- 130 let od
narození Františka BĚLSKÉHO (12.8. 1884 – 17.1. 1968), akademického malíře
a středoškolského profesora
-
 Narodil
se v Kosmonosích u Mladé Boleslavi. Vyučil se kovářem, krátce pracoval
jako dělník v textilní továrně, poté se začal učit fotografem. Následovala
studia na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, na Královské bavorské akademii
výtvarných umění v Mnichově (prof. Otto Seitz) a na Akademii výtvarných
umění v Praze (profesoři Emanuel Dítě, Vojtěch Hynais, August Brőms).
Získané zkušenosti ještě rozšířil cestami za obrazy do Itálie, Německa,
Francie a Holandska. Věnoval se zejména portrétní a figurální tvorbě, ale
maloval také květiny, krajiny, hospodářská zvířata, zátiší a panoramatické
pohledy na města a městská zákoutí. František Bělský je také tvůrcem
velkolepého třídílného obrazu Vztyčení státní vlajky, který byl ozdobou
slavnostní síně českotřebovského gymnázia. Dnes je obraz nezvěstný.
Nejvíce si ale cenil obrazu malovaného uvnitř kostela sv. Jakuba, který
uchovával pro svého syna Vratislava. Je i autorem portrétů – učitele Jana
Tykače a buditele Jana Hýbla pro českotřebovské muzeum. Několik muzejních
obrazů také zrestauroval. Převážně používal olejové a pastelové barvy,
málo známá je jeho grafická tvorba. Pravidelně obesílal výroční výstavy,
které pořádala Jednota výtvarných umělců, vystavoval v řadě měst doma i za
hranicemi (např. Záhřeb, Londýn). Velké množství jeho obrazů je
v soukromých sbírkách v Praze, na Chrudimsku, Jindřichohradecku a
Českotřebovsku, některé vlastní Městské muzeum v České Třebové. Většina
jeho grafických prací je v Americe. Prof. Bělský se též objevoval
v různých uměleckých porotách a také byl jmenován prvním čestným předsedou
Mezinárodního svazu mírových umělců.
- Do našeho města přišel v roce 1923 a až do roku 1944 zde působil jako
profesor kreslení a modelování na reálném gymnáziu. V té době měl za sebou
vojenskou povinnost, svatbu a několik let praxe na středních školách
v Novém Městě na Moravě a Jindřichově Hradci. Rodina Bělských bydlela
nejprve v ředitelské vile reálného gymnázia (dnes ZUŠ), později si
zakoupila vlastní domek ve Svatováclavské ulici na Trávníku. Na odpočinku
žil v Kosmonosích, svém rodišti, kde také zemřel a je pochován.
-
- 85 let od
úmrtí Františka BUŘÍVALA (1.10. 1868 – 8.8. 1929), odborového předáka a
politika
-
 Narodil
se v České Třebové. Původně pracoval v obchodě (absolvent obchodní školy).
Protože zde byl nespokojen, vstoupil v roce 1890 do služeb bývalých
rakouských státních drah. Začínal v Mostě jako zapisovač vozů. Po složení
telegrafních a dopravních zkoušek jej přeložili do Veselí nad Lužnicí, kde
vykonával funkci staničního dozorce a později v Chotyčanech staničního
mistra. Když došlo k otevření místní dráhy Německý Brod – Žďár, byl
povýšen na správce stanice ve Žďáru. Potom byl ještě staničním mistrem na
Smíchově, kancelistou pražského ředitelství a opět staničním mistrem
v Nuslích. Do výslužby odešel 1. ledna 1902, aby se mohl plně věnovat
tehdejší Zemské jednotě zřízenců drah. Od 1. dubna stejného roku zde
působil ve funkci tajemníka. V letech 1907 až 1918 byl poslancem rakouské
říšské rady. Mimo jiné inicioval obranný boj českých železničních
zaměstnanců proti Vídni, známý pod jménem „ pasivní resistence“. Za 1.
světové války se zúčastnil domácího odboje. Když se vše prozradilo, byl
zatčen a odsouzen k pěti letům těžkého žaláře. Trest si odpykával
v pevnosti ve Staré Gradišce ve Slavonii. Po vzniku samostatného
Československého státu (1918) působil jako poslanec Národního shromáždění,
v letech 1920 až 1925 byl místopředsedou poslanecké sněmovny. Vždy
kandidoval za stranu národně sociální, kterou také v roce 1897
spoluzakládal. Zemřel v nemocnici v Novém Bohumíně (okres Karviná), když
před tím se léčil v lázních Darkově. Pochován je v urnovém háji na
českotřebovském hřbitově.
