ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA LISTOPAD  2014                      85 let hudebníka a malíře Jaroslava DOLEŽALA, narozeného 12.11. 1929 Narodil se v nedaleké vesničce Zhoř v rodině rolníka. Měl ještě dva starší sourozence, bratra a sestru. Do školy začal chodit v místě rodiště, měšťanskou školu dokončil v České Třebové. Potom jej otec potřeboval doma, aby pomáhal v zemědělství. V pozdějších letech vystřídal několik zaměstnání. Před důchodem pracoval jako vedoucí skladu s elektromateriálem v zásobovacím skladu železnic. Je znám jako dobrý muzikant a malíř, v mládí hrával úspěšně ochotnické divadlo. Zatímco muzicírování se věnoval od útlého mládí (Hanušova kapela, a to jak dechová, tak taneční, orchestr Melodik Františka Pirkla, taneční orchestr Collegiál, železničářská dechová hudba), s malováním začal přibližně před pětačtyřiceti lety. Přestože nikdy nenavštěvoval výtvarné školy, našel si svůj osobitý výraz. Maluje tak, jak „svět“ vidí. Na jeho výhradně olejových obrazech se objevují motivy z blízkého i vzdáleného okolí. Převážně maluje krajiny a mizející architekturu chaloupek a kostelíků. Nejvíce jej přitahují barvy podzimu. Inspiraci čerpá jednak doma ve Zhoři (např. kopec Kozačka), nebo za ní jezdí po okolí (Svinná, Vlčkov, Kozlov, Přívrat, Řetová, Řetůvka, Sloupnice…). Řada obrazů také vznikla kolem České Třebové. Přestože nejraději maluje přímo v přírodě, nikdy se nebránil okopírovat fotografii, nebo knižní reprodukci, která jej právě zaujala. Jeho velkým vzorem je ruský malíř Šiškin a naši umělci Kosárek a Jambor. Své práce téměř pravidelně  vystavoval na jednodenních výstavách po okolí. V poslední době se zaměřuje převážně na „Výtvarnou Svinnou“, které se každoročně účastní.   145 let od narození Antonína KLEINPETRA (19.11. 1869 – 20.8. 1932), operního pěvce, hudebníka a učitele hudby Narodil se v rodině pekařského mistra a váženého českotřebovského měšťana. Rodná chalupa stávala pod kostelem při dnešní Hýblově ulici. Měl být také pekařem, učil se dokonce u otce v pekárně, ale zvítězila hudba. Hudební základy získal u tehdejšího řídícího učitele a ředitele kůru Mikuláše Matyáše. Přitom zpíval na pohřbech a v kostele. Dalšího školení se mu dostalo v klášteře augustiniánském v Brně u kněze a skladatele Pavla Křížkovského. Zde vyspěl v koncertního pěvce – barytonistu. Vystupoval v Pištěkově divadle a ve sboru Národního divadla v Praze. Po několika letech se dostal na naši druhou největší scénu, do Národního divadla v Brně. Zde již ale působil jako prvotřídní sólista. Zájem o něho projevila i vídeňská opera. Dal však přednost rodnému městu a svým přátelům. V České Třebové vychoval k hudbě celou řadu žáků. Byli mezi nimi také pozdější hudební skladatel Bohuslav Leopold a všestranně nadaný Karel Plicka. V roli zpěváka a hudebníka nemohl chybět na žádném koncertě, akademii a církevním obřadu. Když zemřel, pochován byl za velké účasti jeho ctitelů, přátel, žáků a hudebních kolegů na českotřebovském hřbitově.   40 let od úmrtí ing. Eduarda STŘÍBRNÉHO (8.2. 1891 – 3.11. 1974), odborníka v oboru parních kotlů, regionálního historika a spisovatele, milovníka umění a přírody Narodil se v České Třebové v rodině vrchního revidenta drah. Když mu bylo šest let, odstěhovali se jeho rodiče z domku čp. 176 v Riegrově ulici na nedaleký Trávník do chalupy matčiných rodičů. Obecnou a měšťanskou školu vychodil v místě rodiště, reálné gymnázium vystudoval v Olomouci a strojní inženýrství v Praze. Po studiích krátce učil na vysoké škole, pak pracoval v oboru parních kotlů. Nejprve jako zkušební, později vrchní komisař na státních úřadech v Praze, Chebu, Teplicích v Čechách a Liberci. V době výslužby žil v Děčíně. Když v roce 1968 ovdověl, vrátil se do České Třebové, města svého mládí. V rodině sestry a mezi starými přáteli našel nový domov, který tolik potřeboval. Byl rozeným hercem, zpěvákem, spisovatelem, vypravěčem, měl rád výtvarné umění a hudbu, rád cestoval. Procestoval velkou část Evropy, byl ve Francii, Itálii, Jugoslávii, Švédsku, Norsku, podíval se na Špicberky za severním polárním kruhem i do Alžíru v severní Africe. K cestování použil i koně. V roce 1938 s ním projezdil téměř celé Čechy. Vyjel z Chebu, navštívil České Budějovice, Českou Třebovou, Liberec a skončil opět v Chebu. Cesta trvala celý měsíc. Dopisoval si s řadou významných osobností, jako byl Alois Jirásek, Gustav Frištenský, Karel Plicka, Max Švabinský, Alfons Mucha, V.V. Štech a další. Velká část korespondence s nimi je uložena v archivu Městského muzea v České Třebové. Se svým přítelem, senátorem Jiřím Pichlem po léta organizoval pravidelné schůzky českotřebovských rodáků žijících v Praze. Jeho veselé i vážné příspěvky ze života v České Třebové bývaly zlatým hřebem těchto večerů. Z jeho spisovatelské činnosti mají pro nás největší význam Paměti, které začal psát na popud známého politika, českotřebovského rodáka Gustava Habrmana. Byl nejen dobrým vypravěčem, ale také imitátorem. Dovedl napodobit řeč i pohyby některých typických českotřebovských občanů. Poslední tři roky života byl postižen krutou chorobou, naprostou hluchotou. Zemřel v České Třebové, kde byl také pochován. Ne však nadlouho. Dnes jsou ostatky ing. E. Stříbrného uloženy na hřbitově v Kralupech nad Vltavou.         Jan Skalický