-
30 let od úmrtí
Karla ALIGERA (9.9. 1916 – 28.5. 1984 ), známého fotografa
-
I když se narodil v Ústí nad Orlicí a mladých let si užíval v Dlouhé
Třebové, převážnou část života prožil v České Třebové. To měl za sebou
dobu učení u ústeckého fotografa Františka Slezáka a fotografickou praxi,
kterou vykonával v ateliérech firem Václav Ševčík (Prostějov), Vilém Petr
(Hradec Králové) a Karel Francl (Přerov). V našem městě získal v roce 1943
v Litomyšlské ulici fotoateliér, který s malými přestávkami využíval do
roku 1958. Od ledna 1959 nastoupil do propagačního oddělení českotřebovské
Perly, kde pracoval až do odchodu na zasloužený odpočinek. Při zaměstnání
ještě vystudoval uměleckoprůmyslovou školu s výtvarným zaměřením.
Zúčastnil se s úspěchem různých výstav doma i v zahraničí, jeho fotografie
se také pravidelně objevovaly na stránkách Českotřebovského zpravodaje,
v krajském deníku Pochodeň, okresním deníku Jiskra Orlicka, v závodním
časopise Výzva, v týdeníku Květy a dalších tiskovinách. Velký úspěch měl
jeho soubor fotografií z pohraničního opevnění Lukáš, kde si autor
odsloužil roční vojenskou službu (do záboru republiky Hitlerem v roce
1939). Fotografie z tohoto prostředí byly po válce otištěny v časopise
Květy. Za fotografie do publikace Česká Třebová 1278 až 1978 byl odměněn
pamětním listem s medailí od MěstNV v České Třebové u příležitosti 700.
výročí města. Velice si také vážil děkovného dopisu od paní Zuzany
Švabinské za kozlovské motivy, které vytvořil v jubilejním roce Maxe
Švabinského (1973). Své odborné znalosti si nenechával pro sebe. Jako
externí učitel na tehdejší LŠU je předával mladým nadšencům fotografování.
Několik let také působil jako vedoucí fotokroužku při ZK ROH Primona.
Zemřel po delší nemoci, pochován je v rodinném hrobě na českotřebovském
hřbitově. Dnes vedle něho odpočívá i jeho manželka.
-
-
Nedožitých 90
let prof. Vratislava BĚLSKÉHO (5.5. 1924 – 26.4. 2003), významného
hudebníka a hudebního pedagoga
-
 Význačný cembalista, varhaník, hudební vědec a pedagog se narodil
v České Třebové v rodině akademického malíře a středoškolského profesora
Františka Bělského. V rodném městě vystudoval reálné gymnázium a přitom se
hudebně vzdělával na hudební škole v Pardubicích a soukromě ve Třebové u
Františka Preislera mladšího (klavír). Během války byl totálně nasazen, a
tak mohl studovat na brněnské konzervatoři až v roce 1945 (varhany u prof.
Jos. Černockého). V roce 1949 se oženil, manželka Vlasta studovala též
varhany. Další vzdělání získal na JAMU u prof. Františka Michálka. Než
nastoupil na dráhu profesora brněnské konzervatoře, nejprve se věnoval
koncertní činnosti v souboru "Čeští komorní sólisté", který vystupuje
dodnes. Z této spolupráce také vznikla
celá řada televizních a rozhlasových nahrávek. Potom učil na hudebních
školách v Kuřimi u Brna a ve Šlapanicích. Byl nejen praktickým hudebníkem,
ale věnoval se i studiu historie a teorie hudby. Objevil a z rukopisů
připravil k provedení řadu skladeb českých mistrů, které také vydal tiskem
v edici Musica antiqua bohemica. Soustředil se na Adama Michnu z Otradovic
a Jana Dismase Zelenku. Pro své žáky na konzervatoři napsal Nauku o
varhanách, která se dočkala několika vydání. Přeložil knihy a učebnice o
interpretaci (Pokus o návod jak hrát na příčnou flétnu J.J. Quantze,
Důkladná škola na housle L. Mozarta, Úvaha o správném způsobu hry na
klavír C. Ph. E. Bacha …). Varhanní hru na konzervatoři vyučoval sedmnáct
let, ještě dlouho v důchodovém věku byl lektorem odborných předmětů na
JAMU.
