K dopisu Ing. Jana Peringera starostovi města z 30/3

                                                                                                                                 V České Třebové dne  30.3.2015.

Věc:  rekonstrukce Nového náměstí

Vážený pane starosto!

Podle zveřejněných informací vedení našeho města připravuje rekonstrukci Nového náměstí.  Nechci posuzovat, do jaké míry je v současné době tato investice potřebná, s ohledem na to, jak si řada jiných komunikací a objektů naléhavě žádá opravy.  Věřím, že vedení města jedná v nejlepší snaze městu prospět.

Dovolte mi sdělit Vám svůj názor na dva aspekty tohoto projektu.

Především je znepokojivý hluboký zásah do zeleně na náměstí. Dost dobře nechápu, proč městská zeleň je po celá léta soustavně decimována a čím si zaslouží takovou nenávist. Ale to musí posoudit odborníci!

Chci k tomu jen říct, že naše město nepotřebuje další velkou kamennou nebo betonovou plochu.  Má jich dost. Nejsme nuceni, díky Bohu, vzpomínat Vítězný únor nebo Velkou říjnovou. A Staré náměstí pro současnou potřebu, myslím tím především příjemný Týden sportu, bohatě dostačuje. A bude tomu tak i nadále hodně dlouho,  početní růst obyvatelstva České Třebové to příkladně naznačuje. Návštěva hlavy státu taky není tak častá, a zatím nevím, s jakou atrakcí se ještě do budoucnosti počítá.

Velká města ve světě si své zelené enklávy chrání a pečlivě udržují, u nás s nimi hospodaříme, řeknu-li to opatrně, velmi neuváženě. Jako bychom občas zapomínali na skutečnost, že růst stromu do dospělosti trvá několik desítek let,  jeho skácení je otázkou několika minut.

A nyní k tomu druhému avizovanému aspektu.

Na jaře roku 1968 jsem měl příležitost přihlížet na Novém náměstí vysazení lípy. Malý útlý stromek, dospělý člověk objal jeho kmínek mezi dvěma prsty. Sázel jej občan České Třebové, pan František Navara, umělecký knihař, nadšený skaut, vzdělaný člověk a vlastenec. Nejspíš  stromek koupil za své vlastní peníze a také vlastní rukou jej zasadil do země.

Této akce se zúčastnilo nějakých deset patnáct lidí. Byla to chvilka vlasteneckého nadšení, projev naděje a víry ve svobodnější a důstojnější život. Jak víme, tato chvilka trvala bohužel velmi krátce.

Už si přesně nevzpomínám, jak byl tento stromek nazván. Strom republiky, strom svobody nebo lípa svobody, lípa republiky?  To není konečně tak důležité. Hlavní je, že ten strom dosud na náměstí roste, je mohutný a krásně tvarovaný,  zasloužil by si, aby tu přestavbu náměstí přežil.

Velmi se za to přimlouvám.

Bude tomu brzy padesát let, co zdobí Nové náměstí. Město nemá mnoho historických dominant, ten strom by se jí mohl stát. A nestálo by to mnoho. Stačilo by do jeho blízkosti umístit důstojnou tabulku, na které by byla připomenuta nedávná, ta lepší část historie České Třebové.

V úctě  Jan Peringer        

 

Je to opravdu velmi slušně napsaný dopis a považují ho za velmi cenný.

---

Je ukázkou toho, že máme v našem městě  řadu lidí, kteří to s naším městem míní velmi dobře, záleží jim na jeho dalším rozvoji a rozkvětu. Zpravidla také něco pamatují. Jejich  názory jsou možná mladší generací brány na lehkou váhu. Je to však velká škoda. Přání starší generace nesměřuje k honbě za slávou, za penězi, ale k uchování hodnot, pro které žijí na tomto světě a také právě v našem městě. Záleží jim na tom, abychom se nad každou změnou trochu zamysleli a nestavěli jen tzv. "pomníky", ale snažili se uchovat i maličkosti, detaily, aby nám na nich záleželo tak, jako na megalomanských projektech.  U jejich zrodu jsou zpravidla cizí architekti a volnomyšlenkáři, kterým houby záleží na tom, čeho si právě v České Třebové vážíme. Třeba i toho, jak který kout, dům či strom vznikal a co pro mnohé z nás znamená.

V dopise píše 30. března Ing. Jan Peringer starostovi o svých obavách a v průvodním dopise i do redakce také o tom, jak ho mrzí, že mu starosta na dopis neodpověděl. "Obávám se činů, které v dohledné době mohou přijít. Z těch dosavadních mi občas vstávalo mých pár chlupů na hlavě a málokdy věřím, že přijdou nějaké lepší.  Jde mi o to, aby někdo už dostal rozum a přestalo to dřevorubecké běsnění, které tu poslední léta vládne. Mám dojem, že naši zastupitelé, popřípadě jejich subalterní úředníci, si ve městě počínají jako na soukromém dvorečku, a myslí si, že mohou  dělat, co se jim zlíbí. A to není správné." 

Konkrétně jde o to, co bude následovat po prezentaci soutěžních projektů na Nové náměstí. Ve veřejnosti vznikla obava, že v souladu s návrhy vítězných renomovaných cizích architektonických studií  nám  architekti "vylepší" nyní celkem zajímavě  řešený prostor mezi betonovými paneláky tak, že vznikne další betonová či dlážděná plocha a dosavadní zeleň, o které se zpravidla nevyjadřují lichotivě, musí pryč.  A že už do toho nebudeme moci nikdo mluvit, spustí se lavina, do které nelze zasáhnout. "Domnívám se, že už jen prostá lidská úcta k předcházející generaci vlastenecky cítících spoluobčanů, by měla vést k zachování podle mne svým způsobem památné lípy na tom náměstí, jež tam ještě stojí a roste. Pokud nebudeme umět památky chránit a uchovávat, nenaučíme se je ani vytvářet. Tohle by si měli především uvědomit lidé, kteří dnes naše město spravují. Jestli dnešní hospodáři ve městě nepůjdou příkladem, pak Bůh nás ochraňuj před jejich nástupci,"  píše  redakci zpravodaje  Ing. Peringer.