Miloslava Keprtová si zamilovala náročný běžecký desetiboj

V německém městě Sömmerda se letos v polovině května konal již 32. Mezinárodní běžecký desetiboj. Jedná se o čtyřdenní závody, kde první den se běží 60 m, 1500 m a ,,oblíbených“ 400 m. Druhý den 100 m, 3000 m a 800 m. Třetí den 200 m, 5000 m a 1000 m. Poslední den se běží ,,jen“ 10 km. Nejstarší účastnicí letošního ročníku  byla českotřebovská běžkyně Miloslava Keprtová.  Mezinárodního běžeckého desetiboje se zúčastnila již potřetí a ve své nejstarší kategorii W65+ neměla ani soupeřku, natož přemožitelku. Přesto nebyla se svým výkonem zcela spokojena. "V závodě jsem dosáhla "jen" 1545 bodů, to je cca o 500 méně, než před dvěma lety na obdobném závodě v Trutnově. Měla jsem ale mnohem méně naběháno a do obtížného čtyřdenního  mítinku jsem nastupovala prakticky hned po jarní chřipce a to se nemohlo na bodovém výkonu neprojevit," říká Miloslava Keprtová. Výpis z výsledků  je přiložen, z něho je vidět, že naše závodnice získala nejvíce bodů na svých oblíbených tratích 3000 a 10 000 metrů.   Mítinku se zúčastnilo celkem 150 běžců ze sedmi zemí, z toho deset z České republiky, pět mužů a pět žen.  Mimo jednotlivých kategorií se hodnotilo i celkové pořadí, kde nejlepšího výkonu dosáhla naše závodnice Vanda Kadeřábková-Březinová na šestém místě. 
 
Jak mezinárodní desetiboj vznikl? V roce 1984 se na stadionu ve Vídni dohadovali běžci, kdo podává hodnotnější výkon, zda sprinteři, mílaři nebo vytrvalci. Jelikož se neshodli na uspokojivém závěru, obrátili se na svého trenéra coby arbitra o rozsouzení. Trenér Wiliam Fisher tenkrát navrhl řešení: "Uspořádáme běžecký víceboj, obodujeme jednotlivé disciplíny podle standardního atletického desetiboje, 100, 400 a 1500 metrů, ostatní doplňující disciplíny odvodíme koeficientem". Navrhoval a škrtal, až dospěl k závěru, že bude po sobě kombinovat vždy sprint, delší trať a střední distanci. Na jeden den to však byla velká porce. Ani na dva dny se to zájemcům nezamlouvalo, nakonec z toho tak byl čtyřdenní program. První den se v dvouhodinových intervalech běželo 60, 1500 a 400 metrů, druhý den 100, 3000 a 800 metrů, třetí 200, 5000 a 1 000 metrů, závěrečný den 10 kilometrů. Králem běžeckého oválu je pak účastník absolvující všechny tratě a s největším počtem bodů.
 
Pravidla desetiboje. Běžecký desetiboj je bodován podobně jako jiné víceboje, o celkovém vítězi rozhoduje součet po všech disciplínách. Původní "olympijské" bodování bylo později upraveno pro potřebu sportovců, jimž přibývající léta ubrala na rychlosti. Řada z nich se účastní pravidelně, ti "služebně nejstarší" mají v nohách i přes dvacet ročníků. Nejvíce závodníků, včetně mladých, bývá z Německa, kde má závod největší tradici.  Horní ani dolní věková hranice není stanovena, soutěží tu junioři, kategorie 20 až 34 let a dále po pětiletých věkových kategoriích i v celkovém pořadí. Za každou úspěšně zakončenou disciplínu, která se nevejde do tabulek (zejména u nejstarších závodníků), získává závodník jeden bod. Atletická pravidla jsou tu o něco mírnější, nejstarší závodníci například nemají povinnost startovat na sprintech z bloků, opozdilec může startovat v jiném běhu a také ulitý start nemusí znamenat totální konec. Závod byl pořádán dlouhou dobu pouze v západní Evropě. V Česku se poprvé Mezinárodní běžecký desetiboj běžel v roce 2010 v Nové Pace, podruhé pak předloni v Trutnově. To už se jej zúčastnila také Miloslava Keprtová (1948) i tehdy svou kategorii vyhrála, stejně jako v r. 2014 v Rakousku (Kapfenberg) a letos v německém městě Sömmerda.  V Trutnově startoval nejstarší účastník 87letý Jiří Soukup (z Hradce Králové).
První den je nasazen do rozběhů podle výkonů uvedených v přihlášce, na další dny pak podle dosažených výsledků z prvního dne. Sympatické je, že vyjma sprintů startují pohromadě muži i ženy, nejmladší s nejstaršími. Pořadatelé se tu mají co ohánět. Startovní listiny i s časy předpokládaného startu se spolu s aktuálními výsledky objevují na tabuli velmi brzy po doběhu posledních běžců z předchozí disciplíny. Častými obavami mnohých běžců a běžkyň je především náročnost celého závodu a kombinace disciplín. Vyznavači delších tratí mají obavy ze sprintů – bojí se zranění a také vědí, že na ně nemají potřebnou rychlost. Sprinteři zase obecně nemají v oblibě delší tratě a obávají se, že by na nich svou rychlost ztratili. Obavou téměř všech výkonnostních běžců navíc je, aby se nezavařili hned v začátku sezóny. Nabízí se tu logicky otázka, zda by nebylo lepší, kdyby se konal spíše po sezóně. Ale ukazuje se po všech stránkách, že ne.
 
Míla Keprtová vypravuje, jaké to letos na závodech bylo:  "Bydleli jsme autocampu sice levně, ale v poměrně skromných podmínkách. Snažím se opravdu šetřit, všechny náklady si hradí závodníci sami. Jen startovné bylo 45 euro. Odměnou byla skutečně velmi přátelská atmosféra, velká soudržnost a vzájemná pomoc a spolupráce. Do dějiště závodů jsme přijely s dalšími děvčaty až dopoledne těsně před jejich zahájením. Prakticky celý den jsme prožily na stadionu. Výsledky jednotlivých závodů byly zpracovány vždy velmi brzo, pořadatelé byli pozorní, snažili se. První večer jsme si nenechaly ujít slavnostní zahajovací párty. Únavu cítili všichni hned první den, ale masáž jsem si mohla dovolit jednou. Těším se, že příště, kdy bude desetiboj v Česku, budu mít lepší podmínky."
 
Příští rok se běžecký desetiboj bude konat 5, - 8. května 2016 v Hranicích na Moravě. Miloslava Keprtová tam opět nebude chybět, Bude to ovšem také šance i pro další české závodníky. (mm)