Historie chaty  FlorIán                                            Každý spolek a každá organizace může být činná pouze tehdy, když má dostatečný počet aktivních a ochotných členů, dostatek peněz, místo, kde se členové i jejich příznivci mohou scházet a společně se bavit i pracovat. Od r. 1919 až do r. 1965 získávali parničtí hasiči finanční prostředky na vlastní činnost z příspěvků členů, od svých příznivců a také z výtěžků z pořádaných akcí. Pořádaly se plesy, zábavy a vycházky do přírody.  Akce se převážně konaly v sále hostince pana Ladislava Rybky,  na jeho zahradě a v lese v okolí Parníka- – na Habeši, v Beranových dolech, či  u „Lékárníkovy“ chaty. V roce 1929 sbor vybudoval v lese pana Rybky tzv. Jestřábí chatu. Provoz chaty nepřinesl předpokládaný zisk, poté následovaly spory, vzájemné osočování, a proto byl provoz chaty zrušen. Chata byla v r. 1937 prodána i s inventářem za 600 Kč majiteli pozemku Ladislavu Rybkovi. V r. 1959 bylo v sále hostince Ladislava Rybky vybudováno kino s parkovištěm, a tím jsme přišli o zázemí pro pořádání zábav, zahradních slavností a ostatních zábav přímo na Parníku. Na Parníku tak zůstal v provozu pouze sál hostince „Za vodou“, který dostala do užívání tělovýchovná jednota Lokomotiva. Ostatní organizace byly při pořádání plesů a zábav odkázány na termíny, na které jim TJ Lokomotiva sál zapůjčila. Stávalo se, že pro nás nezbyl vhodný termín a pořádaná akce pak skončila finanční ztrátou.   Proto bylo na výroční schůzi v r. 1963 rozhodnuto o výstavbě spolkové chaty. Výstavba chaty na vybraném místě nám však nebyla povolena.  Dostali jsme povolení pouze k postavení skladu požárního nářadí. Bez odkladu bylo započato s přípravou výstavby. Na vybraný pozemek byla navezena zemina do výše 0,8 až 2 m, a tím byl povrch pozemku vyrovnán. Zemina byla získána z výkopů stavební jámy pro výrobní halu n. p. Armaturka Česká Třebová. Koordinátorem celé akce byl strojník František Rybka. Stavební materiál byl získáván zadarmo svépomocí – především bouráním neužívaných objektů. Kámen byl nabourán ze sklepa Cimprichova statku čp. 55, tvárnice ze zařízení staveniště teplárny a dřevo jsme získali samovýrobou. Vlastní stavba začala na jaře v r. 1964 a dokončena byla v I. polovině r. 1965. Do provozu byla uvedena při první vycházce u Floriána dne 27. 6. 1965. Křest chaty se konal dne 17. 7. 1965. Tato akce měla slavnostní ráz, chata byla pojmenována podle patrona všech hasičů – Florián. Dodnes zde visí pamětní křestní list, na kterém najdeme jména tehdejších aktivních členů. Začátky provozu chaty byly velmi skromné.   Bratři Josef  Rybka II.,  Josef Jansa, Karel Špatenka a František Slezák vozili pivo a ostatní zboží na ručním vozíku, užitkovou vodu nosili od studánky za chatou a pitnou vodu vozili z pramene od „Haltýře“. Provoz chaty byl zpočátku omezen na denní dobu. Chyběl přívod elektrického proudu – k osvětlení vnitřních prostor se používaly plynové lampy.   Na výroční schůzi v r. 1972 bylo rozhodnuto o výstavbě elektrického vedení  od hangáru k chatě. V březnu bylo vydáno povolení na stavbu vedení o délce 830 m. Za vydatné pomoci vedoucího služebny VČE v České Třebové pana Cimfla bylo vedení postaveno, dne 8. 10. podrobeno revizi a dne 24. 11. 1972 zkolaudováno. Z provozu vedení jsme se těšili pouze krátce. 16. 1. 1974 spadla velká námraza, pod váhou namrzlých vodičů praskl rohový betonový sloup a strhnul s sebou 4 dřevěné sloupy a celá třetina vedení šla k zemi.   