BERTE NA SEBE BŘEMENA JEDNI DRUHÝCH           
Reportáž o tom, jak křesťané v České Třebové prožívali Velký pátek
Myslel jsem si, že budu psát o naslouchání, ale letošní Velký pátek nezaplnil náměstí davem lidí, kteří by nadšeně přikládali ucho k membráně našich reproduktorů. Nikdy by mě nenapadlo, že dnes budu psát o jiných odvážlivcích – o těch, kteří propůjčili svůj hlas i svou pověst Božímu Slovu.
Bylo to několik desítek přátel Bible, kteří odmítli známé výtky o křesťanech jako pouťových vyvolávačích, co pořvávají na rozích ulic, a postavili se před mikrofon. Katolický kněz Jindřich Tluka nás nejprve vyzval, abychom naslouchali příběhu Ježíšovy lásky k lidem. To už vedle něho stála s úsměvem paní místostarostka Jaromíra Žáčková a jako první svým  předčítáním přiblížila, že Velikonoce nejsou jen zajíčci a rozbité skořápky na chodnících.                                
Ale mám pokračovat líčením všech krásných hlasů, všech krásných osob, v jejichž tenorech, sopránech či barytonech ožívaly starodávné pašije? Mám psát o vousatém senátoru Petru Šilarovi, jemuž nikdy nebylo zatěžko přijet číst za každého počasí? Mám se zmiňovat o panu Milanovi Mikoleckém, že se objevil vždycky, když se nám nedostávalo čtenářů, a sám se hned postavil za čtecí pult? Nebo o rodině Pospíchalových, jež četla od nejmenšího benjamínka až po ctihodného otce bratrského kazatele? A dokážu ještě vyjmenovat všechny ty zodpovědné a odhodlané ženy, které po vzoru paní doktorky Štěpánkové přišly včas a s vážnou tváří se ujaly opuštěného Slova Božího?
Předčítalo se však i na jiných místech. Do Domova důchodců v Bezděkově se rozjel malý tým s Davidem Smyčkou. Aby slova evangelia nezněla do prázdna, páter Tluka je hned pohotově komentoval. Současně i na sídlišti Borku pod vedením Petra Kadlece začal mimořádný program, aby Slovo, které se stalo tělem, mohlo přijít i do vzdálených konců České Třebové.
Myslel jsem si, že budu psát o velkopátečním nesení kříže jako o tichém a spořádaném průvodu. Ale bylo to spíše podle slov apoštola Pavla: „Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.“ (Gal 6,2).  Křížová cesta se totiž proměnila ve společenskou událost, v setkávání přátel, v procházku plnou rozhovorů i modliteb. Místo abychom mlčeli pod hrůzou kříže, nabídl se nám čas k povídání s druhými o tom, co nás trápí. Nebyla náhoda, že paní farářka Lidmila Kukuczková shrnula celou cestu do Ježíšova velikonočního pozdravu: „Pokoj vám!“
Myslel jsem si, že budu psát o tom, jak jsme u rotundy svaté Kateřiny objevili hloubku Kristovy bolesti. Ale když nám Jiří Vencl cosi rozdával z pytlíčku, zjistil jsem, že držím v dlani docela malinký dřevěný křížek. Z nástroje umučení se stala vzpomínka na pokojné setkání s lidmi, kteří v modlitbách nesou břemena svá i celého světa. Snad jenom díky nim na nás nebude dopadat tíha bolesti tak silně, aby nás rozdrtila, ale naše kříže a křížky se promění ve zdroj pokoje.  
POKOJ VÁM!
Jakub Brdíčko, 9. dubna 2015