Českotřebovské kalendárium na duben 2014                       
50 let od úmrtí Františka FORMÁNKA (1.4. 1888 – 5.4. 1964), akademického sochaře, malíře, štukatéra a vynálezce
Narodil se jako jediné dítě manželům Františce a Janovi Formánkovým v České Třebové. Rodná chalupa čp. 294 stávala Na Skalce při dnešní ulici Dr. E. Beneše. Po absolvování měšťanské školy odešel na radu oblíbeného učitele kreslení a modelování Jana Vokála jako šestnáctiletý do Prahy. Když nebyl přijat na UMPRUM, nastoupil do učení k Jindřichu Říhovi, aby se vyučil sochařem a štukatérem. Přitom navštěvoval přípravné večerní kurzy na smíchovské Průmyslové škole pokračovací a na UMPRUM. Po vyučení se konečně na UMPRUM dostal. A nezůstalo jen u tohoto studia. Podařilo se mu ještě vystudovat Akademii výtvarných umění pod vedením Jana Štursy. Na svá pražská studia si převážně vydělával štukatérskou a dekoratérskou prací pro různé stavitele a keramické závody.  Po studiích (1924) se vrátil do rodného města, aby pomáhal starým rodičům. V České Třebové je pověřován bohužel jen drobnými zakázkami. Známé jsou jeho umělecky hodnotné sošky, ozdobné předměty, pamětní desky rodáků, plakety, portréty známých českotřebovských občanů a jejich dětí, plastiky na fasádách některých domů, betlémy, nebo portál na dnešní VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana. V našem městě se také krátce věnoval pedagogické činnosti. Ve školním roce 1924 až 1925 vyučoval kreslení na místní reálce. V letech 1936 až 1938 byl učitelem kreslení a deskriptivní geometrie na Pokračovací živnostenské škole. Velice rád cestoval a od studentských let se také zajímal o konstrukce letadel, hlavně helikoptér. V listopadu 1928 provedl úspěšný veřejný let s modelem aerohelikoptéry na louce v Benátkách. Za účasti novinářů byl vzlet nafilmován Elekta – journalem. O jeho model vrtulníku se zajímali i odborníci z tehdejšího Vojenského leteckého ústavu. Problémem letadla s kolmým vzletem a přistáním se zabývali američtí technici vybaveni nejmodernější technikou na světě několik desetiletí. F. Formánek se tomuto problému věnoval o padesát let dříve v českotřebovských podmínkách … Všechny své plány a patenty, včetně několika modelů helikoptér odkázal Národnímu technickému muzeu. Uměleckou pozůstalost zase Městskému muzeu v České Třebové. Zemřel nečekaně na zápal plic. Rozloučení s Mistrem Formánkem se konalo 10. dubna na českotřebovském hřbitově a 14. dubna v pardubickém krematoriu. Jeho popel je uložen na českotřebovském hřbitově.
 
105 let od narození Otto FUSKA (9.4. 1909 – 6.4. 1987), textilního výtvarníka, malíře a ilustrátora
Narodil se v Ostravě – Hrušově. Po studiu na Státní odborné škole textilní ve Frýdku nastoupil u fy Lemberger v Místku. Pracoval zde postupně jako textilní dělník, vedoucí kolekčního oddělení a vedoucí přípravny. V roce 1938 nastoupil po konkurzu do ateliéru firmy Hermann Pollack a synové, který se tehdy ze známých důvodů nacházel na Parníku u České Třebové. Po znárodnění zde vybudoval a dále řídil exportní vzorkový ateliér, kde vychoval řadu mladých výtvarníků – návrhářů.
Volný čas věnoval výtvarnému umění – olejomalbě, akvarelu, kresbě a hlavně grafice. Těžištěm jeho výtvarného zájmu je především krajina. Byl i pilným ilustrátorem časopisu, který vycházel v parnické textilce. Jako dlouholetý člen SČSVU vystavoval obsáhlý soubor obrazů z cest ve Východočeském divadle v Pardubicích, zúčastnil se umělecko- průmyslové výstavy východočeských výtvarníků v Pardubicích svými textilními návrhy, pořádal pravidelné výstavy ve výstavní síni Díla v Pardubicích, zúčastnil se Východočeských salónů v Poličce a všech členských výstav, pořádaných pobočkou SČSVU v Pardubicích. V našem městě vystavoval v městském muzeu (1959, 1962, 1963) a v ZK ROH Perla 02 v roce 1965. V České Třebové žil a byl zaměstnán 32 let. V roce 1970 se vrátil zpět do rodného kraje. Usadil se ve Frýdku – Místku, kde také po dlouhé a těžké nemoci zemřel.
 
