Naproti budově děkanství, v místech dnešní zahrady u čp. 2, stávala chalupa ševce Klácela, v níž žil od roku 1810 s rodiči a sourozenci pozdější filosof a básník F. M. Klácel. Dřevěná chalupa s vysokou střechou, podpíranou trámovými podpěrami, a malým výměnkem, přistavěným v její zadní části, byla odstraněna v roce 1900. Sousední dům čp. 2 patřil svéráznému a známému lékaři dr. Františku Hüblovi. Původně zde stávala dřevěná chalupa, výměnek vedlejšího domu čp. 3. Dr. Hübl chalupu roku 1797 zbořil a postavil nynější dům.

V řadě následuje původně empirový dům čp. 69 z roku 1786. Dům byl jednopatrový, další patro bylo pouze naznačeno vysokou štítovou zdí se čtyřmi oválnými okny, opatřenými dřevěnou žaluzií. Obě krajní okna ústila na střechu, prostřední pak na půdu budovy. Stejné žaluzie měla i obě krajní okna prvého patra, vedoucí rovněž na půdu; střední okna prvého patra vedla do podkrovní světnice. V přízemí domu býval kupecký krám Antonína Duspivy. Vstup do krámu byl klenutým vchodem v ose domu s kamennou zárubní, zdobenou vytesaným kupeckým znakem, a dřevěnými okenicemi. Po obou stranách vchodu bylo po jednom okně, zevnitř opatřeném mříží. Krám byl starosvětsky zařízen a pozornost poutal tehdy nezbytný kupecký emblém - velká dřevěná ryba, zavěšená nad pultem u stropu. V roce 1860 byla v domě otevřena lékárníkem Františkem Feiglem první českotřebovská lékárna "U bílého orla". Její původní zařízení bylo velice jednoduché V policích byly seřazeny krabice z ohýbaných dřevěných plátů, kameninové kelímky a jiné nádobky na drogy a další léčiva, pod nimi řada zásuvek. V těchto prostorách setrvala lékárna až do roku 1868, kdy byla přemístěna do domu čp. 45 na náměstí. Na přelomu století přešel dům čp. 69 do majetku Františky Metznerové. Veliká dřevěná tabule nad krámem oznamovala novou živnost: "Moučný obchod Františky Metznerové". V letech první republiky zde bylo první sídlo řeznictví Alexandra Gregara, pohřebního ústavu Quido Čáslavky a známého velkoobchodu vínem a výroby likérů Jana Nováka. Stylové průčelí domu bylo pozdějšími přestavbami necitlivě narušeno a jeho dnešní stav, kdy musí být chodci chráněni před úrazem dřevěnou zábranou, poskytuje velice smutný pohled. Dům, jako jeden z mála místních měšťanských domů z XVIII. století, by měl být citlivě zrestaurován pokud možno do původní podoby, jak si zasluhuje i jeho poloha v centru památkové zóny města.

Následující dům čp. 3 je v majetku rodiny Preislerovy. Žil zde ředitel kůru a kapelník městské dechové hudby František Preisler. Ještě okolo roku 1820 na místě domu stávalo staré dřevěné stavení s výměnkem a tehdy obvyklou velikou žumpou uprostřed dvora. Majitelem chalupy byl František Kausálek, dobrák od kosti, ale velký podivín. Byl terčem žertů a posměšků dětí z blízkého okolí. Žil spolu se sestrou. Skromné úspory brzy pozbyl a pro svou nechuť k práci byl stále téměř bez prostředků. Ve své domácnosti neuklízel, nepral, sám se také nemyl a byl stále plný špíny, obzvlášť po úmrtí své sestry. Při požáru města dne 6. srpna 1745 byla chalupa spolu se sousedními domy čp. 4 a 5 ušetřena. Nynější Preislerův dům býval v majetku rodiny Wenclovy. V přízemí byly dva krámy. V levém měl majitel domu Emanuel Wencl kupecký a železářský krám, v pravém jeho bratr František krupařství. Od roku 1892 v domě sídlila Občanská záložna, první peněžní ústav ve městě. Jejím ředitelem byl Oldřich Tykač, jehož manželkou se stala dcera kupce Emanuela Wencla Marie.

