O neslučitelnosti funkcí a možných střetech zájmů            
S nadcházejícími volbami do obecních zastupitelstev nabývají na aktuálnosti otázky, které souvisejí přímo s volbou toho konkrétního člověka do volené funkce ve vztahu k práci, kterou vykonává. Jinými slovy zdali může ten a ten pracovník vůbec přijmout mandát a funkci zastupitele, event. starosty , vykonávat. Mám na mysli neslučitelnost funkcí s určitými profesemi, které definuje přímo zákon, a dále etický rozměr těchto problémů, který zákon přímo neřeší, ale který o to více citlivě vnímají občané. 
Právní úprava
Funkce člena zastupitelstva v obci je dle textu zákona o volbách do zastupitelstev neslučitelná s těmito funkcemi:
 
a/ pracovníka obce zařazeného do jejího úřadu
To znamená, že členem zastupitelstva se nemůže v žádném případě stát např. úředník obecního či městského úřadu, a já osobně bych to chápala ještě šířeji, totiž že funkci člena obecního zastupitelstva by neměl vykonávat občan, který je v přímém pracovním poměru k obci. Byl by totiž pak de facto sám sobě nadřízeným ( i když prostřednictvím kolektivního orgánu obce), sám sobě by měl ukládat úkoly a zejména sankce za jejich neplnění, což si v praxi nelze dost dobře představit.
Setkala jsem se v praxi s desítkami případů, které nelze jednoznačně zařadit pod zákonná ustanovení, přesto kolem nich vyvstaly větší či menši diskuze.
Jde o zaměstnance městských kulturních zařízení (kulturní domy, kulturní střediska, knihovny...), ústavy sociální péče, penzióny pro důchodce apod., kdy v jejich čele stojí členové zastupitelstva.
Abychom mohli tento střet zájmů vyloučit či přiznat, musíme posuzovat jednotlivé případy individuálně. Základním vodítkem může být právní subjektivita těchto zařízení, tedy jejich samostatnost - pakliže samostatná nejsou, jednalo by se patrně o neslučitelnost funkcí, pakliže samostatná jsou, není to podle mého názoru v rozporu se zákonem.
Nelze však vyloučit, aby některé případy nebyly chápány jako neetické, resp. na soulad de jure, ale střet de facto. To se týká například dotovaných městských zařízení, které mají zastupitelé v nájmu, ovšem financovaném obcí (bazény, domy kultury).
V každém případě však (i bez přímé aplikace zákona) považuji za oboustranně nevýhodné a nevhodné, aby členové zastupitelstva současně řídili některá městská zařízení, protože obě strany se dostávají postupem doby do nepříjemných situací - člen zastupitelstva musí sám o sobě hlasovat (např. o výši dotací), ostatní členové zastupitelstva budou v nezáviděníhodné situaci, budou-li chtít navrhnout například sankce za neplnění úkolů zařízení, nebo dát výpověď apod. V důsledku to vede k přehlížení problémů a někdy i ke zneužívání funkce právě z pozice člena zastupitelstva.
V této souvislosti je ovšem nutno připomenout prozaickou věc: totiž že jiná situace je na malé vesnici, kde jediným zařízením je knihovna, kterou i kdyby řídil sám starosta, nebude nikdo o střetu zájmů hovořit, protože obec je ráda, že knihovna vůbec funguje. Jiná situace bude ve městě s velkým kulturním zařízením, do něhož plynou statisícové dotace, jehož ředitel by byl přímým zaměstnancem města a současně členem zastupitelstva. Ač lze jistě při striktním výkladu textu zákona jeho pozici obhájit, je podobná kumulace funkcí minimálně eticky problémová.
 
