhledem k tomu, že se tu jedná o silnici 1. třídy, prý nelze instalovat další bezpečnostní prvky. Učitelé soustavně připomínají dětem riziko přecházení, vysvětlují jim,  že,  i když mají zelenou, musí počkat , až auta z obou stran zastaví. Pro bezpečnost dětí škola na přechodu více dělat nemůže.

            Školní družina v letošním školním roce asi trápí všechny základní školy, protože vzhledem k vyššímu počtu dětí je o ni větší zájem. Je pochopitelné, že zaměstnaní rodiče nemají možnost být se svým dítětem ihned po vyučování, potřebují tedy pomoc. I děti, jejichž rodiče jsou z různých důvodů doma, by jistě rády do družiny chodily. Bohužel to ale opravdu z kapacitních důvodů není možné. Školní družina se naplňuje od 1. tříd, v našem případě do počtu 60 dětí.  Finanční prostředky na zřízení dalšího oddělení školní družiny škola nedostane. U nás se nepřemýšlí postaru, postaru se přemýšlí někde jinde. Rodičům, jejichž děti nebyly přijaty, se proto omlouváme. Mají ale možnost zapsat své dítě do školního klubu. Ale to jistě už vědí.                                                    

            Vyzvedávání dětí ze školní družiny probíhá standardně stejně jako na ostatních základních školách v České Třebové. Hlavně kvůli bezpečnosti vašich dětí nechceme nechávat otevřené dveře. Když mají děti činnost, nemůže vychovatelka vyprovázet každé dítě osobně. Právě proto jsou v družinách telefony a děti mají od rodičů zapsány pravidelné odchody. U nás se nad dětmi ve školní družině nevykonává jen dohled. Naše vychovatelky se za svou práci s dětmi nemusí stydět. Rodiče výsledky jejich práce mohou posoudit, když si děti výrobky odnášejí domů. Činnost ve školní družině je velmi pestrá, právě proto děti do družiny rády chodí. Kdyby tomu tak nebylo, asi bychom nemuseli řešit problém s kapacitou, protože by bylo volno.           

            Odběr oběda pro nemocné dítě probíhá tak, že si rodiče jídlo vyzvedávají u zvláštního okénka, které je k tomuto výdeji určené. To vychází ze závazných hygienických předpisů. Je doporučena doba výdejů obědů do jídlonosičů tak, aby se nekřížila doba pro tento výdej  s výdejem pro děti. Někteří rodiče si dávají jídlonosiče do jídelny  předem a kuchařky jim oběd nachystají, aby nemuseli čekat.             

            Na staré škole je 1. až 5. ročník, na nové škole 6. až 9. ročník. Toto rozdělení vychází z projektové dokumentace rozšíření základní školy v návaznosti na výstavbu sídliště Lhotka v roce 1985. Na nové škole jsou proto specializované učebny pro výuku předmětů 2. stupně (chemie, fyziky, přírodopis, informatika, technická výchova atd.). 

            A nakonec k důvodu, proč nepřipojujete svůj podpis. Chráníte vaše dítě přede mnou nebo před mou zástupkyní? Tomu nerozumím. Ctíme zásadu, že děti za své rodiče nemohou. Žijeme snad ve středověku? Jako středověkou školu jste se naši školu pokusili falešně popsat, ale tisíce našich absolventů by s vámi určitě nesouhlasily.

                                                                                                                            Mgr. Stanislav Beneš,  ředitel školy