Dům čp. 4 byl znám pod označením "U Matýsků", dům čp. 5 "U Hartmanů", dříve "U Pirklů". Byly to zděné jednopatrové domy s podsíní o třech podpěrných sloupech, se třemi okny v patře a jedním oválným oknem ve štítu. Zbořeny byly v roce 1878. Nový dům čp. 4-5, jak jej zde nacházíme dodnes - i když s mnohými stavebními úpravami - byl od roku 1904 v majetku Oldřicha Tykače a později jeho dcery Marie Vacníkové. V domě byla otevřena první holírna ve Třebové, která brzy zanikla pro nezájem občanů, bylo zde i první sídlo klempířského závodu Čeňka Slezáka a živnost tu provozoval krejčí Antonín Novák, veliký Sokol. V domě bydlel učitel, pozdější ředitel měštanské školy, spisovatel Karel O. Hubálek.

Dům čp. 6 byl od roku 1904 v majetku pekaře Josefa Kristka. Před l. světovou válkou byl v domě obchod staršími oděvy paní Emílie Hirschové, dcery židovského obchodníka starým železem Mořice Poppera z Trávníka. V roce 1923 zde byla otevřena druhá českotřebovská knihtiskárna Josefa Štusáka, která od roku 1935 přešla na Otakara Štancla.

V domě čp. 7, zvaném "U Šauerů", byla v roce 1898 otevřena prodejna a sklad sociálně-demokratické strany, tzv. Konzumní jednota. Prodejna v pravé části domu byla se skladem v zadním traktu spojena úzkými kolejničkami pro vozíky na přesun zboží. Kolejová dráha, jejíž počátek byl na chodníku před budovou, se zachovala až do adaptace domu pro potřeby poštovního úřadu. Josef Šauer zde provozoval výkroj kůží. Obchod kůžemi v domě v pozdějších letech provozoval Stanislav Gregar. V roce 1908 byla ve dvoře domu při Podbranské ulici postavena parní pekárna, provozovaná dodnes firmou VOSA Hrušová. V domě bylo také první sídlo klempířství Josefa Vodičky, později v Moravské ulici čp. 467.

V těsném sousedství domu čp. 7 stávaly dvě dřevěné patrové podsíňové chalupy bratří Schejbalů čp. 8 a 9. Postaveny byly po požáru města v roce 1745. V jednom ze stavení bylo na přelomu století sídlo řeznického závodu p. Krásy. Schejbalovy chalupy vyhořely dne 11. listopadu 1902. Místo koupil MUDr. Josef Böhm a postavil nynější dům čp. 8-9, jako jeden z mála u nás v secesním slohu. Nad hlavním vchodem byl arkýř se dvěma okny. Veškeré dveře v domě byly zdobeny překrásnými secesními řezbami. Rovněž chodby a schodiště domu nesly stylové reliefy ženských hlav. Vše se zachovalo až do osmdesátých let, kdy byl dům sice zmodernizován podle současných potřeb bydlení, všechny secesní prvky však byly necitlivě odstraněny. Po MUDr. Bőhmovi v domě působil židovský lékař MUDr. František Welemin, který za II. světové války zahynul v Osvětimi.

Nejdéle se z původní zástavby Klácelovy ulice udržela Matouškova chalupa čp. 10. Původně se zde říkalo "U Klaclů". František Klacl byl obuvníkem. Jeho manželkou se stala Marie Hamplová, dcera obuvníka a měšťana Václava Hampla, který stavěl sousední dům čp. 11. Z manželství se narodilo osm dětí. Dcera Terezie se dne 22.11.1881 provdala za tkalce z Kyšperka Jana Matouška, jenž založil v chalupě zelinářský obchod. V majetku rodiny Matouškovy byla chalupa čp. 10 až do její demolice v roce 1962.

