Česká Třebová vítá svého prezidenta (1945)                       

---

V Evropě skončila druhá světová válka ,kdy byl v Berlíně 9. května 1945 krátce po půlnoci podepsán dokument o úplné a bezpodmínečné kapitulaci německé branné moci. Téhož dne vjely do Prahy sovětské tanky. Od východu Ještě postupoval l. čs. armádní sbor ve svazku 4 -Ukrajinského frontu. Do našeho města vjely první pravidelné jednotky Rudé armády ve čtvrtek 10. května 1945.

 

Dne 5 dubna 1945 byl v Košicích schválen t. zv. Košický vládní program a byla už jen otázka času, kdy se vláda v čele s prezidentem přesune do Prahy. Ten den nastal ve středu 16. května 1945, kdy nejvyšší představitel  Československé republiky spolu s doprovodem nastoupil cestu do hlavního města. Výchozím bodem bylo až Blansko, protože na území Slovenska byly komunikace rozbité, rovněž tak i železniční tunely mezi Brnem a Blanskem.

K této významné události byla dne 7. května 2005 ve vestibulu železniční stanice Blansko odhalena pamětní deska s textem : "Z tohoto nádraží byl dne 16. května 1945 slavnostně vypraven zvláštní vlak číslo 11 554, kterým se prezident republiky Edvard Beneš se svojí manželkou Hanou vracel z exilu do osvobozené Prahy."

Naše město Česká Třebová se na průjezd prezidentské salonní soupravy velmi těšilo. Protože zde byla plánována malá přestávka, kdy bral stroj vodu, mohla hrát železničářská dechovka a znít krátké uvítací projevy. Vlak dle dopravních zvyklostí vjel na třetí nástupiště, které bylo střeženo partyzány, vojáky a příslušníky revolučních gard. Všechna, ostatní nástupiště, jejich střechy a okna výpravní budovy byly plné nadšených lidí, z nichž zvláště mládež byla v národních krojích. Všechny německé nápisy byly již dávno začerněny.

Celá trať  byla doslova obsypána nedočkavými Třebováky a to hlavně na Farářství spolu s rodiči jsem mezi ně také patřil. Otec se k trati dobelhal o holích, protože si léčil nohy prostřílené 5. května v Ústí nad Orlicí - Kerharticích Němci.

Po poledni jel nejprve jako předvoj improvizovaný obrněný vlak (IOV) "Moskva" (viz dále) a pak následoval vlak prezidentský. Byl krásný slunečný den. Paní Hana Benešová měla světlý kostým a klobouček se závojem, pan prezident Dr. Edvard Beneš měl rovněž světlý oblek s kloboukem a v levé ruce třímal pár rukavic. Oba mávali nadšeným občanům, vítajících po dlouhých letech exilu svého nejvyššího představitele.

Celá prezidentova českotřebovská zastávka je podrobně zdokumentována ve filmu, který před lety uvedla česká televize v Čáslavského pořadu "Hledání ztraceného času " a na němž se podílel režijně Otakar Vávra. Kamera m. j. zaznamenala choceňskou výtopnu poničenou výbuchem muničního vagónu, nálety poničené pardubické nádraží včetně trosek sousedního cukrovaru, ale hlavně bombardováním zdevastované kolínské nádraží včetně občanské zástavby. Dokument je zakončen uvítacím ceremoniálem v jásající Praze.

Improvizovaný obrněný vlak "Moskva" se při své činnosti pohyboval několikrát přes Českou Třebovou a - myslím - že neuškodí čtenářům přiblížit o něm nějaké informace:

Tento obrněný vlak obsadili již 5. května 1946 pražští povstalci u vršovického seřaďovacího nádraží, kdy se jeho německá posádka vzdala. Vlak se zúčastnil revolučních bojů, kdy zvláště 7. května úspěšně likvidoval německou obranu. Osádka jej pokřtila jménem "Praha I" protože na témže nádraží operoval další IOV stejného názvu, tedy "Praha II". Nakonec byl vlak dne 8. května 1945 na všeobecné přání posádky přejme­nován na počest Rudé armády "Moskva".

Po skončení bojů operoval na Českobudějovicku, kde pomáhal likvidovat poslední zbytky německých vojsk,v Broumovském výběžku a v Kladsku, u kterého se předpokládalo opětné připojení k Československu. V tomto prostoru operovaly i obrněné vlaky "Maršál Stalin", "Orlík" a "Blaník".

Do roku 1945 byl vlak v Praze a následně byl určen jako doprovoď prezidenta republiky vracejícího se do vlasti, což posádka pokládala za nejvyšší poctu.

13. května obdržela posádka rozkaz připravit soupravu na cestu na Moravu vstříc prezidentu republiky.

14.května brzy ráno byl vlak doplněn o druhou opancéřovanou lokomotivu /kondenzační/, osobní vozy pro železniční zaměstnance a asistenční četu, kuchyňský a zásobovací vůz. Ve 21.00 hodin dorazil vlak do České Třebové, kde  (dle válečného deníku) stály dva německé obrněné vlaky. Z nich byly vzaty na posílení obrany čtyři lehké kulomety.

15. května brzy ráno dorazila do stanice asistenční četa v počtu 92 mužů a v 7.30 vlak vyrazil a postupně byly obsazovány strážní domky, za stávky a stanice československým personálem /protože na úrovni českotřebovské výtopny byla již bývalá německá hranice a prezidentský vlak jel asi v délce 35 kilometrů bývalým německým územím).

Za Českou Třebovou byli v hostinci u lesa chyceni čtyři příslušníci SS, kteří byli při pokusu o útěk zastřeleni. (Bylo to u zastávky Zádolka a hospodu po válce provozoval pan Střítezský. Teď je budova vybydlená a zničená). Ve Svitavách byl podán oběd a vlak dorazil ve 22.45 do Blanska.

16. května v 7.30 hodin odjel IOV jako předvoj prezidentského vlaku. V půlhodinovém intervalu jej následně vlak asistenční a pak vlak prezidentský, který byl v České Třebové kolem poledne nadšeně vítán a do Prahy na Wilsonovo nádraží přijel v 15.15 hodin.

18.května vyjel vlak ve 14.15 hodin opět východním směrem naproti vládě, členům ministerstvech a vládním archivům. Ve 21.00 hodin byla v České Třebové vydána večeře - chleba se sádlem, tavený sýr a černá káva. Ještě v noci odjela souprava do Blanska s příjezdem v 01.55 hodin.

19.května byl podán oběd - gulášová polévka, guláš s bramborem a černá káva. Vládní vlak byl připraven a do České Třebové dojel v 19.00 hodin. K večeři byl podáván chléb se sádlem, vejce a černá káva a ihned následoval odjezd do Prahy.

Svoji bojovou cestu IOV "Moskva" ve službách československé republiky ukončil dne 13.července 1945 v Nymburce, kde byl vlak odzbrojen a posádka demobilizována. Na jednom z plošinových vozů byly umístěny dvě mohutné železobetonové skruže sloužící jako kryt pro 20 mm tříhlavňové protiletadlové kulomety, V současné době jsou tyto skruže umístěny jako exponát ve Vojenském muzeu v Králíkách.

 

Oldřich Gregar