To stárnutí zrádné se s lehkostí nezvládne,                         
 i když si člověk svůj věk nechce brát....

Díl druhý, zatím ne na Nově "U nás v Kocourkově".
Vážení třebovští občané, dobrý den, ahoj, Tě pic,
chtěl bych vám sdělit, že u nás na Podhorce se vlastně neděje vůbec nic.
 
Nikdo tady nehraje, žádným hlukem nikdo nikoho neruší,
mám pocit, že co se tady děje, na právním oddělení nikdo ani netuší.
Dva roky, jak jsem se již zmínil, trvalo - a já pak učinil v mžiku.
Že navštívil jsem právní oddělení a vzal u nich za kliku.
Učinil jsem oznámení v listopadu v roce minulém,
s vědomím, že rozhodnutí nemůže být nahonem.
 
Občas jsem úřad navštívil s otázkou, jak to pokračuje,
byl jsem ujišťován tím, že se do něj obuje.
Bohužel se nestalo, až v únoru vím víc,
a to velmi překvapivě, že nevím vůbec nic.
 
Vím jenom že bylo předvoláno sousedů asi pět,
jak to všechno probíhalo nesmím se já dozvědět.
Všechno se drží v tajnosti s potřebou úřadu, jinak nezdrávo,
aby se náhodou v něčem snad, co kdyby, neporušilo právo.
 
Milá paní úřednice se sebejistotou vlastní a to převelice,
mně oznámila při mé návštěvě na otázku mou vyslovenou,
že je všechno v pořádku a ona věc se pokládá za vyřízenou.
 
Zeptal jsem se já hlupák s údivem a neznaje,
jak může být tak přesvědčená o tom, že oznámený nehraje.
Když jsem jí řekl, že se mýlí a hraje dál,
bylo mě vytknuto, proč městskou policii já nevolal.
 
Já zavolám městskou policii, ta to právnímu oddělení předá,
právní oddělení se bojí vyjádřit. že se s tím dělat nic nedá,
oznámený si vědom toho může dál hrát,
my všichni nějakým způsobem trpíme
a on se všemu může jen smát.
 
Pro pobavení čtenářů, soused teď řezal několik dní pilou motorovou,
a řezání si zpříjemňoval hudbou rokenrolovou.
Řezání se toleruje a to bych vždycky já bral,
né proto, že já řežu taky, ale i kdybych neřezal.
Podivné je na tom celé, řekl bych án blok,
že při řezání pouštět hudbu, si může jenom cvok.
 
Navštívil jsem městskou policii, jejího velitele,
vyplakal jsem se ze vzteku a řek jsem mu to celé.
Dobře jsme se spolu domluvili, já děkuji za pochopení
a myslím, že už nenavštívím nikdy právní oddělení.
 
Leda že by se to otočilo, jak se mě to teď zdá,
protože to vypadá, že narušitel jako osoba jsem já.
Ještě jedna věc mi na tom celém nesedí,
že to ještě ani neví úřad životního prostředí.
Kdyby tak někdo náhodou na své zahradě větve ořezával,
určitě by si na návštěvu u nich v kanceláři zadělával.
Kdyby se pak náhodou nechtěl dostavit.
Pokutu až 50 tisíc by mu za to mohli vystavit.  (*)
 
Bohužel úřad a občan to většinou nefunguje,
protože tu rozdíl veliký mezi oběma je.
Úředníka se problém občana nedotýká,
důsledkem toho ho nic nenutí
aby (v zájmu občana) udělal správné rozhodnutí.
 
Hlavním neřádem v této i jiné kauze
jsou zákony zákonodárců schválené pouze,
když na hlasování se zvoní a žádá se účast po pauze -
a poslanec se přižene z kantýny ve stavu své absolutní nouze.
 
Pak můžem se divit, co děje se ve státě špatného velice
a proč máme problémy a plné věznice.
I přes tyto negace, které nejsou normální,
můžeme dělat ale dobrou politiku komunální.
Stačí kdo tuto práci chce vykonávat
a dal svému voliči slib,
že má sám možnost dokázat,
že on to chce dělat líp.
Jen tak se dát ten uzel s neřády rozmotat
a budem moct s těmi, kdo dělají problém, zamotat.
Na závěr děkuji známým občanům i zcela cizím,
kteří mě dodnes oslovují s drží mně (nám) palce.
Myslím, že je dost přesvědčující fakt, když mě osloví
ti co jezdí kolem autem a v uzavřeném prostoru,
při hluku svého motoru, slyší tu hudební produkci.
Věřím, že s pomocí městské policie
při jejich nemožných možnostech
to nakonec dokážeme.....                                           Miloš Vávra
 
(*) vlastní zkušenosti z r. 2012