První restaurace v Bezděkově má zajímavou historii         
„O své zdraví nemá bázně – kdo zná Vavřínovy lázně!“, hlásal v předválečném období reklamní slogan stejnojmenného bezděkovského podniku, umístěný na propagačním letáku.
Před několika dny byla v Bezděkově otevřena nová stejnojmenná nekuřácká restaurace, která si nyní, zvláště v teplém počasí, našla řadu příznivců.
Připomeňme si nyní, odkud získala restaurace svůj název. V místech dnešního parkoviště u domu čp. 233 v Bezděkově, kde restaurace sídlí, stávala v minulosti stará dřevěná chalupa stejného čp., náležející Vavřínovým. Jeden z jejich synů, Josef, vyučený zámečník, si vzadu za chalupou, v blízkosti řeky Třebovky, vystavěl vlastní zámečnickou dílnu, umístěnou v přízemním objektu. V roce 1923 byla dílna s chalupou propojena dalšími přízemními přístavbami, opatřenými střešními skleněnými světlíky. Zde si Josefův bratr, další z Vavřínových synů, Čeněk, vyučený pekař, provozující živnost v domě čp. 895 v téže ulici v Bezděkově, otevřel „parní a vanové lázně“. Přístavbu provedla zdejší stavební firma Faifr & Duchoslav. Důvodem otevření byla skutečnost, že  se Čeněk Vavřín v letech první světové války dostal do Ruska, kde poznal saunování a pravou ruskou „baňu“. V objektu lázní tak vznikl bazén pro plavce, šest kabin s vanami, kysličitá, uhličitá a rašelinová lázeň, sprchy, horkovzdušná komora a nescházeli ani masérské služby pro pány i dámy. V čekárně lázní bylo možné se též občerstvit rozličnými nápoji. Syn Čeňka Vavřína, bezděkovský obchodník potravinami Čeněk Pospíšil, po svém otci lázně následně převzal. V poválečném období Pospíšilovi nabízeli lázně městu, které však o ně neprojevilo zájem. Důvodem rozhodnutí byla zamýšlená výstavba nových městských lázní, k níž však nikdy nedošlo. Tehdy bylo Pospíšilovým navrženo vstupné do lázní  dvě koruny, což však nestačilo ani na jejich údržbu. Tak byly lázně dány do klidu.  V šedesátých letech 20. století byl objekt již nepoužívaných lázní odstraněn. Zůstala pouze někdejší čekárna s částí místnosti pro sprchy, upravená na zahradní domek.  Při výkopových pracích pro stavbu nynější restaurace byly objeveny pozůstatky někdejšího bazénu, základů a zdiva objektů lázní,  odpadních odtokových  rour a  dalších pozůstatků někdejší zástavby.
Provozovatel nynější restaurace „Vavřínovy lázně“, Josef Chocholouš, je pravnukem někdejšího „pana lázeňského“, Čeňka Vavřína. Skutečností, že restauraci dal staronové pojmenování navázal na rodinnou tradici svých předků. Josef Chocholouš  má s pohostinstvím své zkušenosti. V Hotelové škole Bohemia v Chrudimi se vyučil kuchařem. Poté poznal některé z českotřebovských restaurací, např. Trávník nebo nádražní „dvojku“. Rok 2004, kdy v objektu čp. 233 skončila výroba těstovin „Dejsi“, a kdy budova osiřela, znamenala začátek myšlenky o otevření restaurace. Po delším úsilí se tento záměr podařilo realizovat. Provoz byl zahájen v měsíci červnu 2015. Restaurace se nyní v teplém  období  specializuje na tradiční grilování s venkovním posezením. Záměr provozovatele vařit zde obědy a večeře  je teprve ve fázi přípravy. Skutečností by se měl stát v červenci letošního roku. Obědy zde díky platebnímu terminálu bude možné uhradit pomocí karty, přijímány budou také stravenky.  Kromě venkovní předzahrádky je poměrně velká řada míst k sezení také uvnitř restaurace, zčásti umístěné do někdejší zámečnické dílny. Celý vnitřní prostor je rozdělen do tří částí. Hned za dveřmi nalezneme kavárnu, následuje pivnice a vlastní restaurace. V nynější době, krátce po otevření, se zde o pohodlí návštěvníků, kromě provozovatelů  Josefa Chocholouše a Renaty Ryšavé,  starají také servírky Irena Chocholoušová, majitelova dcera, a její kolegyně Míša Horáková s kolektivem.
Popřejme nové bezděkovské restauraci hodně zdaru do dalšího provozu a plno spokojených návštěvníků. Je totiž, jak je snad dostatečně historicky prokázáno, jedinou a první  hospodou na území této části města, která zde kdy byla otevřena, pokud nebereme v úvahu pouze ústní zmínky o údajné hospodě v Doležalově chalupě čp. 392 v  ulici Na Pastvišti.    Martin Šebela