-
- 105 let od
narození Viléma KYRALA (16.8. 1909 – 26.9. 1961), hudebního skladatele,
pedagoga a dirigenta významných orchestrů
-
 Narodil
se na Parníku u České Třebové v rodině malého živnostníka. Právě tento
důvod mu v pozdějších letech dělal problémy, dokonce musel předčasně
z armády … Hudební základy ve hře na housle získal u otce, venkovského
kapelníka, hře na klavír se učil u Valerie Seidlové. Později se ještě
vzdělával na hudební škole v Pardubicích (1924 až 1928) a na pražské
konzervatoři (1928 až 1931) kde navštěvoval varhanní, kompoziční i
dirigentské oddělení a také třídu houslí prof. Rud. Reissiga. V roce 1938
ještě vykonal státní zkoušky z dirigování orchestru a sborového zpěvu. Po
studiích se vrátil domů k rodičům. Učil hudební výchovu na reálném
gymnáziu, byl městským kapelníkem, dirigentem Orchestrálního sdružení
Smetana a sbormistrem českotřebovského pěveckého spolku Bendl. S ukončením
2. světové války odešel do Prahy. Byl zde postupně referentem kulturního
oddělení ÚRO, kapelníkem pražské posádky a od roku 1953 redaktorem zábavné
hudby a dirigentem orchestru Československého rozhlasu. Později odešel do
Kraslic, kde odborně instruoval velký dechový orchestr, složený z učňů
závodu AMATI (obdobně jako Jindřich Praveček mladší). Zanedbatelná není
ani jeho činnost skladatelská. Napsal řadu estrádních a tanečních skladeb
pro dechový orchestr. Prvního úspěchu dosáhl v roce 1936 polkou, která po
deseti letech dostala název Brigádnická. K ní postupem času přibyly další
známé skladby. Připomeňme si alespoň pochod Strahov 1948, mazurku Pro
Mařenku, valčík Pohádka jara a také suitu Z rodného kraje, která obsahuje
tři části : U Třebovských stěn, V březině a Na břehu Orlice. Dnes nám
jméno Viléma Kyrala v České Třebové připomíná jedna z parnických ulic a
také pamětní deska na domě, kde prožil velkou část života.
-
-
- 25 let od
úmrtí Marie SKÁLOVÉ (29.10. 1908 – 6.8. 1989), známé českotřebovské
sokolky a učitelky rytmiky na hudebních školách.
-
 Narodila
se v nejstarší českotřebovské čtvrti U Kostelíčka. Pocházela z osmi dětí
povozníka Jana Skály. Když otec po úrazu předčasně zemřel, odpovědnost za
živnost a malé hospodářství převzala matka. A pomáhat musely i všechny
děti včetně Marie. V čase volna, kdy ostatní po těžké práci odpočívali,
chodila Marie do tělocvičny Na Skále. Brzy vynikala v nářaďovém tělocviku
i na lehkoatletických závodech. Dostala se dokonce do reprezentačního
výběru Československé obce sokolské. Toto družstvo s úspěchem hájilo barvy
ČSR doma i v zahraničí. V roce 1938 byla Marie v družstvu žen, které
v Mezinárodním tělocvičném závodě v rámci X. všesokolského sletu v Praze
zvítězilo. Ženy vítězného družstva obdržely zlaté medaile mistryň světa.
Později jako cvičitelka předávala svoje zkušenosti dalším generacím. Po
válce byla učitelkou rytmiky na hudebních školách v České Třebové a v Lanškrouně.
Když s tímto povoláním skončila, nastoupila do n.p. Perla v České Třebové
– Parníku (oddělení adjustace v úpravně tkanin), kde pracovala až do
odchodu do důchodu. I zde, jako členka krajského výboru Dobrovolné
sportovní organizace Jiskra, organizovala sportovní zájmovou činnost.
Dokud ji zdravotní stav dovoloval, vedla také dětský taneční kroužek při
tehdejším Občanském výboru U Kostelíčka. K nácviku národních a lidových
tanců jim sloužila stodola rodné chalupy v ulici Na Kopečku. A nepomáhala
jen dětem. Často se na ni obraceli i místní herci. S tanečním kroužkem
pravidelně vystupovala při různých akcích ve městě a okolí. Poslední roky
žila u dcery Evy. Mezi svými nejbližšími také zemřela. Pochována je
v rodinném hrobě na českotřebovském hřbitově.
-
Jan Skalický
-
-
|