-
 Vážený
pane Mikolecký, po přečtení Vašeho článku o závodu Cena firmy Iscarex
Dolní Morava – Kralický Sněžník jsem měla smíšené pocity.
- Na
jednu stranu mne velmi těší pochvalná slova týkající se zládnuté
organizace závodu. Celý tým složený z členů ČTBK Iscarex, zaměstnanců
Iscarexu s.r.o. a dalších dobrovolníků udělal maximum pro to, aby vše
klapalo a závodníci si mohli tento závod užít bez komplikací.
- Na
druhou stranu mne trochu zamrzela Vaše výtka ohledně dětí ve stratovním
poli Lidového běhu. Tento běh je závodem v pravém slova smyslu pro ty
běžce, kteří nemohou a nebo nechtějí absolvovat celou dlouhou trať.
Nicméně je také (jak Vy sám uvádíte na příkladu rodiny Hyksových)
příležitostí pro rodinné příslušníky závodníků v hlavním závodě, aby
okusili část této náročné trati, povzbudili své „koně“ v hlavním závodě
a v neposlední řadě se třeba jen dostali od obrazovek a monitorů a
strávili den procházkou v krásné přírodě. A když je možnost se
registrovat do Lidového běhu a díky tomu se pak moci občerstvit na
připravených stanicích, využít zázemí závodu a být zařazen o slosování
tomboly…..proč ji nevyužít.
-
Píšete také o ambicích rodičů a možnostech dětí…nemohu samozřejmě
hovořit za ostatní rodiče…ale ráda bych uvedla na pravou míru čas svého
syna Víta Pirkla. Jako nejmladší člen pořadatelského teamu pomáhal při
průběhu účastníků hlavního závodu s úklidem kelímků a ostatních odpadků
na občerstvovací stanici na
8. kilometru
závodu. Teprve po proběhnutí posledního závodníka hlavního závodu
občerstvovací stanicí se vydal na trať se svým otcem jako „závěr trati“
(viz přiložené foto). Cestou prováděli odznačení trati a úklid. Proto
dorazil do cíle jako úplně poslední a v čase přes 3 hodiny. A jak jsem
uvedla výše….i když jsem věděla, že nebude závodit, že se půjde jen
projít, tak jsem ho do Lidového běhu zaregistrovala a dopřála mu tu
trochu napětí při losování tomboly po vyhlášení výsledků.
-
S přátelským pozdravem Ing. Markéta
Pirklová
|