Vznikla patová situace, neměli jsme peníze na opravu elektrického vedení a vedení nemohlo být provozováno, bez elektřiny byl už tehdy provoz téměř nemožný. V této prekérní situaci opět pomohli bratři Josef Rybka II. a Josef Jansa-klempíř, kteří půjčili peníze na opravu. Oprava havarovaného vedení proběhla za těžkých podmínek. V silném mrazu a větru jsme ručně rozbili betonový základ zlomeného sloupu, postavili nový, nahradili i poškozené dřevěné sloupy a zavěsili spadlé vodiče. Po zprovoznění opraveného elektrického vedení byl provoz chaty rozšířen i do večerních hodin, byly pořádány hudební produkce a při vycházkách taneční zábavy. Bratr Josef Rybka II., přezdívaný Florián, vyrobil rozebíratelný dřevěný taneční parket, který byl vždy před akcí postaven a po skončení akce rozebrán. Nad cestou do lesa bylo postaveno podium pro hudbu. V době vycházky byla pro zlepšení akustiky za podiem na stromy zavěšována historická divadelní opona.   V dalších letech vznikla potřeba zajistit prostor pro úkryt návštěvníků před deštěm. V roce 1976 byl za chatou na místě stávajícího sálu vybudován otevřený přístřešek – ten se však neosvědčil, a proto byla na jaře 1979 zahájena výstavba společenské místnosti (sálu). Materiál na stavbu byl získáván z bouraček, stavba byla prováděna svépomocí. Střechu zhotovil bez nároku na odměnu velitel sboru z Rybníka bratr Bedřich Vytlačil.   Dne 1. 7. 1979 byla společenská místnost (sál) slavnostně uvedena do provozu.  Spojení mezi starou a novou částí bylo tehdy pouze oknem. Na začátku roku 1980 byl probourán průchod mezi starou a novou částí chaty v místě, kde je v současnosti výčepní pult. Na podzim roku 1979 bylo pro dopravu zboží koupeno vozidlo GAZ 69, což umožnilo zvýšení obratu v chatě. Od té doby bylo díky vozidlu zajišťování provozu chaty snadnější.   V únoru 1985 zemřel první správce chaty bratr Josef Rybka II.   Dřevěný taneční parket dosloužil, a proto byl v říjnu 1985 vytvořen za chatou betonový taneční parket. Nový taneční parket si vyžádala i výstavbu nového pódia pro hudbu. V červnu 1986 bylo instalováno nad parketem za chatou nové osvětlení. V září 1988 duševně nemocný František Voksa zapálil hangár, od kterého jsme měli napojenu naši elektrickou přípojku. Státní statek neměl zájem hangár obnovit, tím pádem se neuskutečnily plány na vyasfaltování cesty k hangáru a spojovací cesty od hangáru do Hliník k silnici. Pro nás to mělo ten následek, že jsme museli převzít elektrické vedení od hangáru na rozcestí do Hliník.   V roce 1990 byl vybudován nový vodovodní řád z České Třebové do Skuhrova. Bez prodlení jsme jednali s vodárnami o povolení vodovodní přípojky k chatě. Po složitých jednáních nám v létě r. 1992 byla přípojka povolena, díky obětavé pomoci našich členů byla v září  dokončena a uvedena do provozu. Tím bylo budování sítí u chaty ukončeno.   Udržování chaty v provozu bylo vždy náročné, vyžadovalo mnoho úsilí, času a obětavosti zejména od správce. Práci správců především v posledních letech ztěžovali nezvaní hosté – zloději, kteří opakovaně navštěvovali naši chatu, při vloupání ji poškozovali a brali vše, co jim přišlo pod ruku. Z tohoto důvodu jsme proti zlodějům museli s velkým úsilím a nemalými prostředky zajistit “nedobytnost“ chaty. Tady velmi pomohl bratr Stanislav Broulík. Další škodu i potíže působili neukáznění návštěvníci, kteří se u chaty, ale především  při cestě z chaty do města, dopouštěli vandalismu. Na správci, starostovi nebo jeho zástupci bylo poté, aby situaci řešili s policií, pojišťovnou, případně zastupovali sbor při jednání u soudu.   V roce 1995 nastala pro sbor velká potíž, pozemky pod chatou a v okolí byly vráceny v restituci. Cena pozemku se výstavbou chaty mnohonásobně zvýšila a tuto cenu požadoval restituent, na vyplacení požadované ceny neměl sbor prostředky. V této- pro nás neřešitelné situaci - pomohl sboru dlouholetý člen a funkcionář - bratr Jaroslav Řehák. Sboru poskytl své pozemky, které jsme přenechali městu, a město poté vyměnilo své pozemky u domu restituenta za pozemek u Floriána. Tím se historie výstavby chaty uzavřela, chata je snad konečně naše i s pozemkem. Je jen škoda, že generace našich starších členů tuto záležitost již dříve nedořešila, protože až do té doby stála naše chata na cizích pozemcích a náš sbor mohl být kdykoliv ohrožen ve svých nárocích na chatu.   