Fraška místo soutěže

Fraška místo soutěže ?! - na ZUŠ Lanškroun
Dne 12.2.se konalo v ZUŠ Lanškroun okresní kolo soutěže ve hře na dechové nástroje, které se účastnila i děvčata z naší českotřebovské ZUŠky. Jako rodič jedné z účinkujících jsem přijel na vyhlášení výsledků, ale to co jsem viděl a slyšel, mě dost zarazilo.
Když jsem přijel, přišla za mnou paní učitelka, která učí hru na třebovské škole a říkala mi, že je nadšená, jak to holky krásně zahrály, a zářila spokojeností. Když došlo na vyhlášení výsledků, rychle se výraz v její tváři změnil. Bylo vidět zklamání a rozčarování i na tváři našich děvčat z toho, že přes velmi dobré výkony skončila na 3.místech. Na celé soutěži byla přítomna i maminka jedné účinkující, která celou soutěž viděla i slyšela a říkala, že je přinejmenším divné, že naše děvčata hrála velmi dobře a skončí takto. Paní učitelka se šla poté zeptat poroty, jak došla k takovým závěrům a já jsem se zatím bavil s našimi děvčaty, jak to vidí ony. Samozřejmě jim nebylo do řeči. Po čase jsme se sešli s paní učitelkou, která mi přinesla nějaké podklady.
Zaráží mě, že dle manuálu hodnocení soutěží v části A bodě 7 je napsáno: Pokud to není nezbytně nutné, není do poroty navrhován pedagog, který má v soutěži své žáky.! To bylo porušeno, neboť 4 z 5 porotců měli v soutěži více než 1 žáka. Je zvláštní, že jedna porotkyně se vyjádřila k repertoáru jedné třebovské soutěžící, která hrála skladbu od Jacoba van Eycka v tom smyslu, že tyto skladby žáci ZUŠ často nehrají. Přesto když otevřeme renomovanou učebnici hry na zobcovou flétnu - Flautoškola, nalezneme tam hned několik takových skladeb. Udivuje mě, že tuto učebnici porotkyně, která učí hru na flétnu, evidentně nezná, ačkoliv je to čerstvá absolventka konzervatoře. Evidentně se s třebovskýmy děvčaty nepočítalo, že na soutěž přijedou a už vůbec, že budou tak kvalitně připravené a konkurenceschopné. Paní učitelka se dokonce divila, že hrály dvě soutěžící částečně stejný repertoár, přesto vyhrála dívka, která ve stejné skladbě prokazatelně více chybovala. Třebovská dívka technicky značně převyšovala hru konkurentky, přesto se umístila na horším místě. A to také dvě třebovská děvčata hrála jako jediná na soutěži na dvě velikosti fléten. Nejvíc mě štve, že když se paní učitelka šla zeptat poroty, na důvod umístění třebovských děvčat, nikdo jí nesdělil nějaké zásadní výhrady.
Moje dcera navíc zahrála jednu skladbu úplně sólově bez doprovodu. To patří mezi nejobtížnější disciplíny. Jak si tedy vysvětlit náhlou poruchu sluchu většiny poroty, neboť jedna paní učitelka, která též vyučuje hru na flétnu, říkala naší paní učitelce, že třebovská děvčata by měla vyhrát.Mrzí mě, že jsem nemohl celou soutěž sledovat i já, protože bych si to celé nahrával a možná by nebyl důvod psát tento text. Nevím, ale zarazilo mě, když mi dcera říkala, že rodiče nesmí na soutěži natáčet výkony ostatních soutěžících. Z jakých asi důvodů?
Zaráží mě, že v dnešní době učíme děti hrát v životě fair play, a pak takto narazí na realitu už na dětské okresní soutěži. Mám snad dětem říci, že tak to prostě v životě chodí, že život není fér? To dětem přece říci nemůžu. Jakou pak mají mít motivaci pro další hraní? Jsem moc rád,že to např. moje dcera i po takovéto zkušenosti nevzdala, a chce se hře na flétnu věnovat i nadále. Má na tom jsitě velký podíl i její paní učitelka Červinková, které tímto velmi děkuji, že mou dceru (a nejen jí) učí. Chci zdůraznit,že toto nepíšu jako rodič, který si chce stěžovat na to, že nepostoupila jeho dcera, ale zaráží mě neférovost celé soutěže. Svou dceru poslouchám každý den, a vím, že se poctivě připravuje a hra na flétnu pro ni hodně znamená. Proto jsme se rozhodli na tuto soutěž jet, neboť od paní učitelky vím, že Verča splňuje technickou i výrazovou úroveň odpovídající 4. kategorii soutěží. Dosud jsem si myslel, že smyslem soutěží je vytváření motivujícího prostředí a podpora začínajících hudebníků. To má dokonce každá škola ve školním vzdělávacím plánu. O tom mě a nejen mě ale soutěž v Lanškrouně nepřesvědčila.
Chci poděkovat všem učitelům na ZUŠ Česká Třebová, že se našim dětem věnují a snaží se je dobře vést. Vím,že se ,,potrefená husa vždycky ozve‘. Rozhodně se neschovávám, pokud po mě bude někdo požadovat omluvu, neomluvím se. Za svými názory si stojím. Naopak,budu požadovat po té osobě, aby se omluvila našim děvčatům, která na soutěži vystupovala a do očí jim vysvětlila, kterých chyb se dopustila, a v čem byly jejich výkony horší než výkony ostatních.Trvám na tom,že moje dcera je schopna předvést stejně dobrý výkon kdykoliv, neboť se pravidelně zúčastňuje různých besídek a koncertů . Václav Vaněk