-
-
180 let od úmrtí
Jana Křtitele HÝBLA (3.9. 1786 – 14.5. 1834), spisovatele, básníka,
překladatele, redaktora a korektora českého tisku
-
 Vlastenečtí
druhové z České expedice i z oblíbené hospůdky Na staré rychtě mu říkali
třebovský Enšpígl. To podle jeho rodiště a veselé povahy. Narodil se
v České Třebové, kde jeho rodiče – Josef a Alžběta Hýblovi měli krupařský
obchod. Rodná chaloupka stávala pod kostelem, dnes je zde slušivě opravený
rohový dům. Slavný rodák je na průčelí budovy připomenut bronzovou pamětní
deskou od akademického sochaře Františka Formánka. Obecnou školu vychodil
v místě rodiště, německou normálku a gymnázium v Litomyšli. Jako
sedmnáctiletý odešel v roce 1803 do Prahy na filozofická studia.
Filozofii, ani následná studia techniky nedokončil a stal se literátem.
Byl korektorem v několika tiskárnách, kde pečoval o jazykové a stylistické
úpravy českých knih. Redigoval několik oblíbených časopisů, např. Českého
lidumila, Rozmanitosti, Hyllos a Jindy a nyní. Překládal divadelní hry a
prózu. Drobné prózy také sám psal jako např. Poučné a kratochvilné
historie o strašidlech, nebo humoresku Justýnčin mistrovský kus. Napsal
také významný odborný spisek Historie českého divadla od počátků až do
nynějších časů (1816). Ke konci života navázal na činnost V.M. Krameria
vydáváním děl starší české literatury (D. Adam z Veleslavína, J.F.
Hammerschmidt, Paleček …). Psal jazykem prostým a jadrným. V časopisech,
jejichž společenská funkce měla ráz populárně výchovný, pečoval i o
praktické vzdělávání lidu. V Praze žil v chudičkém příbytku
v Bartolomějské ulici na Starém Městě. A třebaže se domu, kde bydlel,
říkalo U zlatého slunce, nikdy sluneční paprsky do úzké uličky nepronikly.
V tomto prostředí také zemřel, pochován je na Olšanských hřbitovech. Jméno
Jana Hýbla nezůstalo v České Třebové zapomenuto. Je po něm pojmenována
ulice, při které stávala jeho rodná chaloupka a také místní divadelní
spolek.
-
-
95 let od
narození a 10 let od úmrtí Miloslava NERUDY (2.12. 1919 – 2.5. 2004),
známého člena místních turistů
-
 Narodil
se v České Třebové v rodině posunovače a výhybkáře ČSD. Po skončení
měšťanské školy se vyučil soustružníkem kovů a strojním zámečníkem
v Mrázově továrně na výrobu chladících strojů v Chocni. Vzdělání si
později ještě doplnil na dvouleté průmyslové škole mistrovské v Litomyšli.Zaměstnán
byl v různých podnicích, až skončil koncem třicátých let ve výtopně ČSD.
Brzy se zde stal vedoucím opravárenské čety, ale dlouho zde nepracoval.
V březnu 1943 byl nasazen na nucené práce do Německa. Jako pomocný dělník
zde zažil mnoho poplachů a náletů. Při jednom z nich byl těžce raněn.
Začátkem jara roku 1945 se mu podařilo z Berlína uprchnout domů. Do konce
války pak žil v ilegalitě. Po válce nastoupil do lokomotivního depa, kde
se stal mistrem a později školitelem zaměstnanců ČSD. Složil zkoušky na
topiče a strojvedoucího parních lokomotiv a potom i strojvůdcovské zkoušky
pro dieselové a elektrické lokomotivy. Když musel v roce 1969
z politických důvodů odejít, nastoupil na provozní oddíl, kde pracoval až
do důchodu jako technik pro opravu lokomotiv. Velkým koníčkem Miloslava
Nerudy byla turistika. Brzy po válce organizoval zájezdy pro zaměstnance
ČSD, o prázdninách pak celotýdenní výlety pro jejich děti. V letech 1966
až 1988 se stal předsedou turistického odboru TJ Lokomotiva Česká Třebová.
