Českotřebovské kalendárium na ún

Českotřebovské kalendárium na únor 2014

JAROSLAV KRÁSA – (7. 2. 1924 – 17. 12. 1995) – nedožitých 90 let

Narodil se v České Třebové a tomuto městu zůstal věrný po celý život. Vyrůstal v domku č.p. 185 Na Splavě. Když se oženil bydlel v ulici Felixova 1729. Do domku rodičů se později vrátil a tady prožil poslední roky života. Studoval na českotřebovském gymnáziu a také na mistrovské škole v Litomyšli, kam denně dojížděl na kole. Potom až do odchodu do důchodu byl zaměstnám v Tesle Lanškroun jako konstruktér nástrojů. Ve volném čase sportoval (fotbal, hokej, tenis), řadu let trénoval českotřebovské fotbalisty, až je přivedl roku 1958 do divize. Působil také v okresní a krajské trenérské radě, dokonce jej pověřili funkcí vedoucího juniorů ČSR. Od raného mládí se také věnoval skautskému hnutí, kde byl znám pod jménem Jim. Během let absolvoval Ústřední lesní školu a stal se instruktorem v rádcovských kurzech. Při druhé a třetí obnově Junáka v letech 1968 a 1990 byl iniciátorem vzniku střediska Javor a stal se jeho střediskovým vedoucím. Od roku 1991 pracoval v okresní radě Junáka. Je nositelem řady skautských vyznamenání, např. Řádu junácké lilie v trojlístku za mimořádné zásluhy a obětavou práci ve službě vlasti a ve skautském hnutí. Byl také vášnivým fotografem, čtenářem a sběratelem knih, měl rád výtvarné umění. Jezdil na trampské srazy po celé republice, byl v kontaktu s trampy – řezbáři, jejichž výstavy každoročně navštěvoval a fotograficky dokumentoval.

110 let od narození FRANTIŠKA MRKVIČKY (17.2. 1904 – 5.8.1997)

Byl Třebovákem tělem i duší, přestože z našeho města nepocházel. Narodil se v Holicích. Po studiu na Obchodní akademii v Chrudimi přišel v roce 1922 do České Třebové, aby zde pracoval v městské spořitelně. V tomto peněžním ústavu působil i po ukončení základní vojenské služby. Spořitelna se mezi tím přestěhovala z dívčí školy na náměstí do nové budovy v Hýblově ulici. Postupně zde prošel řadou funkcí, počínaje praktikantem a konče prokuristou. Po 2. světové válce byl jmenován správcem německé spořitelny v Lanškrouně. Za rok a půl se opět vrátil do českotřebovské spořitelny, kde pracoval nejprve ve funkci zástupce ředitele a později ředitele. Když došlo ke sloučení spořitelen a vytvoření okresní spořitelny, přeložili jej na podřadné místo do Ústí nad Orlicí. S násilnou likvidací zdejšího ústavu a jeho přeměnou na pouhou pobočku se nikdy nesmířil. Tato událost byla pravděpodobně příčinou malé mozkové příhody a jeho předčasného penzionování.

Od mládí cvičil v Sokole, v zimě rád lyžoval. Do posleních chvil svého života se zajímal o dění v obrozeném Sokole i ve městě samotném. V době kdy pobýval s rodinou v budově spořitelny, pečoval s velikou láskou o přilehlou zahradu, která i dnes budí obdiv kolemjdoucích. Po přestěhování na sídliště Křib trávil volné chvíle na chatě u rybníka v Zádolkách.

110 let od narození a 25 let od úmrtí FRANTIŠKA NAVARY (27.5. 1904 – 16.2. 1989)

Jeho matka Cecílie Záleská byla porodní asistentkou, která pomáhala na svět několika generacím českotřebovských rodáků. Sestra Eliška, provdaná za ing. Bartáka, pracovala téměř celý život jako dětská lékařka. Po absolvování nížší reálky v České Třebové se vyučil uměleckým knihařem. Vedle vazby knih byla jeho specialitou výroba kožených kazet, tzv. šperkovnic a paspart. Jejich odběrateli byli mimo jiných výtvarníci zvučných jmen, jako Ludmila Jiřincová, Vojtěch Sedláček, Alois Moravec, Jaroslav Grus, Karel Jan Sigmund, František Emler,…. Většina z nich byla také jeho blízkými přáteli. V mládí hrál ochotnické divadlo odkud přešel na divadlo loutkové. Kdo by ze starší generace neznal jeho kašpárka Javorníčka a loutkové divadlo v junáckém domově v parku Javorka. Po jeho zrušení založil nový soubor při Komunálních službách s novými mladými členy. Měl ještě další zájmy. Miloval zpěv i hudbu a patřil mezi pravidelné návštěvníky koncertů vážné hudby. Organizoval vydávání českotřebovských kalendářů, od roku 1927 byl vydavatelem prvních čtyř ročníků regionálního čtrnáctideníku Náš kraj.

