Stalo se to opravdu v České Třebové

Stalo se to opravdu v České Třebové ?
Probírám se svým archivem a držím v ruce číslo 4 německého časopisu Alte Kameraden z dubna 2002. Dle textu v tiráži je určen pro staré i mladé vojáky, tedy bývalé příslušníky wehrmachtu a současné příslušníky německého Bundeswehru. Na straně 15 mne zaujal vzpomínkový článek od jistého Rolfa Zicka.
Autor, v roce 1945 čtyřiadvacetiletý velitel těžké protiletadlové baterie, která příslušela k armádě polního maršála Schornera, píše o svých pocitech a osudech v posledních dnech 2. světové války. Jeho baterie již sloužila výhradně pro boj s pozemními cíli. Bylo zřejmé, že se válka již chýlí ke konci a nikdo nevěděl co bude dál. Jeho ideály (jaké asi ? - O.Gregar.) se rozplynuly, wehrmacht se blížil k bezpodmínečné kapitulaci a rovněž tak se blížil totální zánik Třetí říše. Zbývalo jen vyhlášení vítězů. Celý svět se zlomil a letitý boj skončil. Teď jen očekával, jaký bude opravdový konec a následná prázdnota.
Konec války ho (dle jeho slov) zastihl ve zdraví. Dne 8. května 1945 se jeho baterie nacházela ještě v Brně, kde zabavili nákladní vlak s lokomotivou, navagonovali děla, munici, zásoby a další materiál a rychle se přesouvali do Prahy, která se měla stát německou pevností. (Zde se již objevují první nepřesnosti: Město Brno bylo sovětskou armádou osvobozeno již 26.dubna 1945 a navíc od 5. května již probíhalo v českých zemích povstání, kdy zvláště v Praze probíhaly těžké boje. A ve směru na Prahu železničáři blokovali veškerou dopravu).
Časně ráno 9. května 1945 dorazila dle vyprávění baterie do nádraží v České Třebové, kde byl transport zastaven. Českotřebovským železničářům se dařilo úspěšně stavět jakoukoli, zvláště vojenskou, dopravu ve směru na Prahu. Ozbrojení železničáři a civilisté oznámili příslušníkům baterie, že válka skončila. Dělostřelci tedy počali konat přípravy ke zničení děl, munice, potravin a všeho ostatního, ale v tom jim bylo českou stranou zabráněno pod pohrůžkou zastřelení. (A teď pozor!) Došlo k dohodě, že vojenský transport vyjede za město a tam budou děla zničena. A to se také stalo. Poté došlo k rozpuštění baterie, která se ocitla opuštěná a bez jakéhokoli vyššího velení. Posádka se rozdělila na malé skupinky po šesti až deseti vojácích, kteří se snažili aspoň zachránit holý život. Věděli velmi dobře, že se nacházejí na území již osvobozeného Československa. Do jeho skupiny patřil i důstojník Leopold (jeho i svoji hodnost autor neuvádí) a šest Rakušanů a všichni se vydali jižním směrem do Rakouska. Ve dne se skrývali, v noci pochodovali. Území bylo obsazeno sovětskou armádou a navíc bylo ozbrojeno i civilní obyvatelstvo, které na německé vojáky pořádalo doslova "hon na vrabce".
Vyprávění pokračuje: "Přesouvali jsme se pomalu a skrytě, ale za stále vzrůstajícího hladu. Po devíti dnech byli v jedné vesnici u Jihlavy vojáci zajati a odzbrojeni civilisty a předáni sovětské armádě. Její vojáci nás ale nejdříve zavedli ke "gulášovým kanónům" - polním kuchyním, kdy jsme se konečně dosyta najedli pravé ruské jahelné kaše. Následně jsme byli nasazeni na úpravy místní školy, která měla sloužit jako polní lazaret. Ze sovětského zajetí jsem se vrátil až v roce 1948."
o o o o o o
Až potud vzpomínky autora. Historií se zabývám dosti intenzivně a to zvláště vojenskou a druhoválečnou. Ale nikdy jsem se nesetkal se skutečností, že by byla někde u našeho města likvidována dělostřelecká baterie. Nikdy jsem se nesetkal s materiály nebo s ústním podáním, které by zmíněnou událost nějak potvrzovaly.
Když se v srpnu 1945 konaly oslavy 100. výročí zahájení železničního provozu na trati Olomouc - Praha, byl vydán historický almanach. A do něho jako jednu z kapitol napsal válečnou historii českotřebovského nádraží přednosta stanice pan Miroslav Heyduk. Poznal jsem ho osobně jako náčelníka investičního odboru tehdejší Správy Pražské dráhy. Tak závažnou věc, jako je ona historie dělostřelecké baterie, vůbec nezmiňuje. Takže Třebováci, hlavně pamětníci, historikové a muzejníci, jste schopni tuto epizodu z konce druhé světové války nějak osvětlit? Nebo to bude stejná záhada proč byly shozeny na Jelenici letecké bomby?

OLDŘICH GREGAR