ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  LEDEN  2015
 
165 let od narození hudebního skladatele a spisovatele Václava Vlastimila HAUSMANNA (1.1. 1850 – 11.4. 1903)
Narodil se v rodině učitele Antonína Hausmanna v Polici nad Metují. Ten měl také největší zásluhy na hudebním rozvoji svého syna. V šesti letech hrál Václav na klavír, housle a flétnu, jako sedmiletý komponoval drobné skladbičky. V patnácti letech složil operetu Před myslivnou a také písně a skladby pro varhany. Po studiích na učitelském ústavu a varhanické škole v Praze nastoupil na učitelské místo do České Třebové. Než v roce 1871 opustil školní službu, stačil se ještě oženit se slečnou Jiřinou Vostárkovou. Od té doby se plně věnoval pouze hudbě. Jako ředitel kůru a kapelník působil v Rožnově na Moravě a v Německém Brodě. V roli vojenského kapelníka vystupoval v Karlovci v Chorvatsku. Hudební dráhu zakončil v Bílku ve Slezsku (kapelník městského divadla, hudební pedagog a ředitel kůru), kde pobyl plných 14 let.
S úspěchem komponoval opery, operety, baletní hudbu i skladby církevní. Největší úspěch měla opera Katilina z Meuhofenu s více než 100 reprízami a také Golgota, monumentální církevní dílo na slova K.V. Raise. Za svého působení v Německém Brodě založil Zemský spolek varhaníků. Neméně známá byla i jeho činnost vydavatelská. Ve svých listech zveřejnil i část vlastních odborných článků. Svůj bohatý život věnovaný převážně hudbě ukončil u své dcery E.Z. Rybičkové v České Třebové, kde je také pochován na místním hřbitově.
 
75 let od úmrtí středoškolského profesora Františka MALOCHA (24.4. 1862 – 13.1. 1940)
Narodil se v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině veterináře. Vystudoval vyšší reálku a potom učitelský ústav v Kutné Hoře. Začal učit na obecné škole v České Třebové (1887 až 1893), dalším jeho působištěm byla Třemešná u Plzně a Plzeň, kde učil na měšťanských a pokračovacích školách. V březnu 1918 odešel na Slovensko, kde působil jako středoškolský profesor na učitelských ústavech v Levicích a později ve Štubnianských Teplicích u Martina. Přestože se botanice věnoval již za svého působení v České Třebové, systematickému sbírání rostlin se věnoval až od roku 1896. Za svůj život nashromáždil přes 25 000 rostlin, které jsou uloženy v mnoha pečlivě zhotovených herbářích. Malochovy herbáře vlastní Univerzita J.E. Purkyně v Brně, Přírodovědecká fakulta UK v Praze, Národní muzeum v Praze, Západočeské muzeum v Plzni a Východočeské muzeum v Pardubicích. Jeden z Malochových herbářů má ve svých sbírkách i Městské muzeum v České Třebové. František Maloch pořídil i řadu fotografií zajímavých lokalit, které jsou dnes většinou chráněnými územími. Aktivně se podílel i na úseku ochrany přírody. Když byl v roce 1925 penzionován, vrátil se ze Slovenska do Plzně. V terénu ale již nikdy nepracoval. Zemřel v Plzni ve věku nedožitých 78 let. V polesí Háj nad řekou Berounkou byla Františku Malochovi 23. září 1951 odhalena pamětní deska. V roce 1967 bylo celé okolí (2,19 ha) vyhlášeno chráněným nalezištěm a pojmenováno Malochova skalka. V roce 2003 byla v Plzni otevřena naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Trasa je dlouhá asi 9 km, má celkem 11 informačních tabulí a prochází i přes chráněné území Malochova skalka.
 
100 let od narození Františka PREISLERA (29.1. 1915 – 25.3. 1983), dirigenta řady orchestrů a hudebního skladatele
Pochází ze známé hudební rodiny Preislerů a je již čtvrtým Františkem v pořadí. Od útlého dětství projevoval výrazný hudební talent. V deseti letech hrál tak dobře na klavír a varhany, že často zastupoval otce i dědečka při veřejných hudebních produkcích. Ve třinácti letech byl přijat na pražskou konzervatoř, kterou vystudoval pod vedením takových osobností jako byli profesoři Biederman, Douša, Dědeček, B. Ostrčil. J, Křička nebo J.B. Foerster. Po studiích se na krátkou dobu  vrátil do rodného města České Třebové. Brzy ale nastoupil dirigentskou dráhu zaměřenou na divadlo (Pardubice, Kladno, Plzeň, Opava, Olomouc). Pohostinsky vystupoval v Národním divadle v Praze, Státním divadle v Brně a na operních scénách v zahraničí. Oddirigoval více než 4100 operních, operetních a baletních představení. Nastudoval kolem 300 operních a 250 operetních premiér. Bohatá byla i jeho činnost skladatelská. Je autorem řady scénických, chrámových a příležitostných skladeb. Napsal i jednu operetu z prostředí „ nádražáků“ Šly panenky silnicí z roku 1936. České Třebové jsme jej často viděli nejen v roli dirigenta, ale i jako klavírní doprovod známých hudebních osobností. Hrával také v místním kostele na varhany. Po odchodu na zasloužený odpočinek se definitivně vrátil domů do Třebové, kde také zemřel a je pochován.

100 let od narození Antonína ŠIMEČKA (18.1. 1915 – 24.10. 1993), známého hudebníka a ředitele hudebních škol v České Třebové a v Ústí nad Orlicí.

Byl hudebním pedagogem, muzikantem, sbormistrem a dirigentem. Přestože se narodil v Praze, hudební dráhu započal v roce 1939 jako ředitel nově zřízené hudební školy v Ústí nad Orlicí. Mimo to účinkoval v proslulých Ústeckých hudebních pátcích, pomáhal řídit Orchestrální sdružení a pěvecký sbor Lukes. Plných 30 let také působil v odborné porotě Kocianovy houslové soutěže a stál u zrodu Komorního orchestru Jaroslava Kociana. V roce 1958 přišel na LŠU do České Třebové na uvolněné místo ředitele. Pod jeho vedením se škola neobyčejně rozrostla a to na čtyři studijní obory. Vedl Komorní pěvecký soubor českotřebovských učitelek při LŠU, dirigoval a také hrál na violu v Orchestrálním sdružení Smetana, působil v Českotřebovském kvartetu a triu. Mnoho práce také vykonal ve funkci předsedy kulturní komise města. V roce 1983 se vrátil zpět do Ústí nad Orlicí. U příležitosti sedmdesátých pátých narozenin byl jmenován čestným občanem města Ústí nad Orlicí.

 

 Jan Skalický