b/ pracovníka pověřeného obecního úřadu, okresního úřadu a finančního úřadu, které mají působnost vztahující se na územní obvod zastupitelstva, vykonávajícího přímo státní správu vztahující se k působnosti zastupitelstva
To znamená, že členem zastupitelstva v obci by se neměl stát pracovník např. stavebního úřadu sousedního města, pod jehož obvod obec spadá, a dále pracovník finančního úřadu, úředník okresního úřadu, patrně ani pracovník úřadu práce nebo detašovaného pracoviště ministerstva, spadá-li do obec do obvodu těchto úřadů. V praxi ovšem není zákon vykládán takto široce - nepovažuje například za neslučitelnost výkon funkce člena obecního zastupitelstva a současně vedoucího pobočky úřadu práce v tom kterém městě, a patrně by podle zákonného ustanovení nešlo pod neslučitelnost zařadit ani pracovníka detašovaného pracoviště ústředního orgánu státní správy (nevykonává přímou státní správu na území). Zase je nutno vážit etická pravidla - je jisté, že pracovník detašovaného pracoviště např. ministerstva životního prostředí jako zastupitel se může stát odvolacím orgánem v případě rozhodování okresního úřadu o vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu apod. Tedy že může nastat jeho neslučitelnost “druhotná”.
Uvedená omezení, která na rozdíl od první skupiny označuje zákon poměrně vyčerpávajícím způsobem, nejsou samoúčelná - pracovník těchto státních úřadů by mohl rozhodovat podjatě ve prospěch “své” obce, nebyl ve svém hlasování vnitřně svobodný, velmi zřetelné je to například u finančního úřadu - jak by mohl člen zastupitelstva jako pracovník finančního úřadu kontrolovat daňové povinnosti obce a poté jí udělovat např. sankce (když ví, jak je na tom obec finančně nedobře a jak se potýká se spoustou problémů) si lze opravdu stěží představit.
 
Omezující ustanovení zákona, a jistě i etickou stránku, je nutno mít v patrnosti už při sestavování kandidátek. Ovšem to neznamená, že by osoby podléhající režimu neslučitelnosti funkcí nemohly kandidovat - pokud však stále vykonávají předmětnou práci, musí se po případném zvolení svého mandátu vzdát, anebo změnit zaměstnání. Občas je tento postup v praxi běžný - jedním z případů je využít známé osobnosti jako “tahouna” (i když nemůže pak mandát přijmout), a pak je jen otázkou serióznosti kandidujícího subjektu, zdali tuto věc předem občanům oznamuje (např. s tím, že tímto onen člověk vyjadřuje kandidátce jako celku podporu a pak odstoupí), anebo s nimi hraje tak trochu na schovávanou a nutnost odstoupení tají.
Druhou praktikovanou eventualitou je volba starosty - zde existuje v praxi přesvědčení, že když jde o funkci uvolněnou (tedy starosta nevykonává současně funkci a práci), nemůže dojít k neslučitelnosti, tzn. starosta si ponechá svou práci podle práv, která mu přiznává zákonná úprava, vykonává funkci starosty a pak se může do zaměstnání vrátit. Není tomu tak - před volbou starosty získává kandidát mandát člena obecního zastupitelstva, musí složit slib, a až pak může být volen starostou. Neslučitelnost tedy vzniká dříve, a při její existenci by neměl nabýt mandátu člena zastupitelstva.
 
Nepsaná etická pravidla a odpovědnost vůči voličům
Uvedená pravidla si dovoluji uvést proto, že by měla působit tam, kde nepříliš dokonalý text zákona může být a v praxi také bývá vykládána různě. Tato pravidla by měla platit vůči všem členům zastupitelstva, ať vykonávají jakoukoli práci či podnikají na území obce či města. Je-li členem zastupitelstva ředitel jedné ze tří škol ve městě, neměl by tu “svou” školu preferovat, stejně tak to platí o lékařích - je-li členem zastupitelstva jeden z mnoha privátních lékařů, je patrně neetické prosazovat snížené nájemné právě pro prostory své ordinace, a tak dále. Tím chci vyjádřit, že střet zájmů může vzniknout u kohokoli. Pak jde o to, zdali má dotyčný vůli odolat pokušení funkce využít. V praxi se podobné jevy vyskytují velmi často, dokonce mohou být motivem pro samotnou kandidaturu, a členové zastupitelstev se stejně tak často domnívají, že není-li jejich zasedání masově navštěvováno, málokdo se to dozví. Opak je pravdou - podobné zprávy o zvýhodnění jednoho na úkor druhého se šíří rychleji než jakékoli jiné a vzbuzují velmi vážné pochybnosti o všech dalších rozhodnutích zastupitelstva.
 
