Nadační fond Jana Pernera a Česká Třebová                       Podle výpisu z obchodního rejstříku Nadační fond Jana Pernera vznikl 9.2. 1999 společně s Institutem Jana Pernera. o.p.s. U jeho vzniku byly tři sudičky: Univerzita Pardubice, Statutární město Pardubice a Město Česká Třebová.  Zavázali se o své dítě - tedy Nadační fond nesoucí jméno Inženýra Jana Pernera společně pečovat.  K Janu Pernerovi se hlásí jak obě zúčastněná města, tak i Dopravní fakulta Univerzity Pardubice, která dokonce přijala jeho jméno.     Účel nadačního fondu je dodnes stanoven takto:  Nadační fond se zřizuje pro dosahování obecně prospěšných cílů v oblasti dopravy, na podporu dalšího rozvoje bezpečné a spolehlivé dopravy s minimálními vlivy na své okolí, budování kvalitních dopravních a logistických systémů a služeb a jejich napojení na evropskou dopravní infrastrukturu. Předpokládalo se, že do Nadačního fondu budou přispívat nejen zakladatelé, ale především subjekty, se kterými DFJP spolupracuje a pro které působení fakulty znamená přínos, tedy ještě další sponzoři. To se však vyplnilo jen z velmi, velmi malé části..  Jaký je Nadační fond dnes? Předsedou správní rady je Prof. Ing. Milan Lánský, Dr.Sc. dále jsou stanoveni dva místopředsedové fondu: Ing. Martin Bílek, za statutární město Pardubice a Jaroslav Zedník, starosta města Česká Třebová. Správní rada fondu  má 9 členů, mezi nimi je i Třebovák Doc. Ing. Jaromír Zelenka, dvě místa v radě jsou nyní neobsazena. I to může svědčit o tom, že význam fondu zdaleka není takový, jako si před 15 lety jeho "sudičky" přály. Správní rada nadačního fondu se schází k zasedání zpravidla dvakrát ročně, v květnu a v prosinci, dříve bývala jednání také u nás v České Třebové. Skutečností je, že  město Česká Třebová vstoupilo do Nadačního fondu z vlastní iniciativy a to především proto, aby zajistilo rozvoj zdejšího univerzitního pracoviště a  udrželo kontinuitu vysokoškolského vzdělání v našem města a regionu. Pro činnost Nadačního fondu byly z rozpočtu města Česká Třebová poskytovány statisícové dary, často byla Česká Třebová dárcem jediným nebo rozhodně daleko nejvýznamnějším. Statutární město Pardubice bylo členem fondu jaksi z povinnosti a jeho první  dar (ve výši 150 tis. Kč) se mi podařilo dohledat ve výročních správách až v roce 2011 po 13 letech činnosti fondu.  Zatímco město Česká Třebová podporovalo Nadační fond pravidelně částkou 250 tis. Kč i v době, kdy zdaleka nebyly rozpočtové možnosti města  na takové úrovni jako podle současného rozpočtového určení daní, Pardubice nepřispěly nic. Dary jsem nasčítal a zjistil  že město Česká Třebová podpořilo nadační fond Jana Pernera a tedy i Dopravní fakultu částkou téměř 2  mil. Kč. Kdyby nebyla podpora z České Třebové, tak by nadační fond  už dávno nepracoval.  Platit do fondu jsme přestali v letech 2008, 2009 a 2010, v roce 2011 jsme pak poslali posledních 100 tisíc korun. Od té doby podle výročních zpráv do fondu již nikdo neposlal na darech ani korunu (poslední zpráva je za  zveřejněna za rok 2013)!   Jak se nám za tuto podporu Univerzita Pardubice odvděčila?  