Kříž nešťastného řezníka u pivovaru                                   
Tak nazval českotřebovský učitel a ředitel obecné a měšťanské školy dívčí, zakladatel městského muzea, autor řady vlastivědných statí, didaktických spisů i literatury pro mládež Jan Tykač jednu z místních pověstí, které v roce 1884 vydal ve třech svazcích pod názvem „České povídky“ u M. Knappa v Praze - Karlíně. V prvním díle této sbírky pověstí a báchorek z našeho města a okolí vypráví prázdninový příběh sourozenců Karla a Boženy, dětí pražského kupce Zahradníka, které se s matkou a spřátelenou rodinou profesora Havla vydali do České Třebové na letní byt. Po příjezdu poobědvali v Dařílkově hotelu u nádraží (dnes Padevět) a poté se předem objednaným povozem odebrali na Hory, kde byli ubytováni v lázeňské budově. Po Horách i na delších vycházkách doprovázela děti obou rodin zjednaná chůva Verunka, starší žena z České Třebové. Ta si záhy získala přízeň dětí svou laskavostí a zejména jako vypravěčka nejrůznějších příběhů a pověstí z našeho města i okolních obcí.
Při jedné vycházce z Hor do České Třebové se děti domluvily, že děvčata s Verunkou půjdou kolem pivovaru po silnici, zatímco chlapci obejdou pivovar z druhé strany přes louky a dole se potom setkají. Děvčata však na chlapce pod pivovarem dlouho čekala a když se chlapci konečně objevili, vysvětlili příčinu svého zdržení.
Nechme nyní promluvit Jana Tykače:
„Našli jsme tam za plotem starý kamenný kříž a na ten jsme se dívali.“
„Ach, to jest kříž nešťastného řezníka,“ podotkla Verunka.
A hned dětem na jejich prosby a naléhání vyprávěla, že kříž připomíná jednoho českotřebovského řezníka, velkého siláka, který kdysi ve Zhoři koupil krávu. Kráva byla nepokojná a silně se vzpouzela, až její majitel nechtěl řezníka samotného se zdivočelým zvířetem pustit na cestu. Řezník, vědom si své síly a zkušenosti však na jeho rady nedal, vzal krávu za provaz a vyrazil dolů z kopce ke Třebové. Celou cestu vší silou krávu krotil a záhy byl se silami u konce. Když přišli k městu krávu již nezvládl, pustil provaz a začal utíkat do polí. Kráva vyrazila za ním. Řezník klopýtl, upadl na zem a kráva mu zaryla rohy do slabin. Lidé, opodál pracující na poli, se seběhli a rozzuřené zvíře motykami zahnali. Řezník ještě žil, ale zanedlouho zemřel v náručí své manželky, kterou lidé přivolali. Jeho přátelé zde na památku smutné události postavili kamenný kříž. Tolik nám vypráví pověst, která se o mnoho let později objevila i ve sbírce V. Z. Hackenschmieda „Na besedě“ (Ústí n. O. 1928). Ale jaká je skutečnost ? Pátrejme spolu dále !
Když k nešťastné události došlo, byly zde jen louky a pole. To potvrzuje i Jan Tykač: „Když přicházel s kravou v tato místa - tenkrát však nebylo zde ještě ani pivovaru, ani těchto chalup - viděli jej již lidé a on na ně volal …“
Základní kámen zdejšího pivovaru byl položen v roce 1871, je tedy nasnadě, že k inkriminované události muselo dojít před tímto datem.
Po dostavbě pivovaru byl jeho pozemek od sousedních polí oddělen plotem. A právě kolen něj a o mnoho let později kolem sousední Brázdovy cihelny se dalo dojít cestou, kterou použily děti v Tykačově příběhu, až na Hory. Kříž se stále nacházel na svém místě. Kolemjdoucí se u něj občas  zastavil, pomodlil se a uctil památku zemřelého, hlavně pokud ještě žili pamětníci řezníkova skonu.
Existenci kříže na tomto místě potvrdila i paní Marie Rudolfová (*2. 3. 1897, † 11. 10. 1997), roz. Hartmanová z Tkalcovské ulice při přípravě rozhovoru pro ČtZ při příležitosti jejích stých narozenin. Vzpomínala, že jako mladé děvče pobývala za tratí, kde pomáhala při práci na otcově poli. Tehdy okolo kříže chodívala.