Prioritní je veřejný zájem
Nebezpečí střetu zájmů tkví zejména v podstatě veřejné správy = hájit veřejný zájem. Hájí-li si své zájmy soukromý podnikatel, který je zároveň zastupitelem, může to být neetické, ale není to proti principu veřejné správy. Jde o využití politických prostředků k podpoře svých vlastních aktivit (klasické lobování). Nehovořím samozřejmě o porušování zákona, ovlivňování výběrových řízení či obcházení poctivosti ve veřejných soutěžích, ale spíše o určité sféře vlivu, přístupu k informacím apod.
Je nebezpečné, aby jednotliví zastupitelé hájili jen své osobní zájmy a nedbali přitom zájmů obce, tedy zájmu veřejného. Zastávám názor, že v praxi jde až na velké výjimky velmi dobře odlišit, kde dochází ke střetu zájmů, co je neetické a tím nesprávné, a zastupitelé ani občané k tomu nepotřebují mít encyklopedické znalosti desítek ustanovení zákona.                                                                 Mgr. Jana Hamplová
 
Střet zájmů na kandidátkách v České Třebové                  
Výše uvedený text je možné aplikovat i na poměry v České Třebové. Přímou neslučitelnost funkcí  dle dikce zákona  nenajdeme, ale za střet zájmu  lze podle výše uvedeného považovat současné složení rady města, mezi jejímiž 9 členy jsou dva ředitelé základních škol, tedy osoby, které jsou jmenovány městem, respektive právě radou města. Projevilo se to právě nedávno při vyhlašování či nevyhlašování konkurzu na ředitele ZUŠ a DDM. Zatímco oba radní  Mgr. R. Kolář a Mgr. Stanislav Beneš a také třetí ředitel ZŠ, další zastupitel PaedDr. Zbyněk. Slavík byli  od konkurzu "osvobozeni", ale další ředitelé městem řízených školských organizací  ZUŠ a DDM MgA Bohuslav Mimra a Bc. Jana Endyšová již ve svých funkcích potvrzeni nebyli. Kdyby byli členy rady města, mohlo možná být vše jinak. Bylo to přinejmenším neetické. Na kandidátkách pro nové volební období najdeme uvedené ředitele znovu. V případě jejich zvolení nastanou stejné problémy. Na malé obci by byly prominutelné, v případě města velikosti České Třebové by při jejich opětné kandidatuře do rady města měly být podány přinejmenším protinávrhy. Nejlepším řešením by bylo, kdyby se v tomto případě sami kandidatury na případnou funkci radního vzdali. 
Větším problémem se zdá kandidatura zástupce velitele městské policie Petra Baláže na kandidátce Nestraníků a TOP09, který je de facto zaměstnancem města  a podle výše uvedeného textu by šlo o jednoznačnou neslučitelnost funkcí. Městská policie přece není samostatný útvar, není příspěvkovou organizací, nemá vlastní IČ a proto by to mohl být rozpor se zákonem. Funkci člena obecního zastupitelstva by neměl vykonávat občan, který je v přímém pracovním poměru k obci. Bylo by nyní tedy seriózní, aby sám kandidát  na kandidátce Nestraníků a TOP09 prohlásil, zda hodlá v případě svého zvolení složí svůj mandát (a na kandidátce uveden jen do počtu)  nebo naopak, zda je rozhodnut být zastupitelem a ukončit svou práci v městské policii. 
A protože Petra Baláže znám, vím, že je vynikající strážník, vlastně hlava a mozek celé naší městské policie, tak je jasné, že druhá možnost neplatí.  Vypovídá to ale o tom, jak je tvořena zmíněná kandidátka. Jsou na ní potřeba především úspěšné osobnosti, které budou vedoucí skupinu hnutí podporovat, nemusí se nijak podílet na nákladech spojených s volební kampaní. Mají jediný úkol: dát své jméno k dispozici, tedy podepsat souhlas s kandidaturou. Taková kandidátka pak mluví jedním, zato ale silným hlasem. Dosud byla tato technologie moci v České Třebové úspěšná. Málokdo odmítne úspěšnému starostovi spolupráci na kandidátce, zvlášť když je v nějak závislém postavení.

Milan Mikolecký