Již zmíněný sousední empirový dům čp. 11 je jednou z nečetných stavebních památek města. Osobu jeho stavitele i rok postavení dokládá monogram v kamenné zárubni dveří (W.H. = Wenzel Hampl, 1804). Dochovala se pověst, že obuvník Hampl koupil starou chalupu, kterou rozbořil a chtěl postavit novou. Ve sklepě však nalezl poklad a proto si mohl dovolit postavit dům, kterému tehdy, jak praví pověst, "nebylo ve Třebové rovno". Po nějaký čas v domě bývala škola, odtud jeho bývalý název "stará škola". Narodili se zde senátor a žurnalista Jiří Pichl a novinář, literární kritik a spisovatel F. V. Krejčí, jemuž byla 4.10.1997 odhalena na průčelí domu pamětní deska. V roce 1895 se dům dostal do majetku Josefa Gzíla, obchodníka tu- i cizozemským ovocem, zeleninou a drůbeží. Po něm firmu převzal jeho syn Josef Gzíl ml.a se společníkem, svým švagrem Václavem Krásou, pokračoval v otcově díle. Během času společníci původní závod přebudovali na známý velkoobchod. V přízemí domu čp. 11 bývalo v levém krámě na přelomu století hodinářství. Kolem roku 1881 zde byl zřízen první kloboučnický závod ve městě. Jeho majitel se jmenoval Vondra. Vondrovým nástupcem se stal kloboučník Konvalinka, který se za krátký čas ze Třebové odstěhoval.

Úzká Školní ulička odděluje dům čp. 11 od bývalého Bednářova, původně Beranova hostince čp.12. Zde bývala jediná Smíchovská pivnice ve Třebové. Dům čp. 12 - či spíše jeho ruina - je (doufám zatím) další vadou na kráse celé ulice.

Na protější straně Klácelovy ulice pod budovou měšťanské školy, nyní městského úřadu, stojí dnes dům autodopravce Jindřicha Píši s garážemi. Postaven byl ve třicátých letech našeho století na místě dvora domu čp. 270 v Hýblově ulici a vysoké kamenné zdi s dřevěnými vraty z ulice Klácelovy. Zeď byla na svém vrcholu ozdobena čtyřmi kamennými koulemi.

Posledními stavbami v této řadě jsou Rybičkovy domy čp. 79 a 80. Mezi nimi jsou velká červeně natřená vrata do dvora. V přízemí obou domů jsou dveře, vedoucí do sklepů. V pravém měl Otto Rybička výrobnu likérů, levý sklep využívala firma Gzíl a Krása ke skladování ovoce a zeleniny. V posledních desítiletích byly oba sklepy používány ke skladovacím účelům. Levý používala prodejna železářství v Moravské ulici, v pravém byla výkupna ovoce a zeleniny družstva Jednota. Dnes je v pravém sklepení sklad barev a dalšího zboží drogerie Luboše Kubíka z Hýblovy ulice čp. 75, v levém byla v letošním roce otevřena veterinární ordinace MVDr. Hany Novákové. Na tomto místě stávala v sousedství kostnice, když se kolem kostela rozkládal městský hřbitov, až do minulého století nejstarší známá českotřebovská škola, dřevěná zchátralá chalupa. V domě čp. 80 byla v XIX. století po nějaký čas také Rybičkova přádelna hedvábí.

Klácelova ulice bývala mnohem užší. Kamenná zeď okolo chrámu sv. Jakuba zasahovala do dnešního profilu vozovky a byla v místě postranního vchodu do kostela, podobně jako na protější straně v Hýblově ulici, přerušena schodištěm. Na pravé straně schodiště byla zazděna část náhrobního kamene Petra Bohdaneckého z Hodkova, majitele lanšperského panství, za něhož byla postavena radnice. Petr Bohdanecký byl podle svého přání pochován ve starém českotřebovském kostele, zničeném při požáru dne 28.7.1793. Rostoucí doprava si vynutila rozšíření Klácelovy ulice, schodiště bylo v roce 1936 zrušeno a kamenná zeď byla později nahrazena současnou betonovou. Vozovka Klácelovy ulice včetně chodníku byla v loňském roce opatřena žulovou dlažbou. Bylo instalováno nové veřejné osvětlení a je možno konstatovat, že fasády většiny domů jsou v pořádku. Ozdobou je chrám sv. Jakuba a díky probíhající adaptaci i protilehlá budova děkanství. Opravdovou ostudou jsou však již vzpomenuté domy čp. 69 a 12. Snad se dočkáme nápravy a další ulice památkové zóny se stane chloubou města.