V Pardubicích vybudovala DFJP nový moderní kampus a výuku v českotřebovském pracovišti zrušila, jistě také pro nedostatek studentů v oboru, který se na Dislokovaném pracovišti v České Třebové vyučoval. Budova ve Slovanské ulici byla nadbytečná, nevyužitá, proto univerzita, resp. její rektor Prof. Ing. Miroslav Ludwig a později kvestor (Ing. Petr Gabriel, MBA), jednal o jejím odkoupení s městem. Nedošlo k dohodě o ceně, bezúplatný převod nebyl podle všech informací možný. Co kdyby se alespoň daly započítat prostředky, které Město Česká Třebová na podporu  DFJP a jejího Nadačního fondu poslalo? Nakonec kvestorovi univerzity došla trpělivost a zajistil prodej budovy v dražbě najednou podle nového nižšího odhadu. Podle vysvětlení, které jsem získal, měla Univerzita dostat zpátky alespoň to, co musela za zaplatit za převod budovy (bývalé svářečské školy a ÚVARu) od ČD do svého majetku. Jenže i tenkrát před lety univerzita zaváhala, neboť se chystala na převod budovy tak dlouho, až vypršel termín umožňující bezúplatný převod.  Ještě dnes je stále Město Česká Třebová zakládajícím členem Nadačního fondu. A ještě dnes pracuje v České Třebové Dislokované pracoviště DFJP. Jeho rozsah se ovšem podstatně zmenšíl z celé čtyřpodlažní budovy čp. 452 na několik kanceláří, které jsou umístěny v nájmu v I. poschodí ČSOB v Nádražní ulici, (vchod z ulice Pražského). Papír s označením fakultního pracoviště, vytištěný na laserové tiskárně je jen tak nalepený na dveřích. Jako by dával najevo, že instalovat pořádnou tabulku na budovu se snad ani nevyplatí.   Letos  budeme slavit velké Pernerovo výročí 200 let od jeho narození a  170 let od jeho tragické smrti. Ještě před pěti lety při slavnostním otevření Terminálu Jana Pernera jsme si slibovali, jak  řádně toto výročí v České Třebové oslavíme a že by neškodilo odhalit na českotřebovské budově Dislokovaného pracoviště DFJP  právě bustu Jana Pernera. Takovou,  jako mají v Pardubicích v budově nádraží, nebo v "prezidentském" salonku pražského hlavního nádraží. Neodhalíme. S trpkostí navrhuji alespoň na budově ve Slovanské ulici čp. 452 (odkoupené nakonec za téměř 4 miliony městem Česká Třebová)  odhalit pamětní desku, na které by bylo napsáno, že v letech 1993 - 2014  v této budově působila Dopravní fakulta Jana Pernera. A reliéf s portrétem slavného českého odborníka ve stavbách železničních by mohl být její součástí.  Zhotovení desky by mohl financovat třeba právě Nadační fond Jana Pernera, před lety se (za naše peníze) významně staral o to, aby socha Jana Pernera stála před pardubickým nádražím. (Dodnes tam ta socha není).  Milan Mikolecký   Perner Jan, český odborník ve stavbách železničních (* 1815 v Bračicích na Čáslavsku – † 10. září 1845 v Pardubicích). Po studiích na polytechnickém ústavě pražském pod mladším Gerstnerem odebral se r. 1834 se svým učitelem na Rus, kde mu byl příručím při stavbě železnice z Petrohradu do Carského Sela, později stal se inženýrem při stavbě železnice z Vídně do Brna, a když pak vláda rakouská rozhodla se prodloužiti dráhu až k hranicím saským, jmenován Perner při stavbě této vrchním inženýrem. Dále účastnil se stavby trati Pardubice-Praha, vypracoval plán a stavěl trať Břeclava-Hranice a r. 1845 vyměřoval trať z Prahy do Drážďan. Hlavni a vlastní jeho dílo je stavba obrovského viaduktu Rakousko-Uherské státní dráhy přes Karlín do Buben. Od r. 1844 bydlil v Praze, kde přilnul s celou duší k idei znovuzrození národnosti české a byl štědrým podporovatelem všech vlasteneckých podnikův a snah českých. V Průmyslové jednotě byl hlavním agitátorem pro průmyslovou školu. Pernerova smrt Dne 9. září 1845 se vracel z cesty na Moravu v prvním voze za lokomotivou. Po projetí choceňským tunelem sestoupil na poslední stupeň schůdku vagónu a narazil o návěstní sloupek – Označník. Se zraněním hlavy a pravé paže ještě nastoupil do vlaku a pokračoval do Pardubic. Zde ještě vystoupil, ale po několika krocích se zhroutil. Byl odvezen do otcova domu, kde druhý den o jedenácté hodině zemřel. Pohřeb se konal v pátek 12. září 1845 za účasti velkého počtu lidí. Z Prahy byl vypraven zvláštní vlak.