Od mládí jej přitahovala příroda a s tím související skauting. Za zásluhy o rozvoj skautingu byl 1. srpna 1970 v Praze jmenován doživotním členem legendárního Svojsíkova oddílu. Českotřebovští Junáci na Františka Navaru také nezapomněli. Jeho jméno nese od 9. května 1999 nový junácký domov pod Horami.

45 let od úmrtí JINDŘICHA PRAVEČKA staršího (1.3. 1885 – 11.2. 1969)

Narodil se v obci Hroby u Tábora jako nejmladší ze šesti dětí Matěje Pravečka a jeho ženy Anny, rozené Vackové. Jejich sňatkem se spojily dva významné učitelské a muzikantské rody z Jižních Čech. Vystudoval učitelský ústav v Soběslavi a stal se učitelem. Později si ještě doplnil hudební vzdělání studiem skladby u G. Rooba v Praze.

Učit začal v Osíku u Litomyšle, následovala Čermná a Bystřec u Lanškrouna, Výprachtice a nakonec Česká Třebová, kam přišel s rodinou v roce 1920. Hlavním důvodem byla snaha zajistit pro své tři děti – Jindřicha, Blaženu a Libuši lepší možnosti vzdělání. Učil na chlapecké, později dívčí škole. Současně vyučoval zpěvu a hudební výchově na státní reálce (1920 – 1940). Zde také řídil studentský sbor čítající až 250 členů a třicetičlenný orchestr. Na jeho podnět se začaly pořádat Dny národní písně, jejichž tradice byla obnovena roku 1968 českotřebovským pěveckým sborem Bendl. Neměla ale dlouhého trvání. Vedle činnosti pedagogické se J. Praveček plně věnoval hudbě a sborovému zpěvu. Po léta vedl jako dirigent orchestrální sdružení Smetana, řídil pěvecký sbor Bendl a pěvecký spolek železničářů. Upravil některé národní písně a byl i pilným hudebním skladatelem (skladby sborové a orchestrální, církevní, k dětským divadelním hrám, k tělocvičným vystoupením). Některé sbory vysílal Československý rozhlas, větší množství chrámových skladeb bylo provedeno v chrámu sv. Jakuba v České Třebové. Věnoval se i dopisovatelské činnosti. Přispíval do Hudebního zpravodaje, Východočeského obzoru, Východu,…Je spoluautorem publikace Česká Třebová (vydala M. Ondřičková, Pardubice, 1934).

Představitelé města České Třebové ocenili jeho zásluhy udělením čestného občanství. Je také držitelem Čestného granátového odznaku a historické medaile Pěvecké obce československé, je čestným členem sboru Bendl a orlickoústecké Cecilské hudební jednoty a jiných ocenění. Poslední roky svého života prožil u dcery v Hradci Králové, kde taky zemřel. Je pochován se svoji manželkou Annou, rozenou Chaloupkovou v rodinném hrobě ve Výprachticích.

75 let od úmrtí akad. malíře RUDOLFA VEJRYCHA (18.1.1882 – 18.2.1939)

Jeho matkou byla literárně nadaná Josefa Vejrychová. Měl ještě dva starší sourozence – Elu, první choť známého malíře Maxe Švabinského a Karla, uznávaného pianistu a pedagoga. Narodil se v Podmoklech u Děčína, ale rájem jeho mládí byla příroda kolem vesničky Kozlov u České Třebové.

Ta měla spolu s Maxem Švabinským největší vliv na mladého a vnímavého chlapce – stát se malířem. V roce 1897 nastoupil na pražskou uměleckoprůmyslovou školu, kterou ale nedokončil. Po absolvování třetího ročníku přestoupil do speciálky Maxe Pirnera na Akademii výtvarných umění.

Byl pohotovým portrétistou, krajinářem, figuralistou, malířem zátiší, městských vedut a interiérů. Práce vystavované od roku 1905 na výstavách Krasoumné jednoty v Rudolfínu vynesly autorovi Hlávkovo stipendiu na pobyt v Paříži. Poučení francouzskou malbou je ale patrné až v pozdějším období jeho tvorby. V roce 1918 převzal po zesnulém malíři Karlu Raškovi ateliér v Mánesově ulici č.p. 30 i se soukromou kreslířskou a malířskou školou. Jeho náročnou průpravou zde prošli mj. Ludmila Jiřincová, Emil Kotrba, Josef Kadeřábek, Jaroslav Novák, Adolf Wenig a také Božena Solarová, pozdější jeho druhá manželka.

Na svých cestách za uměním a krásnou přírodou procestoval téměř celé Čechy a Slovensko a byl i v řadě cizích zemí. Nejraději se ale vracel do Kozlova. Kozlovský hřbitůvek v Dolíku je i místem posledního jeho odpočinku.

Jan Skalický