-
 V
německém městě Sömmerda se letos v polovině května
konal již 32. Mezinárodní běžecký desetiboj. Jedná se o
čtyřdenní závody, kde první den se běží 60 m, 1500 m a ,,oblíbených“ 400
m. Druhý den 100 m, 3000 m a 800 m. Třetí den 200 m, 5000 m a 1000 m.
Poslední den se běží ,,jen“ 10 km. Nejstarší účastnicí letošního
ročníku byla českotřebovská běžkyně Miloslava Keprtová.
Mezinárodního běžeckého desetiboje se zúčastnila již potřetí a ve své
nejstarší kategorii W65+ neměla ani soupeřku, natož přemožitelku. Přesto
nebyla se svým výkonem zcela spokojena. "V závodě jsem dosáhla "jen"
1545 bodů, to je cca o 500 méně, než před dvěma lety na obdobném závodě
v Trutnově. Měla jsem ale mnohem méně naběháno a do obtížného
čtyřdenního mítinku jsem nastupovala prakticky hned po jarní
chřipce a to se nemohlo na bodovém výkonu neprojevit," říká
Miloslava Keprtová. Výpis z výsledků je přiložen, z něho je
vidět, že naše závodnice získala nejvíce bodů na svých oblíbených
tratích 3000 a 10 000 metrů. Mítinku se zúčastnilo celkem
150 běžců ze sedmi zemí, z toho deset z České republiky, pět mužů a pět
žen. Mimo jednotlivých kategorií se hodnotilo i celkové pořadí,
kde nejlepšího výkonu dosáhla naše závodnice
Vanda Kadeřábková-Březinová
na šestém místě.
-
-
Jak mezinárodní desetiboj
vznikl? V roce 1984 se na
stadionu ve Vídni dohadovali běžci, kdo podává hodnotnější výkon, zda
sprinteři, mílaři nebo vytrvalci. Jelikož se neshodli na uspokojivém
závěru, obrátili se na svého trenéra coby arbitra o rozsouzení. Trenér
Wiliam Fisher tenkrát navrhl řešení: "Uspořádáme běžecký víceboj,
obodujeme jednotlivé disciplíny podle standardního atletického
desetiboje, 100, 400 a 1500 metrů, ostatní doplňující disciplíny
odvodíme koeficientem". Navrhoval a škrtal, až dospěl k závěru, že bude
po sobě kombinovat vždy sprint, delší trať a střední distanci. Na jeden
den to však byla velká porce. Ani na dva dny se to zájemcům
nezamlouvalo, nakonec z toho tak byl čtyřdenní program. První den se v
dvouhodinových intervalech běželo 60, 1500 a 400 metrů, druhý den 100,
3000 a 800 metrů, třetí 200, 5000 a 1 000 metrů, závěrečný den 10
kilometrů. Králem běžeckého oválu je pak účastník absolvující všechny
tratě a s největším počtem bodů.
-
-
Pravidla desetiboje.
Běžecký desetiboj je bodován podobně
jako jiné víceboje, o celkovém vítězi rozhoduje součet po všech
disciplínách. Původní "olympijské" bodování bylo později upraveno pro
potřebu sportovců, jimž přibývající léta ubrala na rychlosti. Řada z
nich se účastní pravidelně, ti "služebně nejstarší" mají v nohách i přes
dvacet ročníků. Nejvíce závodníků, včetně mladých, bývá z Německa, kde
má závod největší tradici. Horní ani dolní věková hranice není
stanovena, soutěží tu junioři, kategorie 20 až 34 let a dále po
pětiletých věkových kategoriích i v celkovém pořadí. Za každou úspěšně
zakončenou disciplínu, která se nevejde do tabulek (zejména u
nejstarších závodníků), získává závodník jeden bod. Atletická pravidla
jsou tu o něco mírnější, nejstarší závodníci například nemají povinnost
startovat na sprintech z bloků, opozdilec může startovat v jiném běhu a
také ulitý start nemusí znamenat totální konec. Závod byl pořádán
dlouhou dobu pouze v západní Evropě. V Česku se poprvé Mezinárodní
běžecký desetiboj běžel v roce 2010 v Nové Pace, podruhé pak předloni v
Trutnově. To už se jej zúčastnila také Miloslava Keprtová (1948) i tehdy
svou kategorii vyhrála, stejně jako v r. 2014 v Rakousku (Kapfenberg)
a letos v německém městě Sömmerda. V Trutnově startoval nejstarší
účastník 87letý Jiří Soukup (z Hradce Králové).
-
První den je nasazen do rozběhů podle
výkonů uvedených v přihlášce, na další dny pak podle dosažených výsledků
z prvního dne. Sympatické je, že vyjma sprintů startují pohromadě muži i
ženy, nejmladší s nejstaršími. Pořadatelé se tu mají co ohánět.
Startovní listiny i s časy předpokládaného startu se spolu s aktuálními
výsledky objevují na tabuli velmi brzy po doběhu posledních běžců z
předchozí disciplíny. Častými obavami mnohých běžců a běžkyň je
především náročnost celého závodu a kombinace disciplín. Vyznavači
delších tratí mají obavy ze sprintů – bojí se zranění a také vědí, že na
ně nemají potřebnou rychlost. Sprinteři zase obecně nemají v oblibě
delší tratě a obávají se, že by na nich svou rychlost ztratili. Obavou
téměř všech výkonnostních běžců navíc je, aby se nezavařili hned v
začátku sezóny. Nabízí se tu logicky otázka, zda by nebylo lepší, kdyby
se konal spíše po sezóně. Ale ukazuje se po všech stránkách, že ne.
-
- Míla Keprtová vypravuje, jaké to letos na závodech bylo: "Bydleli
jsme autocampu sice levně, ale v poměrně skromných podmínkách. Snažím se
opravdu šetřit, všechny náklady si hradí závodníci sami. Jen startovné
bylo 45 euro. Odměnou byla skutečně velmi přátelská atmosféra, velká
soudržnost a vzájemná pomoc a spolupráce. Do dějiště závodů jsme přijely
s dalšími děvčaty až dopoledne těsně před jejich zahájením. Prakticky
celý den jsme prožily na stadionu. Výsledky jednotlivých závodů byly
zpracovány vždy velmi brzo, pořadatelé byli pozorní, snažili se. První
večer jsme si nenechaly ujít slavnostní zahajovací párty. Únavu cítili
všichni hned první den, ale masáž jsem si mohla dovolit jednou. Těším
se, že příště, kdy bude desetiboj v Česku, budu mít lepší podmínky."
-
- Příští rok se běžecký desetiboj bude konat
5, - 8. května 2016 v Hranicích na Moravě.
Miloslava Keprtová tam opět nebude chybět, Bude to ovšem také šance i
pro další české závodníky. (mm)
-
-
-
-
|