Jiří Cihlář

 

Na samém počátku stál židovský právník Paul P. Harris v Chicagu, který ve svých 37 letech dospěl k názoru, že cílem života není jen úspěch jednotlivců, ale že ti úspěšní by měli pomáhat těm méně úspěšným. Každé povolání je i „službou“ pro druhé. V únoru 1905 se s třemi kamarády (obchodník s uhlím, důlní inženýr a krejčí) rozhodli, že budou pomáhat lidem ve svém okolí. Scházeli se každý týden na oběd, pokaždé si vyměnili místo u stolu. Proto byl zvolen název „Rotary“. Původním znakem klubu bylo zlaté kolo vozu, od roku 1922 zlaté ozubené kolo s nápisem „ROTARY INTERNATIONAL“. Znak vyjadřuje stálý pohyb, každý zoubek je důležitý jako každý člen klubu. Kluby vznikaly ve všech státech USA, Irsku, V. Británii, Jižní Americe i Asii (Indie), v roce 1922 už existovaly v 28 zemích. V roce 1936 už počet klubů dosáhl 861, v Evropě 442.

 

Hnutí vychází z myšlenky služby „Service Above Self“ („Služba přináší prospěch i tomu, kdo ji poskytuje“), osobní prospěch měl být podřízen zlepšení života celé společnosti. Před válkou bylo zformulováno šest bodů (výdělečná činnost musí mít ideál „služby“, povolání musí podléhat morálním kritériím, „služba“ musí platit v osobním životě i ve veřejné činnosti, usilovat o mezinárodní porozumění a mír). Dnes jsou zásady shrnuty do čtyř bodů: získávat další členy pro ideál „služby“, dodržovat ve všech profesích etické zásady, což platí pro osobní život i veřejnou činnost, a posilovat důvěru v mezinárodní porozumění a udržení míru. Hnutí řídí ústřední sekretariát v Chicagu a pro Evropu sekretariát v Curychu.

Rotary kluby sdružují vedoucí osobnosti z různých oborů a prosazují etické zásady v jejich činnosti. Hnutí začínalo podporou veřejně prospěšných akcí (první akcí bylo zřízení veřejných záchodků v Chicagu) jako jsou koupaliště, budovy divadel, zakládání parků, podpora chudých dětí, zřizování prázdninových táborů, posílání mladých lidí do ciziny až po dnešní celosvětové akce jako vymýcení dětské obrny, stavba škol v rozvojových zemích, pomoc při živelních katastrofách, pomoc starým lidem, boj s negramotností a huminátrní akce vůbec. Nejde jen o finanční pomoc, ale o přímou dobrovolnou práci, např. postaví školu a zajistí učitele, postaví nemocnici a vyšlou i lékaře, zajistí vakcínu i očkování.

Uvnitř klubů se konají přednášky s nejrůznějšími náměty, především z různých výrobních oblastí, finančnictví, státní správy, historie, projednávají se problémy měst a krajů, hovoří se o nových knihách, organizují se výstavy a připomínají se tradice.

Členové jsou přijímáni především podle jejich hospodářského a sociálního postavení, aby byli schopni poskytovat účinnou pomoc. Proto v nich nenajdeme členy z dělnického nebo středostavovského prostředí.

 

Člen se nemůže sám přihlásit do Rotary klubu (RI), ale musí být navržen některým z členů a musí být přijat jednohlasně (tzv. balotáž – vhození bílé nebo černé kuličky do schránky). Vstupní poplatek v třicátých letech činil 1 500 – 2 000 Kč, další peníze se vybíraly na podpůrné akce, k tomu je třeba přičíst výdaje na každodenní večeře, na nichž byla účast povinná. Členy klubu mohli být jen dospělí muži, přijímání žen bylo povolen až v roce 1989. I když ženy nebyly do RI přijímány, každoročně se konal „Lady’s day“ pro manželky spojený s výletem a zábavou. Od roku 1911 vychází časopis „The Rotarian“, který vychází dodnes v různých jazycích.

RI je organizován podle státních celků, každý stát tvoří tzv. distrikt v čele s guvernérem voleným na jeden rotariánský rok (od 1. července do 30. června). Guvernér musí ovládat angličtinu a je schvalován na světové konferenci v Chicagu. Korespondence je vedena v angličtině. Klubová legitimace je rovněž v angličtině a dává členu možnost obrátit se o pomoc na klub v zahraničí, který mu poskytne nejrůznější pomoc, ale výdaje si hradí sám.

