-
30 let od úmrtí Františka KREJČÍHO (21.10. 1901 – 13.6.
1984), odborníka na astronomii
-
 Narodil
se v České Třebové. Měl ještě dva mladší sourozence. Otec padl v první
světové válce, neznámo kde. Matka zemřela, když mu bylo dvanáct roků.
František se vyučil černému řemeslu v továrně Kolben – Daněk v Praze a
vrátil se domů. Pracoval ve strojírně L. Kapouna v České Třebové, odkud
přešel do služeb ČSD a stal se strojvedoucím. V roce 1946 odešel do
Karlových Varů, kde pokračoval i nadále jako strojvedoucí. Když musel ze
zdravotních důvodů zaměstnání opustit, nastoupil do redakce závodního
časopisu na dole Marie Majerová v Sokolově. Od mládí se zabýval
astronomií, ale až v Karlových Varech se jí mohl plně věnovat. Stal se
vůdčí osobností amatérské astronomie. Byl vynikajícím jejím
popularizátorem, vedl astronomický kroužek, přednášel, vydával odborný
časopis, fotografoval meteory. Z jeho iniciativy byla vybudována
karlovarská lidová hvězdárna, kterou řadu let vedl. Po jeho smrti byla
hvězdárna a jedna z přilehlých ulic pojmenována jeho jménem. Jméno
Františka Krejčího má i planetka , objevená 21. září 1997 na hvězdárně
v Ondřejově. Nebeské těleso se jmenuje 29 473 Krejčí. Za zásluhy o
astronomii získal čestné členství v Československé astronomické
společnosti, která mu udělila Keplerovu a Koperníkovu medaili. Stal se
také čestným členem Akademie věd. Do rodného města České Třebové přijížděl
nepravidelně za svými přáteli a známými a také mu šlo o aktivizaci
astronomického kroužku na zdejším gymnáziu. Do školy přivážel a též
posílal veškeré dostupné propagační materiály.
-
-
105 let od narození Jindřicha PRAVEČKA mladšího (28.6. 1909
– 11.2. 2000), hudebního skladatele, pedagoga a dirigenta významných
dechových orchestrů
-
 Pocházel
z kantorské a muzikantské rodiny. Mládí prožil ve svém rodišti
Výprachticích, studentská léta zase u nás v České Třebové, kam přišel jako
jedenáctiletý v roce 1920, když zde jeho otec Jindřich Praveček starší
dostal učitelské místo. Mladý Jindřich v našem městě navštěvoval reálné
gymnázium a zároveň dojížděl do Pardubic na hudební školu k prof.
Stanislavu Ondříčkovi. A tak se stalo, že současně s maturitou ukončil i
hudební studia. Hru na housle později zdokonalil na Mistrovské škole
pražské konzervatoře u prof. Jaroslava Kociana. A nezůstalo jen u tohoto
nástroje. Na téže škole ještě vystudoval dirigování u prof. Pavla Dědečka
a kompozici u prof. Jaroslava Řídkého.
- Celý svůj muzikantský život spojil s dechovou hudbou. Byl vojenským
kapelníkem, velitelem vojenské hudební školy v Praze, zakladatelem
Ústřední hudby československé lidové armády, vyučoval instrumentaci pro
dechové nástroje na Janáčkově akademii múzických umění. Ovládal suverénně
kromě taktovky ještě housle, klavír a křídlovku. A navíc i umění
skladatelské.Celkem napsal asi 150 skladeb, převážně pro dechové
orchestry, upravil oblíbené směsi lidových písní. Byl mezinárodně
uznávanou osobností a velkou uměleckou autoritou. Své dlouholeté
zkušenosti ještě dlouho v důchodovém věku předával mnohým dechovým
orchestrům, vedl odborné semináře, zasedal v porotách mezinárodních
soutěží, nechyběl na žádném velkém festivalu (Kolín, Cheb, Rtyně
v Podkrkonoší, Lanškroun …). Výrazně se zapsal do historie naší dechové
hudby a byl za to po právu oceněn. V roce 1966 se stal zasloužilým
umělcem, v předvečer svých osmdesátých narozenin byl jmenován národním
umělcem. Jindřich Praveček mladší byl v roce 1965 jmenován čestným občanem
města České Třebové. Na naše město nikdy nezapomněl. Jezdíval sem za
rodiči, kteří obývali jeden z činžovních bytů na Farářství. Mohli jsme jej
také občas vidět za dirigentským pultem symfonického orchestru Smetana. A
nechyběl ani na oslavách 700 let trvání města v roce 1978. Zemřel po
dlouhé nemoci ve věku 90 let v pardubické nemocnici. Jeho pohřeb se konal
23. února v krematoriu v Praze – Strašnicích. Pochován je spolu s rodiči
v rodinném hrobě ve Výprachticích.
