-
120 let od
narození Josefa CÍSAŘE (4.10. 1894 – 10.7. 1983), hudebního skladatele a
pedagoga
-
 Narodil
se v České Třebové v rodině zednického mistra a stavitele. Jeho rodný dům
čp. 5 stojí v Klácelově ulici vedle kostela sv. Jakuba. Později se rodiče
přestěhovali do vlastního domku čp. 809 v Komenského ulici. Hudební nadání
zdědil po otci. Otec hrál na housle a citeru a k hudbě vedl i svého syna.
Prvním učitelem hudby malého Josefa byl známý českotřebovský spisovatel a
básník, ředitel školy K.O. Hubálek. Od něho získal základy hry na housle.
Klavírní začátky si odbyl u jeho choti, paní M. Hubálkové a ředitele kůru
Josefa Hommera. Po absolvování obecné a hlavní školy odešel na učitelský
ústav do Hradce Králové. Odtud v roce 1911 přešel na varhanní oddělení
pražské konzervatoře. Školu úspěšně zakončil v roce 1914. V letech 1920 až
1925 ještě studoval koncertní hru na klavír u prof. Adolfa Mikeše.
- Byl varhaníkem v Počátkách (1914), ředitelem kůru v Žirovnici
(1914 až 1916) a odborným učitelem na městské hudební škole v Pardubicích
(1919 až 1925). V Pardubicích měl i svoji soukromou klavírní školu.
Pracoval jako hudební referent časopisu Bratrství, dirigoval ženský sbor
zpěváckého spolku Suk a také působil ve funkci ředitele kůru
arciděkanského kostela. Napsal řadu písní, mužských sborů, církevních a
houslových skladeb. Zemřel v Rybitví.
-
-
155 let od
narození Karla Otakara HUBÁLKA (27.10. 1859 – 16.11. 1929), pedagoga,
spisovatele a regionálního veřejného činitele
-
 Pocházel
z početné rodiny (6 synů, 5 dcer) dlouhotřebovského řídícího učitele Jana
Hubálka. Do školy chodil v místě rodiště, pokračoval v Ústí nad Orlicí a
Hylvátech, kde navštěvoval soukromou německou měšťanskou školu, zvanou
Bőhmův ústav. Po studiu na učitelském ústavu v Kutné Hoře (1879) se
věnoval pedagogické činnosti na školách v Lanšperku, Dolní Dobrouči,
Výprachticích a České Třebové. Svou kariéru ukončil na českotřebovské
dívčí měšťanské a obecné škole. Místo ředitele zde převzal po svém starším
bratru Josefu B. Hubálkovi.
- Pracoval v různých spolcích, měl rád hudbu a přírodu. Pro své
potěšení psal drobné básně, povídky, divadelní hry, odborné hasičské
články. Napsal také celou řadu článků propagačních. Pro místní Sokol
uspořádal v roce 1904 Památník sokolského sletu v České Třebové.
Spoluzakládal městský park Javorka, po 1. světové válce založil Spolek pro
vybudování městského divadla. V roce 1920 odešel ze školství do výslužby,
ale ne z veřejného života. Pracoval v samosprávě, byl správcem obecních
lesů a lesním referentem, členem místní a okresní školské rady, působil
v muzejním spolku, podpůrném spolku studentském, psal dějiny ochotnického
a hasičského spolku i dějiny města České Třebové. V letošním roce si
připomínáme nejen jeho 155. narozeniny, ale také uplyne 85 let od jeho
úmrtí.
-
-
Nedožitých 85
let Radko JASANSKÉHO (19.10. 1929 – 6.3. 1994), nábytkářského odborníka a
sportovce
-
 Narodil
se na Parníku u České Třebové v truhlářské rodině Antonína a Marie
Jasanských. V České Třebové absolvoval reálné gymnázium a chtěl se stát
novinářem. Na vysokou školu se nedostal, proto se vyučil truhlářem a
nastoupil na truhlářskou průmyslovou školu. Tu nemohl dokončit, protože
byl s okamžitou platností ve 22 letech povolán do vojenské služby. Jako
syn živnostníka ji strávil dva a půl roku mezi vojáky pomocných
technických praporů (PTP) v ostravských dolech. V průběhu vojny se oženil
(1951), v roce 1959 se manželům Jasanským narodil jediný syn Radko. Po
ukončení vojny se vrátil k povolání truhláře. Při zaměstnání ještě
vystudoval v Praze uměleckoprůmyslovou školu. Truhlařině zůstal věrný po
celý život. Svoje truhlářské dovednosti a zkušenosti uplatňoval nejen jako
odborník Dřevotvaru. Byl i pedagogem na Středním odborném učilišti ČSVD
v České Třebové.