Nedožitých 90 let Jaroslava HOLCE (21.4. 1924 – 11.7. 2005), protifašistického odbojáře, bývalého aktivního lyžaře a kuželkáře
Narodil se v České Třebové v rodině zaměstnance ČSD. Učil se strojním zámečníkem. Začínal u fy Hynek Gottwald v Brandýse nad Orlicí, třetím rokem se doučoval v České Třebové u fy Josef Štarman – továrna na chladící zařízení, která sídlila v Bezděkově.
Během války se zapojil do mládežnického odbojového hnutí Mladý východ, kde působil od roku 1941. Když se vše prozradilo, mnoho jeho členů skončilo na popravišti. Jaroslav sám po zatčení prošel vyšetřováním na pardubickém gestapu, vězněním v Malé pevnosti Terezín a nakonec v koncentračním táboře Buchenwald. Své vzpomínky na tato léta pomohl zpracovat do rozsáhlé publikace Oběti předcházejí vítězství, k jejímuž vydání krátce před svou smrtí velmi dopomohl.
Prošel celou řadou zaměstnání. Od roku 1946 pracoval na MNV v České Třebové, od roku 1953 byl pověřen vedením úřadovny na Parníku. V témže roce nastoupil na referát tělesné výchovy a sportu při ONV, kde působil do roku 1954. Následně byl zaměstnán v technické kanceláři českotřebovské Perly a zastával zde i funkci vodohospodáře. Když v letech 1961 až 1964 vystudoval večerní průmyslovou školu – obor pozemní stavitelství, stal se v Perle vedoucím stavební údržby. Do důchodu odešel v roce 1981.
Svůj volný čas věnoval sportu. Jeho láskou do vysokého věku zůstaly kuželky, ale mnoho Třebováků si jej také pamatují i jako parnického lyžaře a lyžařského funkcionáře. V obou sportech dosáhl výborných výsledků. Získal celou řadu ocenění. Ta poslední a nejdůležitější obdržel od VV ČSTV (Za celoživotní práci a výjimečný přínos pro rozvoj tělovýchovy a sportu) a Města České Třebové (Kohout 2003).
 
Nedožitých 90 let Bedřicha SLAVÍKA (2.4. 1924 – 4.12. 1987)
Narodil se v České Třebové v rodině zámečníka ČSD. Zde také navštěvoval měšťanskou školu. Příroda a zvláště lesy jej lákaly od dětství. Proto nikoho nepřekvapilo, když si k dalšímu studiu vybral Vyšší lesnickou školu v Písku, kterou úspěšně dokončil v roce 1945. Po škole krátce působil na velkostatku v Dačicích, odkud odešel v listopadu 1945 k Lesnímu závodu krajského města Jihlavy. Zde zastával místo vedoucího polesí Bílý Kámen a později kontrolora ústředí správy závodu. Po zrušení závodu nastoupil jako vedoucí přírodovědného oddělení Krajského muzea v Jihlavě. Od této doby dochází k systematickému budování přírodovědných sbírek,jsou odborně zpracovávány a evidovány. Intenzivně se také věnoval vědecko – výzkumné činnosti v regionu Českomoravské vrchoviny, zaměřené především na avifauny. Výsledkem této jeho práce je celá řada publikovaných prací v odborném tisku, populárně vědecké články v denním tisku a psal také povídky s mysliveckou tématikou. V muzeu pracoval i v důchodu na dílčí úvazek jako zoolog. Měl k tomu kvalifikaci. V roce 1959 složil státní zkoušku pro myslivce z povolání. Byl také zkušeným ornitologem a zručným preparátorem.
                                                                                                                                                                             Jan Skalický
10 let od úmrtí Aleny Řezníkové, ředitelky městské knihovny
Před 10 lety jsme si připomněli náhlé úmrtí paní Aleny Řezníkové, dlouholeté ředitelky českotřebovské městské knihovny. V této funkci pracovala od roku 1964 plných 27 let a zanechala po svém působení nesmazatelnou stopu. Během této nelehké doby se jí podařilo rozšířit prostory pro městskou knihovnu tak, že pro její činnost získala postupně celou budovu čp. 33 na Starém náměstí, která byla pak v roce 1990 uvolněna pro pobočku komerční banky.  Díky působení paní Aleny Řezníkové se podařilo vytvořit  důstojné podmínky nejen v půjčovnách pro děti a dospělé, pro zřízení střediskového systému veřejných knihoven a také pro pořádání mnoha kulturních akcí, kterých se zde za jejího působení konalo nespočítaně. Navázala živý kontakt s celou řadou významných literárně činných osobností, stála u zrodu literární soutěže F. M. Klácela, pořádala besedy se spisovateli a také nespočet výstav, pro které v tehdejší době nebylo v České Třebové jiné místo, než právě v městské knihovně. Ve spolupráci s řadou regionálních činovníků se podílela na přípravě a vydání několika sborníků o osobnostech města a regionu, připravovala recitátory na veřejná vystoupení a soutěže. Od sedmdesátých let byla také platnou členkou redakční rady Českotřebovského kulturního zpravodaje a spolupracovala i na vydávání dalších neperiodických publikací.   (mm)
Fotografie z podzimního jednání redakční rady Čt. zpravodaje v roce 2003 (od leva Františka Dohnalová, Alena Řezníková, prof. Hana Habrmanová a prof. Josef Slavík)