-
-
10 let od úmrtí prof. Hany HABRMANOVÉ – FOJTOVÉ (19.1. 1937
– 11.6. 2004), dlouholeté členky pedagogického sboru českotřebovského
gymnázia
-
Manželé Fojtovi přišli do našeho města za prací ze severních Čech.
Narození jejich dcery v Praze bylo jen kratičkou epizodkou. Výpravčí a
dispečer ČSD, známý loutkář a betlemář Václav Fojt byl jejím otcem. Hana
v České Třebové absolvovala Jedenáctiletou střední školu (maturovala
v roce 1955) a v Praze Vysokou školu pedagogickou s aprobací dějepis,
čeština. Aprobaci si ještě později rozšířila dálkovým studiem španělštiny
na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
- Na českotřebovském gymnáziu působila více než 40 let a patřila
k nejuznávanějším a nejoblíbenějším učitelům této školy. Na školu (tehdy
se jmenovala Střední všeobecně vzdělávací škola) přišla v září 1963 a
působila zde téměř do posledních hodin svého života. Jejím oblíbeným
předmětem byl dějepis, ale měla ráda i další předměty, které učila –
češtinu, španělštinu, latinu i hudební výchovu. Hudba, jako celoživotní
koníček ji doprovázela celým životem. Pravidelně navštěvovala koncerty
vážné hudby, byla členkou pěveckého sboru Bendl, vedla pěvecký sbor
gymnázia, hrou na klavír doprovázela divadelní hry českotřebovských
loutkářů, dlouhá léta hrála na harmonium při bohoslužbách Církve
československé husitské.
-
-
Významné životní jubileum učitelky hudby a pozdější
ředitelky LŠU Jindřišky VANÍČKOVÉ, narozené 2. června 1934
-
 Přestože
se narodila v České Třebové, nejranější dětství prožila s rodiči a mladší
sestrou v Devínském jazeru u Bratislavy na Slovensku. Otec Jindřich
Vostárek v té době působil v Lokomotivním depu v Bratislavě jako
strojvedoucí ČSD. V roce 1939 se rodina Vostárkova vrátila do České
Třebové a nastěhovala se do podkrovního bytu v Domě práce. Jindřiška zde
vystudovala gymnázium (1953) a nastoupila do zaměstnání k ČSD. Pracovala u
vozové služby Železniční stanice v České Třebové do roku 1958. V červnu
1955 se provdala za Eduarda Vaníčka, učitele a pozdějšího ředitele místní
hudební školy. O tři roky později (1958) se jim narodil syn Eduard, dnes
vynikající hudebník – houslista.
- Hudbě se věnovala od dětství. Nejprve soukromě u Z. Bezdíčkové a
M. Pachové, později v Městské hudební škole, kde absolvovala osm ročníků
klavírní hry (1945 až 1953). Po té spolupracovala s M. Pachovou opět
soukromě. V roce 1960 nastoupila na žádost ředitele Šimečka na hudební
školu v České Třebové jako externí učitelka klavíru. Po odchodu učitelky
Mojžíšové (1963) se stala interní učitelkou na plný úvazek. Během
pedagogické činnosti vystudovala brněnskou konzervatoř (prof. J. Doležal).
V letech 1986 až 1992 byla ředitelkou českotřebovské LŠU. Působila
v pěveckém sboru Českotřebovských učitelek (dirigent Ant. Šimeček),
nepravidelně také spolupracovala s pěveckým sborem Bendl. V důchodovém
věku ještě působila na ZUŠ v Ústí nad Orlicí a spolupracovala s místním
DDM.
-
Jan
Skalický
|