Českotřebovské kalendárium na březen 2014                        Jiří JASANSKÝ  * 11.3. 1939 na Lhotce – 75 let od narození Patří mezi významné osobnosti motoristického sportu u nás i ve světě. Přesto v našem městě, odkud pochází, je téměř neznámý. Po základní škole, kterou ukončil na Parníku, odešel do Přelouče, aby se zde vyučil automechanikem ve vojenských opravnách. A právě zde začala jeho dráha motocyklového závodníka. Jako člen motooddílu Dukly Přelouč si na soutěžích vyjezdil III. a II. výkonnostní třídu. A závodil i na vojně. V Dukle Praha jezdil s třistapadesátkou ESO motokrosy a s Jawou 350 terénní soutěže. Po celé dva roky se nemohl rozhodnout, které disciplíně dát přednost. Přesto zde udělal slušný výkonnostní pokrok. Zásluhu na tom měl náčelník, manažer, trenér a psycholog v jedné osobě František Mošna. Když vojnu ukončil, využil možnosti nastoupit do motoristického oddílu Rudé hvězdy Praha. Kromě sportovního vyžití zde získal i zaměstnání. Brzy se stal také továrním jezdcem Jawy. Protože se mu začalo více dařit v terénních soutěžích než v motokrosu, zaměřil se na ně. Absolvoval mnoho závodů u nás i v zahraničí. Šestidenní začal jezdit v roce 1963. Tehdy se soutěžilo ve Špindlerově Mlýně, a hned se dostal do týmu, který bojoval o Stříbrnou vázu s Roučkou, Chasákem a Hamršmídem. V roce 1974, po triumfálním úspěchu našich barev při Šestidenní v italském Camerinu, pověsil přilbu na hřebík a začal se věnovat trenérské práci. Pokud jde o soutěže v Šestidenní, stihl dvanáct startů, jednou byl členem Trophy – teamu, jedenáctkrát bojoval o Stříbrnou vázu. Dvě soutěže nedokončil, ze všech ostatních jej hřejí zlaté medaile.   85 let od narození a 20 let od úmrtí Radko JASANSKÉHO (19.10. 1929 – 6.3. 1994), nábytkářského odborníka a sportovce Narodil se v rodině majitele truhlárny Antonína Jasanského na Parníku. V České Třebové absolvoval reálné gymnázium, na vysokou školu se ale nedostal. Vyučil se truhlářem a při zaměstnání vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Vojenskou službu měl jako syn podnikatele prodlouženou a strávil ji mezi vojáky PTP v ostravských dolech. Zde byla patrně prapříčina jeho pozdějších zdravotních potíží. Po návratu z vojny se vrátil ke svému povolání truhláře a zůstal mu věrný po celý život. Své zkušenosti z odborné truhlářské praxe také předával mládeži jako učitel na Středním odborném učilišti ČSVD v České Třebové. Po sametové revoluci pomáhal ještě rodině se znovuvybudováním vrácené firmy na Parníku. K jeho zálibám už od dětství patřil sport. Byl výborným hráčem ledního hokeje a tenisu, později dlouholetým rozhodčím a obětavým funkcionářem v obou sportech. Radko Jasanský sledoval veškeré sportovní dění v našem městě a pravidelně s ním seznamoval širokou veřejnost prostřednictvím sportovní skříňky tenisového oddílu a oddílu ledního hokeje, sportovní rubriky Českotřebovského zpravodaje a regionálního tisku. Dlouhého a spokojeného důchodu se ale nedočkal. Zemřel předčasně ve věku 64 let. Ještě v tom samém roce co zemřel, uspořádali kamarádi z tenisu na jeho počest 1. ročník Memoriálu Radko Jasanského, na kterém byl in memoriam vyznamenán za obětavou práci, členství v okresním a krajském tenisovém svazu a jednatelství v TJ Lokomotiva medailí Karla Koželuha ke 100. výročí organizovaného tenisu.   140 let od narození Quido Tomáše KOCIANA (7.3. 1874 – 3.1. 1928), akademického sochaře, pedagoga a tvůrce českotřebovské Šárky.   Narodil se v Ústí nad Orlicí v rodině soukeníka Romana Kociana. Vrozený umělecký talent postupně rozvíjel na odborné sochařské a kamenické škole v Hořicích, Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho snem byla pedagogická činnost na AVU v Praze, ale ten se nikdy neuskutečnil. V letech 1906 až 1927 učil figurativnímu modelování na odborné sochařsko – kamenické škole v Hořicích. Vedle svého povolání se také věnoval vlastní tvorbě. Vytvořil celou řadu plastik – návrhů pomníků, portrétů, reliéfů i volných plastik. Předčasné penzionování jej tak rozrušilo, že zemřel záchvatem mrtvice. Socha Šárky, která se nachází v městském parku Javorka vznikla v letech 1909 až 1911. Zhotovili ji žáci sochařské školy v Hořicích podle modelu svého profesora Quido Kociana. Je z pískovce a celá práce trvala 518 hodin. Je evidovaná jako kulturní památka. Původně stávala na místě nad pavilonem, v devadesátých letech byla v rámci rekonstrukce Javorky přemístěna na „ Velkou sluneční louku“. Zásluhou Okrašlovacího spolku byla socha v roce 2003 celkově opravena.       115 let od narození Aloise Břetislava MALICHA (24.3. 1899 – 13.7. 1958), středoškolského profesora Narodil se v Litomyšli v rodině krejčího Alexandra Malicha. Vystudoval místní gymnázium a v Praze Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu UK. Studia zakončil promocí v roce 1923. Nejprve byl zaměstnán jako pomocná vědecká síla při Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK, po roce nastoupil dráhu středoškolského pedagoga. Začínal jako suplent, definitivní profesuru získal od 21. května 1929. Učil na gymnáziích v Litomyšli, v Českých Budějovicích, Užhorodě a nakonec v České Třebové. Zde působil v letech 1937 až 1958. Prof. Malich vyučoval podle své aprobace převážně zeměpisu a přírodopisu. Přírodní vědy byly jeho velkou láskou a předmětem celoživotního studia. Věnoval se zejména ornitologii a z geologických věd pak mineralogii a paleontologii. Výsledky ze sběratelské činnosti zveřejňoval v odborném tisku. Své hluboké vědomosti si nenechával pro sebe. Přenášel je nejen do vyučovacího procesu, ale i na širokou veřejnost svými poutavými přednáškami. Oblíbené bývaly i jím pořádané přírodovědecky zaměřené exkurze po okolních lokalitách. Na českotřebovském gymnáziu spravoval přírodovědné sbírky.                                 Jan Skalický