 

Počet členů je limitován tím, že každou profesi reprezentuje jen jeden člen. Profese je vyznačena na legitimaci, např. Insurance Agency – pojišťovnictví, Physician – lékař atd.). Klub řídí prezident (předseda) a sekretář (jednatel) volení na jeden rok. Vedle řádných členů mohly kluby volit čestné členy (T. G. Masaryk, E. Beneš, J. A. Baťa, na Orlicku Jaroslav Drábek v Ústí, J. Zářecký v Žamberku). Klub vznikl slavnostním předáním anglicky psané zakládací listiny (charter) za účasti řady hostů a členů dalších klubů a ústředí.

Klubové schůzky (večeře) se konají každý týden, účast je zveřejňována každý měsíc v Rotariánu včetně informace o jejich náplni. Aby se členové nemohli mezi sebou dohovořit, platí pravidlo rotace, člen si musí vždy vylosovat své místo u stolu. Nesmí se jednat o politických a náboženských otázkách, mohou být přizváni představitelé obcí, úřadů, podniků, umělci a vyslanci. V ekonomických otázkách nemělo docházet ke sporům. Při jednání se užívalo oslovení „rotarián“ bez akademických nebo jiných titulů. Z levicových kruhů se ozývala kritika, že RI brání revolučním přeměnám a že dobročinnost zakrývá vykořisťování dělníků. Pravice vytýkala výlučnost, oslabování konkurence, omezování počtu členů, oslabování národních zájmů a kosmopolitismus. Fašisté poukazovali na vliv Židů.

 

Kdy a jak vznikly Rotary kluby v Československu? Po vzniku republiky se zakládaly nejrůznější organizace, především ty, které působily ve Spojených státech. V dubnu 1924 přijel do Prahy zplnomocněnec RI z USA, aby zjistil podmínky pro založení RI v Československu. Po schůzce se zástupci průmyslu a peněžnictví za účasti Jana Masaryka, který působil na československém vyslanectví v USA, se v listopadu 1924 v Praze ustavil Rotary klub jako první ve střední Evropě. Ve dvacátých letech vznikly kluby v Karlových Varech, Brně, Bratislavě, Hradci Králové a Pardubicích. Byl ustaven nový distrikt číslo 66, který v roce 1938 dosáhl počtu 47 klubů s 1223 členy, z toho 4 byly na Slovensku, jeden na Podkarpatské Rusi a asi 5 bylo německých. Československo zaujalo třetí místo v Evropě za Anglií a Francií. Na místě guvernéra se střídali univerzitní profesoři, velcí podnikatelé a pracovníci ministerstev.

České rotariánství se opíralo o myšlenky J. A. Komenského a T. G. Masaryka, jehož obraz visel v klubovních místnostech. Cílem českých rotariánů bylo posílit povědomí o novém státě v Evropě a ve světě. Jednou z prvních akcí se stala propagace 8. všesokolského sletu prostřednictvím klubů v cizině.

Každý klub měl svůj rotariánský znak, kladívko, vlajku a ozdobný charter. Členové obdrželi anglicky vytištěné legitimace. Náplň schůzek tvořily přednášky členů nebo hostů, návštěvy jiných klubů, financování různých akcí, podpora dětských akcí, sportovních soutěží, exkurze, dovybavení školních knihoven a účast na zajištění veřejných staveb. Na společenské večeře museli být vhodně oblečeni, vzorem bylo chování Angličanů v koloniích. Večeře musely mít gastronomickou úroveň. Vzorem pro jednání a organizaci bylo řízení průmyslových a finančních podniků. Veškerá vnitřní korespondence byla převážně vedena v angličtině.

V roce 1935 z 33 Rotaty klubů v republice bylo ve východních Čechách 9, z toho 4 na Orlickoústecku. Počet obyvatel těchto měst nedosahoval 10 000 (jen V. Mýto, kde byla velká posádka). Orlickoústecké kluby (V. Mýto, Žamberk, Česká Třebová, Ústí nad Orlicí) vznikly v době hospodářské krize, která zasáhla zdejší textilní závody.

 

První Rotary klub se ustavil ve Vysokém Mýtě v dubnu 1929. Hlavním iniciátorem byl J. Šíma, vrchní rada politické správy. Klub měl dvacet členů, kteří představovali hospodářské poměry ve městě, kde nebyly velké průmyslové závody. Šlo o funkcionáře okresu a města, obchodníky, představitele zemědělských podniků, peněžních ústavů a menší podnikatele. Někteří pocházeli z nedaleké Chocně, což neodpovídalo pravidlům RI. To nedoporučovalo zakládat kluby v menších městech, ani spojovat dvě města, aby nedocházelo k neúčasti na společných setkáních. Složené kluby, kde chyběli movití jedinci, vedly k opakovaným žádostem na snížení finančních příspěvků. Klubu byla vytýkána slabá činnost a nízká účast na schůzích. Rotariáni se významně zasloužili o zřízení veřejné plovárny, podpořili pozůstalé po výbuchu na dole Nelson u Duchcova, sponzorovali mléčnou akci na školách a stravování pro nezaměstnané. V klubu se konala řada přednášek a diskuzí, exkurzí a výletů. Členové se scházeli každý čtvrtek v hotelu Pošta.

