Modlitba                                                                                   

Když jsem byl kluk, tak si vzpomínám, že mě moji spolužáci na základní škole litovali. Představovali si, že jako křesťan trávím strašně nudný čas nějakým neustálým modlením. Dnes, když jsem dospělý, tak se víc než s posměchem setkávám s prosbou, abych se jako duchovní za ně modlil. Za jejich starosti, problémy, obavy, plány, nemoci, smutky a mohl bych ve výčtu lidských důvodů probouzejících potřebu modlit se, pokračovat. Rád se s lidmi a za lidi modlím. Přesto ještě raději jim vyprávím o tom, že je někdo, kdo slyší právě jejich vlastní modlitbu. Volání srdce, bolest duše, zranění, smutek, strach, ale i radost lze zabalit do pomyslného poštovního balíčku, který můžeme nazvat modlitbou a poslat tam nahoru. Vůbec ne proto, že snad věřící by to měl dělat, ale proto, že jednoduše někdo naslouchá. Jak se modlit, jak vyrobit balíček svých starostí a proseb a poslat ho na správnou adresu? Mohu tě uklidnit, že nemusíš cestovat do Tibetu, abys otáčel modlitebními mlýnky, nemusíš navštívit žádné poutní místo, nemusíš se naučit nic nazpaměť. Nech tiše promluvit své srdce. Stejně tak, jak mé děti přijdou za mnou a mou manželkou, když je bolí noha, nebo se svěří se svým trápením s kamarády, funguje i modlitba. Vždyť jsme vlastně děti, s léty si ovšem hrajeme na dospěláky. Domníváme se, že jsme chytřejší, moudřejší a samostatnější, přesto v závěru naší životní pouti vzpomínáme milující maminku. Bez ohledu na to, kolik nám je, máme někoho, kdo s láskou slyší hlas dětí, a já každému z vás přeji, abyste si jen připomněli, že jste děti. Pak pochopíte i to někdy možná tajemné slovíčko modlitba.

Kazatel Církve adventistů Česká Třebová. Samuel Vaněk