Zamyšlení na srpen: Odpočinek                                             Z českého slova odpočinek cítíme, že jde o chvíli, která je OD-dělená od ostatních okamžiků, které jsou zaplaveny starostí a spěchem. Odpočinek je základní křesťanský a židovský pojem. Když Bůh stvořil všechno, napíše se o něm, že odpočinul. A nyní hodně záleží, jak si onu chvíli představíme. Odpočinul Bůh, protože už měl všeho plné zuby? Odpočinek hledáme, když jsme unavení. Jestliže byl Bůh unavený z toho, co konal, pak je zle! Protože by se ukázalo, že stvoření Bohu působí problémy vlastně od samého počátku, ještě než lidé mají vůbec možnost udělat něco špatného. Nebo bylo odpočinutí korunou jeho stvoření? Není to okamžik, kdy se Bůh ohradí vůči svému vlastnímu dílu, nýbrž je to chvíle, kdy si je připustí až k tělu. „Šest dní jsem byl v práci a nyní mám na vás konečně ten pravý a příhodný čas.“ Dvě zkušenosti. Ta první -  faráři navštěvují osamělé lidi. Nemáte ponětí, jak prázdnota času drtí lidskou osobnost. Osamocení neprožívají odpočinek, ale velikou tíseň. Dlouhodobé osamocení není odpočinkem, ale je tvrdou zkouškou. Druhá zkušenost – rodina se mi vrátila z dovolené. Autobusový zájezd k moři se vydařil, ale všichni ještě dva dny poté unavení vyspávali. Biblický odpočinek je příležitostí k rovnému společenství mezi lidmi a Bohem. To nejlepší, co můžeme zažít, je společenství. Ne nucené a vymáhané, nalinkované, ale jsme spolu, protože se máme rádi a rádi jeden druhému věnujeme čas. Odpočinek je tedy spojen s láskou k druhému. Proto odpočinek, proto chvíle vymezené něčemu jinému, než je práce – abychom navázali vztahy spěchem přervané. Užívejte prázdnin a dovolených, kéž vás to vede k sobě navzájem blíž. Až tehdy se ukáže, že jste odpočinutí, když na druhého člověka budete nahlížete jinak, než skrze práci a výkon. Pozor nezpochybňuji fakt, že někdy člověk má být sám se sebou, ale samotné prázdno smysl nemá. Být sám se sebou je jen příprava. Opevňování se za hradbou ve svém soukromí není žádnou výhrou. Na závěr ještě mé dva oblíbené citáty:  „...Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Bože....“ (Sv. Augustin). Pro pravý pokoj se utíkáme DO společenství s Bohem. „...Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží...“ (Ježíš)   Petr Peňáz