|
Zájem o plochou dráhu neboli anglicky speedway si Antonín Škach udržel a prohloubil, sbíral všechny články a dostupné informace, stal se kamarádem mnoha českých významných plochodrážních závodníků a také plochodrážním novinářem. Z vlastních prostředků vydal první plochodrážní ročenku, neměl zajištěn žádný sponzoring, prodělal spoustu peněz. Přesto byla přínosem. Když totiž nechtěl v tomto ztrátovém projektu pokračovat, ozval se důležitý sponzor, potom i další. Plochodrážní ročenka díky Antonínu Škachovi vychází každoročně, letos je již v přípravě její desátý ročník 2014. Mapuje veškeré české dění v plochodrážním sportu, obsahuje veškeré výsledky závodů v roce, také fotografie, plán nové sezóny… Také reportáže ze všech závodů, které píše Antonín Škach vždy z depa, nikoliv z tribuny.
Ještě k nové publikaci "Sekáček se zlatou přilbou - aneb - celý život u ploché dráhy". Podle Speedway A - Z.cz vyšla dne 4. září t.r., je to tedy vlastně velmi čerstvá zpráva. Předmětem zájmu Antonína Škacha se stala legenda české a československé ploché dráhy především šedesátých let. Téma je zpracováno pět velmi zajímavým způsobem, publikace si zaslouží veřejnou prezentaci jistě i u nás v České Třebové, v trvalém bydlišti Autora. škoda, že pan Antonín Kasper se vzhledem ke svým zdravotním problémům zřejmě nemůže na prezentaci knihy do České Třebové dostavit. V říjnu oslaví 82. narozeniny. Ze své chalupy v Dobříši však na první prezentaci a autogramiádu knihy v Praze přijel. Proč kniha právě u Antonínu Kasperovi starším? O tom říká Antonín Škach: "Není mnoho Čechů, kteří by se mohli chlubit, že je v Pardubicích dekorovali zlatou přilbou. Počtem triumfů nad nimi ční Jiří Štancl, který si onen slastný pocit vychutnával rovnou pětkrát. Ale i jinak jde o vybranou společnost. Zdeněk Pohl, Franta Juhan, Hugo Rosák, Jan Lucák, Oldřich Klaudinger, Antonín Kasper starší, Milan Špinka, Antonín Kasper mladší a Tomáš Topinka. Každý z nich si odvezl jednu blyštivou trofej. Antonín Kasper starší přitom na hvězdném soupisu nemusel vůbec figurovat. Před 51 lety měl totiž v předvečer patnácté Zlaté přilby Československa jako vůbec první plochodrážník s československým lvíčkem na prsou defilovat při nástupu světového finále jednotlivců v legendárním Wembley. Jenže místo nejistého závodního osudu muže se startovním číslem osmnáct nakonec dovedl svůj kapotovaný plochodrážní speciál do cíle pardubického závodu o dvě sekundy před Martinem Tatumem, jenž se už musel vidět na nejvyšším stupínku pódia...." Jak se všechno seběhlo, nám Antonín Kasper vypráví v nově vydané autobiografické knize, kterou vydavatelství Antonín Škach – Angličtina v České Třebové nedávno vydalo... (mm)
|