A jak vlastně kříž vypadal ? Byl přibližně 1 m vysoký, vytesaný z jednoho kusu kamene, obdélníkového průřezu cca 20 x 25 cm se zaoblenými hranami. Ve svém středu měl  nevelký výklenek světlosti cca 12 x 12 cm, hluboký zhruba 8 cm, pro zapálenou svíčku. Pod výklenkem byl vytesán letopočet řezníkova úmrtí, který však neznáme.
 Bohužel se nedochovala žádná fotografie ani kresba, uvedené údaje poskytli pamětníci. Na základě jejich vzpomínek přibližnou podobu kříže zachytil na své kresbě  Pavel Langhans. 
Později, po prodeji pivovaru, vyrostla v jeho blízkosti v roce 1912 vila čp. 983 nového majitele sládka Gustava Kestřánka (dnes pečovatelský dům v Matyášově ulici).
Mezi pivovarem a vilou zůstala stále volná proluka (č. parc. 2836). Již v roce 1912 celý tento pozemek (i s křížem) zasahující až ke křižovatce dnešních ulic Farské a Pod Horama vlastnil skladní mistr dráhy Alois Kunst spolu s manželkou Annou, roz. Matzke ze Skuhrova. Manželé Kunstovi zde dali na přelomu let 1924 - 25 zednickým mistrem Františkem Holečkem postavit rodinnou vilku čp. 1152 v zadním traktu se dvěma chlévy a rozměrnou stodolou. Za domem se objevil také včelín. Celý prostor za domem sloužil jako zahrada. Úplně nahoře se nacházel višňový sad, o něco níže podél plotů pivovaru a nově vzniklé Šreflovy továrny na armatury (na místě cihelny) byly vysazeny rybízy, hrušně a jabloně. A kříž stál v zajetí rybízových keřů stále na svém místě.
Celý Kunstův pozemek sousedil se všemi dvaadvaceti domky pravé strany nově vzniklé ulice Boženy Němcové. Dnes je poslední připomínkou Kunstovy zahrady proluka nad Hýblovým domkem čp. 1407 v téže ulici, kde býval vjezd na Kunstův pozemek.
Okolo roku 1960 se toto zákoutí města začalo bohužel k nepoznání měnit. Rozrůstající se Armaturka vykoupila od manželů Kunstových střední část pozemku mezi višňovým sadem a vilkou s dolní zahradou. A právě v těchto místech stával kříž. Vše však prozatím dobře dopadlo, neboť rodina Kunstova jej včas přemístila přímo za dům, vedle včelína. Přibližně na místě, kde původně kříž stával, vyrostl později nový komín Armaturky, dodnes zde stojící. Tím alespoň přibližně známe místo, kde „náš“ řezník zemřel.
Po záboru tohoto pozemku prodali Kunstovi továrně višňový sad za vilou ing. Loma čp. 1591, na který bylo nutno docházet z domu oklikou přes křižovatku Farské ulice.
Po vykoupení třetí části pozemku zůstala Kunstovým pouze část zahrady u domku. Kříž sloužil dětem jako místo her a odpočinku, jak dodnes vzpomíná Kunstova dcera paní Dagmar Frémundová: „Jako děti jsme si na něm něco nahrály, dávaly na něj květiny i kočku, která tam sedávala, a schovávaly jsme se za něj“. Na kříž se také sedávalo místo na lavičku a rodina si jej velice vážila. Tato situace trvala až do osudného května 1983. Dne 1. května tohoto roku proběhl výkup Kunstovy vilky čp. 1152 a přilehlé zahrady jako příprava plánované demolice pivovaru a stavby nové haly k. p. Sigma. Kunstův domek byl vystěhován a bylo plánováno i přemístění kříže do náhradních prostor. Bohužel však mimo Kunstových stejný nápad dostal i někdo jiný, neboť kříž do čtrnácti dnů od vykoupení domku zmizel beze stopy. Během stavby nové haly zmizet nemohl, neboť k demolici pivovaru došlo až v roce 1985. A tak dnes existenci „řezníkova“ kříže dokládá jen ona pověst od Jana Tykače a vzpomínky nemnoha pamětníků.  Martin Šebela
 
Popis obrázků:
1 – Českotřebovský pivovar ze strany od Javorky na pohlednici z doby kolem roku 1905.  Cestou podle plotu v levé části snímku bylo možné dojít ke kříži.
2  − Přibližná podoba kříže na kresbě Pavla Langhanse.