Sokolská pracovnice Růžena Hamplová                               
V souvislosti se 130. výročím založení českotřebovského Sokola si připomeňme předčasně zesnulou sokolskou pracovnici slečnu Růženu Hamplovou.
Narodila se jako jedno ze čtyř dětí 3. března 1906 v České Třebové, v domě čp. 96 v Litomyšlské ulici, v rodině konduktéra, později  oficiála  státních drah  Karla Hampla a jeho manželky Anny, rozené Svatošové, pocházející z Dobříkova. Zaměstnání nalezla jako úřednice v administrativní budově firmy Krbec & Přibyl, parní pila, v ulici Bratří Hubálků. Veškerý volný čas  trávila, jako členka místního Sokola v tělocvičně Na Skále. Zde také nalezla svoji životní lásku, svého snoubence, v letech druhé světové války popraveného, spolumajitele knihtiskárny Jaroslava Horáka. Ten se později oženil s místní učitelkou slečnou Libuší Malínskou.
  Růžena Hamplová byla činná  v místním Sokole spolu se svojí sestrou Annou, provdanou Havlíkovou. V letech 1929 – 1930 Růžena působila jako náčelnice českotřebovského Sokola, působila též jako členka okrskového cvičebního sboru a župní vedoucí dorostu. Mezi svými současníky byla známá též jako výborná lyžařka, obdobně jako její kamarádka Věra Steinerová – Habrmanová, první manželka českotřebovského řezníka Františka Habrmana.
  Růžena Hamplová v nejkrásnějším věku   pouhých pětadvaceti let dne 17. dubna 1931 podlehla těžké nemoci, tuberkulóze. Její odchod se velice dotkl celého místního Sokola a pohřeb se stal doslova sokolskou manifestací.  Rakev s ostatky zesnulé byla v den pohřbu, v neděli 19. dubna,  vystavena na smutečně vyzdobeném katafalku ve velkém sále sokolovny Na Skále za asistence čestné stráže Sokolů. Preislerova dechová hudba zde zahrála mimo jiné oblíbenou skladbu zemřelé – ruskou romanci „Požalej“. Odsud zesnulou vyprovodil nekonečný průvod členů zdejší jednoty, známých a příbuzných  Litomyšlskou ulicí, kde se před jejím rodným domem průvod zastavil a  hudba zahrála píseň „Zasviť mi ty, slunko zlaté“. Poté průvod pokračoval dále na hranice města, kde se s ní rozloučil tehdejší starosta města Josef Dytrt. Odtud pohřební vůz pokračoval do pardubického krematoria, kde byla  o dva dny později zpopelněna. Památce Růženy Hamplové věnoval vzpomínku  tehdejší místní čtrnáctideník Náš kraj, vydávaný právě Horákovou knihtiskárnou. Ve vzpomínce byla mimo jiné uvedena skutečnost, že „sokolovna byla jejím druhým domovem“, která vystihla její pravý vztah k Sokolu.
Martin Šebela