|
Milan Michalski sedmdesátníkem |
|
Můj kamarád a nedávno zesnulý kolega, Jirka Musílek, při jedné z vernisáží řekl, že mi sudičky daly do vínku tři dary. Fotoaparát, geologické kladívko a boty z toulavého telete. Jak se později ukázalo, jejich předpověď se do puntíku vyplnila. Vztah k neživé přírodě vznikl zcela neprozaicky a to nálezem odhozených zkamenělin v popelnici, kterou jsme jako zvídaví kluci pečlivě prozkoumávali. A tak již jako dítko školou povinné, jsem začal používat kladívko při svých výpravách za zkamenělinami do nedalekého lomu. Tato vášeň pro „kameny“ se mi nakonec stala jednou z životních profesí. Po maturitě na českotřebovském gymnáziu, věren rodinné tradici, jsem vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor chemie a přírodopis. První kantorskou štací byly Dolní Libchavy, kde se začala vyplňovat druhá sudičkovská předpověď. Pod odborným dohledem kolegy a výborného ústeckého fotografa, pana učitele Matějky, jsem propadl další vášni. Nekonečné noci prožité v temné komoře a následovné dospávání na ředitelském gauči, to byla moje první fotografická škola. Za první vydělané peníze jsem si tehdy pořídil i svůj první fotoaparát. Snad geny získané po rodičích, či šťastná ruka při výběru manželky, nakonec způsobily, že se vyplnila i ta třetí předpověď, poznávání nádherných a často nedoceněných koutů republiky i exotikou vonící vzdálené země. Získané cestovatelské zkušenosti se postupně zúročily v expedičních cestách po Evropě i do zámoří a ovlivnily i mou fotografickou a dokumentaristickou práci. Mám velké štěstí, že všechny moje koníčky mohou „žít“ vedle sebe a vzájemně se doplňovat. Převážně jim vděčím i za to, že jsem poznal nové přátele a seznámil se s řadou osobností. Tato, více či méně náhodná „fotografická“ setkání, mi umožnila zachytit objektivem mnoho tváří i prchavých okamžiků. Vždy je třeba si však uvědomit, že vystavené snímky nelze vnímat jako uměleckou fotografii, ale pouze jako dokument. ! Je dobře, že Milan Michalski žije s námi v České Třebové. Myslím, že by ani nemohl žít jinde a že by jinde nebyl ani šťastný. I když je duší i založením cestovatel, rád se vždycky vrací domů do svého rodného města. Jedna z prvních publikací městského muzea po roce 1989, které se postupně rozhlíželo a hledalo svou identitu, byla právě publikace Milana Michalského a Ilji Peka Neživá příroda Českotřebovska. Osud našeho města mu není lhostejný, mapuje zdejší společenský, kulturní i sportovní život, zde se profiluje také ve své čtvrté dimenzi "sběratele osobností" a fotografujícího kronikáře . V roce 2010 byl spoluautorem fotografické publikace k 12. ročníku Týdne sportu. Publikuje také v tisku, např. v Českotřebovském zpravodaji , v Orlickém deníku, také v tisku odborném. Vztah Milana Michalského k rodnému městu vyplynul i z jeho jubilejní výstavy. Mezi jeho fotografiemi nechybí ani Třebováci, kteří v České Třebové něco znamenali a znamenají. Činnost Milana Michalského pro město Česká Třebová byla oceněna v roce 2010 udělením ceny starosty města za dlouholetou činnost v oblasti fotodokumentace, publicistiky a mineralogie. Pro Milana Michalského je také velkým pojmem jeho rodina s velkou soudržností. Připomeňme společné výstavy, na kterých se prezentovala také jubilantova maminka, učitelka Božena Michalská (*1908, + 2007) a také Milanův švagr výtvarník a publicista Jarka Bittl (*1931), který se po mnoha letech vrátil do České Třebové. Právě ze spolupráce s Milanem vznikly výtvarníkovy publikace jako např. Tulák před zrcadlem (2011) a Světlo za zrcadlem (2012). O obou Třebovácích se můžete více dozvědět i z objemné knížky Milana Richtera Kumštýři Podorlicka (2002). Na závěr ještě přání ke kulatým narozeninám: „Hodně zdraví, štěstí a spokojenosti, mnoho dalších podařených fotografií a vydařených expedic, trvalý entuziasmus a rozhodně nepolevuj ve svých aktivitách! „ (Milan Mikolecký) Více najdete na webové stránce Milana Michalského http://www.michalski.wbs.cz/
(Foto archiv) |
Zdá
se to neuvěřitelné, ještě před pár lety jej bylo možné nejčastěji
zastihnout v přírodovědném kabinetu ZŠ Habrmanova. Zvolený studijní
obor biologie - chemie naplnil Milanovi Michalskému nejen
pedagogické působení, ale také jeho volný čas. Vrozená zvídavost,
touha po poznání, ale i organizační schopnosti jej zavedly na
expedice do nejzajímavějších míst naší republiky a Evropy. S tím
zcela logicky vznikla i záliba fotografování, která se postupně
rozvinula v několika směrech. K tomu ještě přibyla geologie a
mineralogie a paleontologie. Díky Milanovi Michalskému věděli žáci
"červené školy" o "kamenech" mnohem více než jiní. Podílel se na
vzniku mineralogické expozice v obou místních ekocentrech, je
autorem Geoparku na Července a také předsedou Mineralogického klubu
Česká Třebová , který vznikl v roce 2001. V současnosti má klub 52
členů a nechybí mezi nimi ani uznávané mineralogické kapacity od
nás i ze zahraničí. Působení Milana Michalského má široký záběr,
zdaleka se nejedná jen o fotografování, jak se někdy prezentuje. K
nadcházejícím kulatým narozeninám jsme měli možnost navštívit
Milanovu fotografickou výstavu "Tváře a osobnosti Milana
Michalského", na které se autor vystavených snímků představil tímto
autobiografickým textem: 