Mimo jiných svých aktivit byl iniciátorem a vedoucím pořadatelem
oblíbeného turistického pochodu Putování za třebovským kohoutem.
-
-
90 let od
narození a 25 let od úmrtí Karla STEINERA (31.5. 1924 – 26.4. 1989), člena
odboje a fotbalového funkcionáře
-
 Narodil
se na východním Slovensku v Košicích. Do našeho města se s rodiči
přistěhoval krátce před druhou světovou válkou. Vyučil se strojním
zámečníkem v dílnách ČSD. Svoji odbornost si ještě doplnil v letech 1940
až 1942 na Zemské strojní průmyslové škole v Litomyšli. Za války působil
v odbojové skupině Mladý východ. Po zatčení v roce 1943 prošel řadou
věznic u nás i v Německu. Z Terezína byl osvobozen 5. května 1945
Mezinárodním červeným křížem. Za protifašistickou odbojovou činnost
obdržel řadu vyznamenání. Po druhé světové válce vystudoval Vojenskou
akademii v Hranicích a stal se důstojníkem československé armády. Dlouho
jím ale nebyl. Jako nespolehlivý byl v roce 1949 propuštěn. Nastoupil do
dolů, pracoval i v n.p. Strojtex Česká Třebová. V roce 1955 byl zatčen za
protikomunistický odboj a vězněn do srpna 1960, kdy jej propustili na
amnestii. Rehabilitován byl až Vyšším vojenským soudem v Trenčíně v srpnu
1990. Když se vrátil z Leopoldova domů, našel po velkých obtížích práci
v družstvu invalidů Orlík. Při zaměstnání studoval dálkově Střední
ekonomickou školu v Brně. Krátce před důchodem byl zaměstnán na stavbě
krytého plaveckého bazénu, kde se zabýval ekonomikou stavby. Ve svém volnu
pracoval v oddílu kopané TJ Lokomotiva (vedoucí žákovských mužstev, trenér
a vedoucí B mužstva, zakladatel a vedoucí dívčí kopané od jejího založení
až po zrušení).
-
-
125 let od
narození Václava ŠREFLA (14.5. 1889 – 13.6. 1965)
-
 Narodil
se v Kunvaldu v rodině zemědělce. Měl ještě sedm sourozenců. Základní
školu absolvoval v Žamberku, pak se vyučil zámečníkem. Teoretické
vědomosti získal v pokračovací škole v Králíkách. Po praxi, kterou vykonal
v textilní továrně Jan Hernych a syn (Ústí nad Orlicí), v parní cihelně a
pile Josefa Holase (Ústí nad Orlicí) a v továrně hospodářských strojů
v Litomyšli se věnoval obchodní činnosti. Tu zahájil v podniku strýce
Antonína Kalouse v Jablonném nad Orlicí, pokračoval v Kunvaldu
(samostatně) a v roce 1912 u filiálky fy Šmok v Hylvátech, kde stroje i
opravoval. Během první světové války pracoval v muniční továrně v Liberci.
Koncem války se seznámil s Josefem Jindrou, majitelem menší továrny na
mosazné zboží na Parníku u České Třebové. Dohodli se na spolupráci. Václav
Šrefl se staral o finanční a obchodní záležitosti, Josef Jindra vedl
výrobu. Postupem let spolu vybudovali dobře prosperující podnik,
zaměstnávající až 170 lidí. Po jedenácti letech (1929) se oba společníci
rozešli. Za necelý rok po rozdělení majetku uvedl Václav Šrefl do provozu
vlastní podnik v České Třebové. Ten úspěšně vedl až do osudného znárodnění
v roce 1948, kdy přišel nejen o továrnu, ale i vilu na Parníku a zůstal
s rodinou úplně bez prostředků. Jeho manželka pak pracovala několik let v parnické
textilce, aby měli alespoň malou penzi. Poslední roky života Václav Šrefl
dožil za podpory svých tří dětí v činžovním domě na Farářství, kde také
zemřel.
Jan Skalický
|