 

V červnu 1930 vznikl RI v Žamberku, který sdružoval 23 až 26 členů. Místem schůzek byla Mazurova vinárna každý čtvrtek. Rotariánský znak ze slonoviny vyřezal rotarián A. Weihrauch. Členy byli 2 zástupci zemědělství (J. Zářecký, poslanec za agrární stranu, ředitel mlékárny a majitel velkostatku), 5 z oblastí zdravotnictví, 5 podnikatelů, 4 ředitelé továren, 3 úředníci okresu a zvěrolékař. Počet členů se měnil. V žambereckém klubu byli majitelé textilních podniků, kteří měli obchodní styky s mnoha státy. Nikdo nepocházel z blízkého Kyšperka (Letohradu), snad proto, že vedení RI varovalo před možnými spory a neúčastí na schůzkách. Žamberecký klub byl dobře hodnocen a měl svého zástupce v distriktní radě. Vykonal mnoho práce pro město, stýkal se s jinými kluby, uspořádali výstavu MUDr. Albertovi, zdejšímu rodákovi, a vynálezci hromosvodu Prokopu Divišovi, vyvolali akci na restauraci hradu Litice, postavili Tyršovu rozhlednu, plovárnu a meteorologický sloupek na náměstí. Zářecký byl zvolen čestným členem, tím byl i majitel firmy Jawa Ing. Janeček, který dojížděl z Prahy do závodu v Kvasinách. Hybnou silou byl Josef Netl, majitel bavlnářské továrny a pily.

 

V lednu 1932 byl založen RI v České Třebové, městě textilu a železničářů. Textilní výrobu představovala bavlnářská firma H. Pollacka, která měla ústředí ve Vídni a jejíž výrobky putovaly do celého světa. Vlněné látky vyráběla firma E. Franke a byly zde další podniky. Hlavním iniciátorem založení RI byl JUDr. Leo Arnstein, advokát, který získal 6 podnikatelů, 2 lékaře, ředitele podniků, obchodníky, celkem šlo o 16 členů. Místem schůzek byl hotel Padevět a dnem pondělí. Klub spolupracoval i s kluby na Moravě a byl hodnocen kladně. Řada přednášek se týkala světové ekonomiky, problémů města a mladých lidí. Klub udržoval spojení s řadou zahraničních klubů.

 

Poslední klub se ustavil v březnu 1933 v Ústí nad Orlicí a charter mu byl předán v červnu v hotelu Friml za účasti 144 hostů. Klub měl 20 členů, z toho 15 byli velcí i menší podnikatelé, 2 z oblasti financí, 2 lékaři a advokát. Scházeli se v pondělí v hotelu Praha. Ustavení pomohli rotariáni z České Třebové a JUDr. J. Drábek z Prahy, ústecký rodák(vydával revui Přítomnost, po válce soudil K. H. Franka a henleinovské poslance, po únoru 1948 odešel do USA, byl zvolen čestným členem RI). Mezi akce, na nichž se ústečtí rotariáni podíleli, bylo zřízení plovárny, úprava silnice k nádraží a udržení textilní školy ve městě. Jako ostatní kluby podporoval nezaměstnané. Významně se podílel na stavbě nemocnice (dar 50 000 Kč a přímá pomoc při řízení stavby).

V Hradci Králové se v květnu 1933 konala konference 66. distriktu RI, kde guvernér Herrmann hodnotil práci klubů, žádal podporu národní snášenlivosti a varoval před nebezpečím války. Jestliže vedení RI organizovalo společná jednání československých, rakouských a jugoslávských rotariánů, pak orlickoústecké kluby navštěvovaly německé a slovenské kluby. Opíraly se o pomoc velkých klubů v Pardubicích a Hradci Králové.

 

Trvale pokračovaly akce na pomoc nezaměstnaným, podporovalo se školní stravování, kulturní a sportovní podniky, skauti, Sokol a menšinové školy v pohraničí.

Činnost Rotary klubů zanechala ve městech, kde působily, zřetelné stopy a zaslouží si připomenutí a měla by se stát součástí historie historie těchto měst.