Ještě k Třebovským stěnám
Se zájmem jsem přečetl článek o Třebovských stěnách a zajímavostech; které se zde nacházejí, uvedený v lednovém čísle Českotřebovského zpravodaje. Tato oblast má své kouzlo v každé roční době a přesto, že je dobře dostupná v týdnu linkovými autobusy, jen málo občanů České Třebové ji navštívilo. Údaje, které jsou v článku uvedeny, bych rád ještě trochu doplnil.
Původní tábořiště Myšiny, užívané před druhou světovou válkou i po ní ještě v padesátých letech, bylo asi 150 metrů od studánky směrem do skal, při okraji svahu nad Horní Dobroučí. Jeden z největších „ potlachů", které se konaly vždy v předvečer svátku Jana Husa, zde byl v roce 1947, kdy se sešlo víc než 150 kamarádů, a to nejen z České Třebové a nejbližšího okolí, ale i z Prahy a Plzně. Akci zajišťovala v podstatě osada Korzárů. Její šerif Vašek Kovář jej zahájil krátkým proslovem a vzpomínkou na kamarády, kteří se již nikdy těchto srazů nezúčastní. Potom hrstí loučí, zapálených na malém vedlejším ohníčku, podpálil připravenou hranici. Za zvuků kytar, vozembouchů a střelby světic se oslava protáhla až do ranních hodin.
Tábořiště, užívané v současné době, vzniklo teprve v 50 letech. Do té doby zde stál hospodářský objekt, který po odchodu původních majitelů, němců, byl užíván spolu s dalším hospodářským objektem, nacházejícím se asi 50 metrů západně na svahu, českotřebovskou organizací  Aeroklubu ČSR pro přenocování svých členů a pro uložení letadel a pomocného materiálu. Jezdilo sem kolem dvaceti osob, od začátečníků až po zkušené piloty. Výcvik, který se zde prováděl, začínal na nedalekém svahu, a to kluzákem, jinak řečeném glajtr. Skupina 6 až 8 lidí nejdříve letadlo ručně přepravila na vrchol svahu a pak se rozdělila. Jeden usedl na sedátko stroje, druhý zůstal za letadlem s tím, že ho na povel odpojí od kolíku, ke kterému bylo upevněno. Zbývající se chopili dvou gumových lan, upevněných na špici letounu, a táhli ho z kopce dolů. Při dostatečném napnutí lan byl dán povel k uvolnění stroje a pilot s ním odletěl pod svah. A potom zase všichni letadlo ručně dopravili do výchozí pozice. K létání na větroni musel adept složit náročné zkoušky. Měl ale výhodu, že do vzduchu ho pomocí ocelového lana vytáhl motorový naviják. Na křížku, který byl osazen nedaleko nového tábořiště, byla zaznamenána jména většiny členů Aeroklubu ČSR, kteří zde létali.
Ing. M. Řezník

Fotografie - osada Korzáři včetně šerifa Václava Kováře