Nelze zde nevzpomenout na počáteční akce, které se postupem času stále rozšiřovaly. Nejdříve se zde scházeli sami členové, kteří si tu užívali příjemného prostředí. Bavili se zde při práci, při které se občerstvili, poseděli, zahráli si karty a vymýšleli, co dalšího by se ještě dalo udělat. Začali se pořádat vycházky i zábavy. Vlastní provoz se tehdy odehrával v přední části chaty, kde se otevřela vrata, postavil se prodejní stůl a hosté dostali v povoskovaných kelímcích tekutiny k občerstvení. Na vycházky se otevřela i boční plechová vrata, kde se čepovalo pivo, nalévaly se pohárky s něčím na zahřátí a prodávaly se báječné koláče, které napekly manželky členů. Často nebylo velké úsilí členů i příznivců úspěšné, protože zamračená obloha, či déšť způsobily, že akce byla spíše prodělečná.   Zpočátku nebyla v chatě elektřina, ani voda. Ta se až do jejího zavedení dovážela ve velkých barelech z hasičárny. Bylo třeba se vším šetřit, protože prostředků na provoz bylo málo, výdělky nebyly velké, o to více se členové museli snažit. Nebylo možné si vytvářet nějaké zásoby, protože na to nebyly prostory, ani peníze. Uzenina se musela pořídit v množství, které se jen nesnadno odhadovalo. Pivo se bralo z různých míst. Tam, kde se dalo domluvit, že se dají nevytočené sudy vrátit, případně tam, kde měli sudy navíc, když zrovna byla žízeň hodně velká. Stejné to bylo i s limonádami, cukrovinkami aj. Zásobování o víkendu nebylo snadné tak jako dnes, protože nebyly žádné super, či hypermarkety. Sbor také postupně chatu vybavoval všemi potřebnými věcmi a zařízeními – stoly, židle, kamna, sporák, sklo, nádobí, příbory, udírna, teplá voda, vařič, studená lednice … Naštěstí zakládající členové pamatovali na pořádný studený sklep, který většinu lidí udivuje. Dlouholetou historii má pořádání „Čarodějnic“, po mnoho let zde členové slavili příchod nového roku. Jednou přímo z oslavy spěchali hasit požár domu na „Kopci“. U chaty se odehrálo i několik především hasičských soutěží, pořádají se zde turnaje ve volejbalu, nohejbalu, poměrně nová a úspěšná je tradice „Dětských“ čarodějnic.    Chata je v posledních letech otevřena pravidelně každou sobotu i neděli od konce dubna do konce září.  Někdy funguje i v pátek, či v dalších dnech podle požadavků našich hostů. Na provozu se podílejí členové dle svých možností. Je potřeba nejen hosty obsluhovat, ale také zabezpečit údržbu chaty a okolí, připravit dostatek dříví atd. Starší členové už si své služby téměř odsloužili a postupně přenechávají své místo mladším. Dochází k pozvolnému předávání žezla mladší generaci tak, jak to dělala i generace našich otců.   Na závěr je třeba „Floriánovi“ popřát, aby měl kolem sebe dostatek aktivních a obětavých členů, aby byl pořád vyhledávaným místem stálých i náhodných hostů a především aby se dočkal konečně lepší cesty. Ta by přispěla k jeho dalšímu rozvoji.   Přes všechny starosti a obtíže spojené s provozem chaty všichni správci úspěšně provoz zajišťovali. Za tuto práci jim patří uznání a poděkování všech členů sboru.   Funkci správce vykonávali bratři – od roku 1965  Josef Rybka II., zvaný Florián, od roku 1977 Karel Kuchař , od roku 1986  Miroslav Frűhauf  a od roku 2013 Zdeněk Kmoníček.   Historie chaty Florián byla zdokumentována v kronice sboru a doplněna o informace získané od pamětníků z řad členů sboru.