- K jeho velkým zálibám patřil už od dětství sport. Aktivně se
věnoval fotbalu, tenisu a lednímu hokeji. Později se stal i tenisovým a
hokejovým rozhodčím a významným funkcionářem v obou sportech. Byl znám i
jako sportovní dopisovatel a člen redakční rady Českotřebovského
zpravodaje.
-
-
90 let od
narození a 30 let od úmrtí výtvarníka, profesora Stanislava VÍŠI (1.10.
1924 – 19.12. 1984)
-
 Narodil
se v České Třebové v rodině zámečníka ČSD. Vrozené výtvarné nadání se u
něho projevovalo již na základní škole a předurčilo jeho budoucí životní
dráhu. Po absolvování českotřebovského reálného gymnázia byl po válce
přijat na Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Jeho aprobací
byla výtvarná výchova. Pod vedením profesorů, jako byl Cyril Bouda, Karel
Lidický nebo Martin Salcman zde dosahoval velice dobrých studijních
výsledků, hlavně v oboru kresby, grafiky a ornamentálního kreslení.
Námětem jeho diplomové práce byl návrh na mozaiku okna pro zasedací síň MÚ
v České Třebové. Poprvé zde použil motivů z pověsti o českotřebovském
městském znaku. Později se k tomuto tématu ještě několikrát vrátil.
- Těšil se na vlastní pedagogickou práci, ale vše dopadlo úplně
jinak. Výtvarná výchova byla tehdy na všech středních školách zrušena a
Stanislav se musel vydat úplně jiným směrem. Krátce pracoval jako
samostatný návrhář v podniku KOVO. Pražské zkušenosti s návrhářstvím a
propagací uplatnil po odchodu z vojny doma ve Třebové. Stal se vedoucím
propagace v textilním podniku Perla. Po několika letech byl vybrán do nově
zřízené instituce textilního průmyslu ORGATEX. Z jeho popudu vznikla
resortní výtvarná škola pro další vzdělávání vedoucích pracovníků
propagačních oddělení, návrhářů a aranžérů. Od roku 1965 se stal vedoucím
útvaru propagace a tisku na generálním ředitelství bavlnářského a
hedvábnického průmyslu v Hradci Králové. Redigoval zde měsíčník B- expres
a podílel se na výtvarném řešení expozic textilu na Libereckých trzích a
dalších výstavách (Brno, Trenčín, Paříž, Lipsko, Moskva, Luzern …). Po
autohavárii (1976) opustil náročnou práci v Hradci Králové a vrátil se do
rodného města. Stal se zde pedagogem výtvarného oboru na LŠU. „ Je
paradoxem, že až na sklonku života se dostal k pedagogické práci, po které
vlastně celý život toužil ” (Mgr. M. Michalski).
- K vlastní tvorbě se dostal až v čase volna. Že miloval své rodné
město, prozrazují jeho kresby a grafické listy. Nejčastějšími náměty jsou
zdejší malebné chaloupky, rotunda sv. Kateřiny, kostel sv. Jakuba, staré
náměstí, nábřeží Třebovky, park Javorka, městská zákoutí, celkový pohled
na město. Častý je i motiv milenců, lásky a mateřství, krajiny v různém
období, postav z pohádek, kocourů v oknech a na střechách …. Pracoval se
dřevem (loutky, betlémy, dřevěné šperky a plastiky, propisovací tužky ),
je autorem kalendářů, diplomů a čestných uznání, novoročenek, obálek
Českotřebovského zpravodaje, sgrafita v nádražní hale a památníku padlých
na továrním dvoře parnické textilky. Ilustroval také řadu časopisů a
brožur. Jeho velkým koníčkem bylo i železniční modelářství. Spolu se synem
vytvořili velkou krajinu se železnicí. Měl ještě mnoho plánů a představ,
bohužel je nemohl naplnit. Nejprve nemoc, a potom předčasné úmrtí ukončilo
jeho umělecky plodný život. Pochován je na českotřebovském hřbitově.
-
Jan
Skalický
-
|